Jedna z nejkrásnějších knih české literatury, podobenství o dívčím půvabu, čistotě a lásce...
Jaroslav Durych byl nazýván básníkem baroka. Spojoval smyslové opojení s opojením duchovním, bázeň s krutostí, neřest s cudností a dívčí krásu s chudobou. Chudé dívky a ženy měly v autorově tvorbě zvláštní postavení, byly tlumočníky božích příkazů.
Stručný děj - Sedmikráska
Z prozaických děl s touto tematikou vyniká právě lyrická novela Sedmikráska - milostný příběh, zdůrazňující hodnotu chudoby jako předpokladu nevinnosti, krásy a něhy.
Novela se skládá ze sedmi zdánlivě samostatných příběhů. Ve všech však vystupuje postava mladého obchodního cestujícího, který hledá svou životní lásku.
V prvním příběhu poznává hlavní hrdina chudou dívku (sirotka), jež žije u své tety. Vystudovala obchodní školu, ale nemůže najít zaměstnání. Stráví spolu několik krásných chvil v parku, políbí se, jsou šťastni. Mladý muž si ze setkání odnáší sedmikrásku.
Ve druhém příběhu se onen muž zamiluje do služky, která myje okna. Zdá se mu nadpozemsky krásná. Svěřuje se jí se svou první láskou. Večer odjíždí se svým nadřízeným z města, na třetí zastávce však vystupuje a vrací za svou krásnou neznámou. Ta mu dá pro vzpomínku prstýnek a radí mu, aby hledal dívku, o které jí vyprávěl.
Třetí příběh nás zavádí do pekařského krámku. Prodává zde mladá dívenka. Srdce našeho hrdiny opět vzplane láskou, ale než se odhodlá k vyznání, je už dívka z obchodu pryč (obchod neprosperoval), nikdo neví, kam odešla.
I v dalších kapitolách vstupuje do srdce mladého muže láska. Láska, která vzplane, ale záhy končí rozloučením. Až v posledním příběhu potkává mladý muž dívenku, jež svírá v náručí kytici sedmikrásek. Poznává svou první lásku. Teprve nyní pochopí, že ve všech dívkách miloval ji (vlastně to byla tatáž dívka, nepoznal ji). Končí bloudění a láska rozkvétá v plné kráse.
Sedmikráska je symbolem krásy, spojuje v sobě sedm krásek.
— 1 —
Kouzelný milostný příběh o bloudění mladého muže, jenž hledá svou lásku a o chudé mladé dívce, pro kterou je její láska jediným bohatstvím, se stává symbolem údělu ženství.
Jedná se o příběh o chlapci (nepadne jeho jméno) a dívkách, který začne dávat smysl až na posledních stránkách knihy.
Sledujeme chlapce v průběhu let. Prochází různá místa a na každém se zamiluje, avšak dívky se mu vždy ztratí.
Poprvé je to mladičká dívenka, jež si hledá práci. První láska. Té utrhl sedmikrásku a řekl, že to bude její květina. Poupátko moje...tak ji oslovil. Už ji pak ale nenašel.
Podruhé potkal služebnou a zamiloval se do ní. Přesto jí řekl, že by měl najít dívenku, jíž slíbil lásku. Služebná mu pověděla, ať jde a jestliže by ji do roka nenašel, ať se pro ni vrátí. Jenže když se vrátil, už ji neobjevil.
Potřetí ho okouzlila prodavačka v pekárně - krásná, ale jaksi smutná. Daroval jí kytici růží. Ona ale z práce odešla (obchodu se nedařilo, možná i kvůli její zvláštní jímavé kráse) a nikdo o ní nic nevěděl.
Počtvrté našel krásnou, jemnou dívku ve městě a šel za ní ulicí, dokud na něj nepočkala. Doprovodil ji domů a políbil. Už ji znovu nenašel.
Popáté ho upoutala krásná dívka v tramvaji. Vystoupil s ní a vábil ji k sobě. Nechala ho, aby s ní šel až k bytu a potom ho nechala stát na ulici. Nikdy už ji neviděl.
