Kapitola jedenáctá LEDOVEC
1.
Šaman spal skoro bez přerušení tři dni a za tu dobu začala zima.
Uhodil tuhý mráz, rázem zamrzly řeky. Bláto v táboře ztvrdlo na kámen. Surový vítr se proháněl po planinách, svištěl v lese a v táboře strhával stany. Obloha byla černá a nízká, ale po sněhu ani památky. Sobi se objevili a začali táhnout bez zastavení na jih. Zima je příliš brzy překvapila.
Lovci vyšli na lov a nadávali na šamana, že chrápe. Ale nedalo se nic dělat. I když ho přišel budit náčelník, nevzbudil ho ani kopáním. Tábor byl proto poloprázdný, když šaman konečně vstal.
Vykoukl ven, na prostranství mezi stany nebyl nikdo. Ženské i děti, ba i psi, byli zalezlí doma.
Kukučka poctivě udržoval oheň, i když, jak šaman na záchodě zjistil, vyplýtval polovičku zásob.
Muška se uzdravovala. To šaman věděl, ani se nemusel ptát, ale zabalen do kožichu přišel se na ni přece jen podívat. Jen přísně nakázal, že musí ještě deset dní ležet v teple, že ji nesmějí poslat v tomhle mraze ven.
Doma pak šaman seděl a dlouhým parohem se šťáral v ohništi. Vzpomínal na to neuvěřitelné, co zažil, a přemýšlel o tom. Moc se však přemýšlet nedalo, protože i jemu chyběla slova. To šamana dost sralo. Ale chápal, že to ani nemůže být jinak. Musel to pochopit, alespoň zatím, beze slov.
Jaksi cítil, že by měl něco udělat, ale nevěděl co. Vše, co mu v tomto ohledu přiělo konkrétního na mysl, pokládal za blbost. Přece nepůjde teď náčelníkovi líbat nohy. Nebo nepůjde za gestapačkou prosit ji, aby šla a propustila všechny vězně kvůli jeho modrým očím. To je stejné, jako nemůže poručit tomu zlému ledovému větru, aby se změnil v jarní vánek. Nebo snad má naopak i tu gestapačku milovat? Samé hovadiny.
Za pár dní se lovci vrátili do tábora s hubeným úlovkem. To tedy bude pěkná zima! Všichni se shodovali v tom, že vinu nese šaman, protože chrápal. Náčelník mu to přišel oficiálně oznámit. Ale šaman na něj jen něco zabručel - a s jeho zaklínadly to není žádná hračka, řekl si náčelník a odkráčel.
Lovci si ovšem dál mysleli své. Šaman byl rád, že ho v létě vzala gestapačka pod ochranu, a že se tedy nejen bojí, ale vlastně ho proto mají v úctě. Neutěšený lov jim později nějak vymluví.
A tu uprostřed všech těchhle nepříjemností, ba malérů, přišla do tábora znova návštěva od Tajné bezpečnosti.
Byla to šamanova známá děvka a dva řádní vazouni.
Jak přišli, usadili se u náčelníka a hned v podvečer tam začala hostina.
Šamana nikdo nepozval, ani mu nic nedonesli. Byl by mu bodnul ostružiňák.
Tak šli s Kukučkou spát.
Na druhý den o polednách se bezpečáci vyvalili z náčelníkova stanu. Zamířili k šamanovi.
"Slyšeli jsme, že mizerně šamanuješ, teda, že nešamanuješ vůbec," spustila gestapačka.
"Jak šamanuju, to si posoudím sám," řekl šaman.
"To seš vedle. Od toho jsme tu my."
Šaman se na ni pohrdlivě podíval.
"Nejseš jedinej šikovnej mužskej, soudruhu," zasmála se mu do očí a ukázala hlavou na ty své dva vazouny.
Šaman přikývl.
"Co bylo - bylo, " pokračovala soudružka. "Nějak málo s náma spolupracuješ, a jestli si myslíš, že jsi z toho vyklouzl s tím Kulhavým - tak si to nemysli."
Šaman si podepřel dlaní bradu a koukal na ni.
"Potřebujeme, soudruhu, víc aktivity. S tím svým kádrovým posudkem by ses měl hledět nějak rozhejbat. Žádnej šaman nemusí bejt večně."
"A co chceš?" zeptal se.
"Musíš se nějak vzchopit. Takhle bychom za tebe v tomhle táboře neručili. Pamatuj si, že jsem to s tebou myslela dobře. Ale teď je situace taková, že musíme k upevnění uvědomělosti mít tady nějakej veřejnej proces. Neúspěch lovu jsi zavinil ty - anebo Fousáč, že dělal zlý čáry nad těma svejma obětníma destičkama. Je jedno, kterej z vás dvou to skutečně byl. Potřebujeme jen, abys zítra před celým táborem Fousáče obžaloval a usvědčil. S ničím si pak nemusíš špinit ruce. O všecko další se už postaráme my. Můžeš jít třeba hned potom zas chrápat - a chrápej až do jara. My už nedovolíme, aby na tebe někdo šáhnul. Jseš přeci velkej šaman - či ne?"
Vazouni, kteří se zatím roz…
