14. kapitola
Na podzimní služební cestu do New Yorku jel tentokrát sám. Mířil potom opět do Paříže a obával se, že by pro Liz byl tak dlouhý výlet moc únavný. Přál si, aby odpočívala s podepřenýma nohama, zdravě jedla, bavila se u televize a školu pustila úplně z hlavy. Před odjezdem nařídil Jane, aby na maminku dohlédla. Holčičku zpráva o miminku nejdřív překvapila, ale později se začala moc těšit.
„Bude to taková živá panenka,“ sliboval Bernie. Měla radost i proto, že si přál chlapečka, protože jednu svou milovanou holčičku už přece má. Vážně mu slíbila, že se během jeho nepřítomnosti o Liz postará. Sotva dorazil do New Yorku, hned jim volal, jestli jsou v pořádku. Tentokrát se ubytoval v hotelu Regency, protože odtud to měl do obchodu jenom kousek, ale hned večer se sešel s rodiči na večeři. Měli sraz v Le Cirque, a když je spatřil, jak už tam na něho čekají, začal se usmívat pod vousy.
Políbil matku, objednal si kir a matka okamžitě vycítila, že se něco děje, a podezřívavě ho pozorovala.
„Stalo se něco?“
„Ale kdepak!“
„Snad jsi nepřišel o místo?“
Přišlo mu to k smíchu. Objednal láhev šampaňského a ona vyzvídala dál.
„Tak co se děje?“
„Něco moc fajn.“
Neklid ji neopouštěl. „Že by ses vracel sem, do New Yorku?“
„Ještě ne.“ Rád by odpověděl kladně, ale tohle oznámení leželo v daleké budoucnosti. „Něco lepšího!“
„Tak se stěhujete jinam!“ Pořád se nevzdávala a jeho otec se usmíval, protože už dávno uhodl, o co vlastně jde. Když číšník naléval šampaňské, oba muži po sobě spiklenecky mrkli a Bernie zdvihl sklenku.
„Babičce a dědečkovi… mazel tov!“
„Cože?“ Ruth nejdřív zůstala jako zkamenělá a potom se zhroutila na opěradlo a byla opravdu vyplašená. „Ale ne! Liz je opravdu…?“
Poprvé v životě ztratila řeč. Bernie přikývl celý rozesmátý a vzal ji za ruku. Ruth se zalily oči slzami.
„Čekáme miminko, mami!“ Měl takovou radost, že se málem neovládal, a otec mu pogratuloval, zatímco matka se zmohla jenom na nesouvislé úryvky slov. Připili si šampaňským.
„No tohle, propána!… A je všechno v pořádku? Jí Liz pořádně?… A je jí dobře? Jen co přijdem domů, hned jí zavolám!“ A potom si vzpomněla a ustaraně vyzvídala: „A jak to snáší malá Jane?“
„Je fakt, že ji to nejdřív trochu^zaskočilo. Asi ani netušila, že na ni něco takového šijeme, ale hodně si s ní o tom povídáme. Důležité je pořád zdůrazňovat, jak nám na ní záleží a tak. No a Liz shání nějaké knížky, které by pomohly vyřešit případnou odmítavou reakci.“
Matka se zamračila. „Dej pokoj, už začínáš jak oni… v Kalifornii se už ani pořádně anglicky nemluví. Dávej si pozor, abys nakonec nebyl jedním z nich, radši se jim vyhýbej!“ Těmito varovnými slovy ho zasypávala od chvíle, kdy odjel do Kalifornie, ale teď se nedokázala soustředit na nic jiného, než na své budoucí vnouče. „A bere Liz nějaké vitamíny?“ Ani nepočkala na odpověď a hned se otočila k manželovi: „Až s ní budu dneska večer mluvit, měl bys jí vysvětlit, co má jíst a jaké vitamíny by měla užívat.“
„Ale Ruth, má svého gynekologa, ten už jí určitě poradí!“
„Copak ten může něco vědět? Co když je to nějaký hipík samý cvoček, který jí bude do vlasů vtírat bylinky a radit, aby spala nahá na pláži!“ Vrhla se zuřivě zase na syna. „Měli byste bydlet tady, přestěhovat se dřív, než se to dítě narodí! Rodila by bezpečně a zdravě v naší nemocnici, nakonec sem to dítě patří a otec by už na všechno dohlédl!“
„Jdi, Ruth, v San Franciscu jsou nemocnice s výbornou pověstí!“
Oba muži se na ni usmívali se shovívavou převahou a ona byla celá bez sebe. „Vůbec' nepochybuju o tom, že by Bernie všechno nezařídil naprosto perfektně.“ Což byla pochopitelně pravda. Už s ní byl u lékaře, kterého jí doporučila jedna známá, a připadal mu moc sympatický. Chodili spolu i na cvičení a Liz byla pevně odhodlaná mít normální porod za Bernieho přítomnosti a podpory. Trochu ho to pomyšlení znervózňovalo, ale rozhodl se, že ji v tom přece nenechá samotnou.
„Klid, maminko, o všechno je postaráno. U lékaře jsme byli právě před mým odjezdem. V…