Pošesté spatřil stát na náměstí dívku, kterou políbil a pak, aniž by sám věděl proč, jí dal peníze a nic víc. Odjela.
Posedmé mu poslala dívka kytici sedmikrásek a on za ní vyběhl. Našel ji a odešel k ní domů. Tam se na ni pořádně podíval a i s pomocí jejího vysvětlení pochopil, že se vždy zamiloval do stejné dívky, kterou však v jejích proměnách nepoznal. Posedmé a naposled už zůstali spolu.
— 2 —
Sedm příběhů, které na sebe přímo nenavazují, ale přesto jsou na sobě závislé. Převažuje popis doby, chování lidí, hlavní zápletka. Proti tomu stojí poměrně nepodstatné příběhy jednotlivých dívek. Autor se snaží hledat opravdovou lásku, poznat zvraty svého srdce.
1. Hlavní hrdina potkává v aleji šestnáctiletou chudou dívku. Není nijak výrazná ani zvláštní. Je stydlivá a bojí se komunikovat.
2. Když se dívá z okna pokoje, ve kterém byl ubytován pouze do tohoto večera, protože se musí brzy vrátit zpět, spatří dívku, která myje okna. Ta je krásná, má zářivé vlasy…. Myslí si, že ji miluje, ale když ji později potká v obchodě, nejprve ji nepozná. Večer odjíždí hlavní hrdina se svým šéfem zpět, na třetí zastávce však vystupuje a vrací se za neznámou dívkou. Ta ho donutí, aby hledal dívku, kterou potkal, protože to je opravdová láska.
3. Durych se zaměřuje na popis prostředí a rozvoj továren. V pekárenském krámku prodává mladá dívka, která si později najde novou práci. Než se k ní do krámku odhodlá jít, je pryč a nikdo neví, kam odešla.
4. Hlavní hrdina hledá dívku do kanceláře svého šéfa továrny. Chtěl by pomoci služce z druhé kapitoly, a proto se jí snaží najít. To se mu však nepovede, protože rodina, u které sloužila, se odstěhovala a starý pán zemřel. V této kapitole se objevují prvky komičnosti, když potkává v kanceláři dívku, kterou hledal a už po druhé ji nepoznává. Hledá s ní dívku, kterou ztratil – bloudění a čekání na boží stopu.
7. Konečně se setkává s dívkou z 1.kapitoly, podává ji sedmikrásku.
Symbol – 7 krásek - sedmikráska
— 3 —
"Sedmikrásko moje! Sedmkrát milovaná, sedmkrát nalezená, sedmkrát spanilá, kdybych byl sedmkrát živ, ještě bych tě nemohl míti dost rád!"
A tu jí z očí vytryskly slzy, vrhla se mu do náručí a štkala na jeho šíji nejkrásnější přiznání lásky beze slov.
Pak seděli u stolu proti sobě a lampa stála na stole stranou. Vyprávěli si; mnoho o sobě nevěděl, jen o svém strachu, nejistotách a mukách, o svém úžasu, když ji potkával, nepoznávaje ji. Přivíral oči a viděl mezi řasami sedm obrazů; otevřel oči a viděl jen jednu. Myslil, že bude žasnouti, jak je to možno, že z této jediné jako z duhy vyšlo sedm tajemných září, sedm životů, sedmeré štěstí. A zatím seděla proti němu prostá, srdečná a ztichlá, čekající na každé slovo a šťastná z jeho blízkosti. Pak vyprávěla sama o všem, co se stalo od té chvíle, kdy se s ní rozloučil po setkání na hřbitově. Čím tesknější a opuštěnější byly chvíle jejího života, tím větší ticho se hloubilo po hlasem jejího vyprávění, tím jasněji a živěji vystupoval obrys jejích modrých šatů z pozadí tmy, tím byli spolu samotnější a jistější, že se našli navždy. Vyprávěla o své službě, ve venkovském městě, kde ji potkal v šatech, které nyní má na sobě. Pak otevřela košík, položila na stůl krabici s fotografiemi a ukázala mu jednu, kterou mu chtěla poslat, ale zdržela ji nějaká myšlenka, že ji najde a pozná i bez podobenky. Věděla o něm dobře, i když se sám přestěhoval; a když sama změnila místo a šla za prodavačku, chtěla mu psáti asi den předtím, než byla překvapena jeho příchodem. Psaní tenkrát neposlala, poněvadž se jí zdálo, že psáti neumí. Když přijel, už nebylo třeba psát. Tenkrát už se hněvala za to, že ji nepoznal. Umínila si, že se mu skryje, ale musila zůstat v tom městě a sloužit, poněvadž si lepší místo nemohla nalézti. Tenkrát se jí po něm stýskalo těžce. Náhle zase přišel. Byla by se k němu tenkrát nejraději rozběhla na ulici, ale dočkala se toho pozdního večera, kdy za ní chodil tak dlouho, až je touha postavila vedle sebe. A když byli tenkrát sami, všechen stesk čekání ji vedl do jeho náručí a stahoval jí ruce, když se chtěla bránit jeho obětí. Viděla tenkrát jeho stesk, ale bála se velice sebe i jeho. Byla by se ráda přiznala ke všemu, prozradila a šla s ním. Nebyla by se ničemu bránila, ale žebrat nechtěla. A i kdyby se byla tenkrát jen přiznala, prozradila, už by to bylo bývalo žebrotou. Ale všecko se jí podařilo. Za několik dní nastoupila místo, které sám opatřil, rozhlédla se po Praze, ustrojila se, našla ho, vídala ho z dálky. Pak se s ním setkala v tramvaji.Těšila se, že za ní půjde, jako by to jistě věděla. Ale zdálo se jí, že si s ní jen pohrává jako s pěkným obrázkem. Viděla, že ji nepoznává.
Byla mu vděčna za vytrvalou lásku, mívala radost z jeho nevědomého záletnictví; to ji právě těšilo, zvláště když začala chápat, že vždycky znova si ji namlouval, a po každé že si ho připoutala tak, že byl schopen pro ni zradit i sliby dané jí samé v těch dřívějších podobách, které se mu tak podivně mátly. Byla by ho nejraději zlíbala za jeho úzkost, za jeho výčitky svědomí, za jeho stesk i za tu hloupost, poněvadž ta byla skoro z celé té lásky nejsladší. Ale teď se zdálo, že už se bojí, že už nevěří ani sobě, ani jí, že už se na všecko dívá jako na bolestný sen. Pak byli spolu naposled. Tenkrát, tenkrát - - Co mu chtěla všecko říci? Ach ano, tenkrát viděla, že on již se chce rozloučit snad navždy. Jen jedno vypátrala tenkrát z jeho slov o pouti lesem za noci do cizího města, že totiž vzpomínka na služku, která se s ním vodila javorovou alejí a na kterou z jeho ruky spadla uschlá sedmikráska ze hřbitova, byla mu nejdražší, že se mu líbila ve svém životě nejvíce tenkrát, když ji viděl v největší chudobě a ponížení, kdy jiný lépe ustrojený člověk by se rozmýšlel, smí-li s ní jíti po ulici. A tu jednoho večera mu šla naproti. Bylo jí těžko, byla by raději utekla; když se obrátila k němu a viděla mu do očí, přemohla ji oddanost. Byla by ráda s ním šla nebo si ho odvedla s sebou. Ale místo splnění tohoto přání dostalo se jí od něho za polibek peněz. Zdálo se jí, že omdlí; sotva se dovlekla do elektriky a bylo jí nesmírně smutno. Řekla si, že snad i jemu je tak smutno. Byl to přece jen div, že ji tolikrát viděl, měl rád, nepoznal a ztratil. I jí to působilo bolestnou slast, když to pochopila. Ale už to nemohla snést a bála se o něho. Proto dnes udělala to, co viděl a slyšel.