2.
Byla to poslední věc, která šamana postrčila. Už v minulých dnech mu jaksi mlhavě probleskovalo hlavou, že by měl odejít na ledovec, protože se zkušeností a poznáním, které nabyl ve Velikém transu u Muščina lůžka, nemůže už mezi lidmi žít. S přírodou a se zvířaty se bude žít lépe - a snáze, bude tak moci žít podle toho, co poznal, a poznávat to hloub a dál.
Mezi lidmi by ho buď snědli, nebo by nemohl žít tak, jak v transu zakusil, ani okamžik. Mezi smrti a pravdou zde nebylo třetí cesty. A teď ještě další "spolupráce"!
A to mu pomohlo třetí cestu najít. Ledovec.
Rychle se začal otáčet po stanu a chystal si všecky věci.
Kukučka, který vylezl zpod kožešin, v nichž se bleskurychle schoval, jakmile návštěva vcházela do stanu, na něho ustrašeně koukal.
Šaman vyházel celou truhlici svých kostýmů a kožešin.Kouzelnické kostýmy odkopal na jednu hromadu a začal prohlížet kožichy. Žádný nebyl dobrý. Kukučka nic nezašil, taktak že je vyprášil.
Vybral si nejtrvanlivější, byť ne nejteplejší, z mamutí kůže. Byl těžký, ale pokud by byl zašitý, neprofukoval by.
Rychle, ale přesto systematicky a s rozvahou shromažďoval postupně všecko, co bude potřebovat, co mu musí teď až do smrti stačit.
Vylezl ze stanu, aby sundal slaninu, pověšenou za stanem na tyčích, ale hned se zas vrátil, uvědomiv si, že by mohl vzbudit pozornost.
Přehlížel všechny své zbraně. Ty byly nejvíc v nepořádku. Řadu let je skoro nepoužíval.
Smrákalo se a šaman hodně přiložil na oheň, aby měl světlo.
Pak si vzpomněl na Kukučku, že bude v zimě potřebovat palivo, a kosti, které se ještě nerozhořely, z ohně zase vytáhl.
Oba s Kukučkou celou tu dobu mlčeli.
"Odejdeš?" zeptal se večer Kukučka.
"Ano. Slyšel jsi přece, co říkala."
Kukučka mlčel.
"Mám strach..." zašeptal potom.
Šaman se zastavil ve své práci a tiše na něho pohlížel.
"Budou se bát udělat ti něco v šamanském stanu," řekl potom. "Kéž by se toho byl býval víc naučil!" pomyslel si pro sebe.
"Nemám strach z nich. Mám strach ze smrti."
"Hlupáčku, byl bych ti to opravdu ulehčil, kdybych tu zůstal - ale ani tak se neboj. Sejdeme se spolu brzy."
Kukučka zmlkl. Šaman se vrátil ke svým věcem.
Později v noci, když už šaman skoro uhasil oheň a čekal, až i psi v táboře budou spát, Kukučka ještě řekl:
"Je z ledovce daleko do nebes?"
"Není."
"Tak tam brzo budeš?"
"Nejdu tam. Zůstanu tady na světě."
"A jak se sejdeme?"
"Snadno, Kukučko, jakmile budeš chtít."
"Budou mě po smrti bít?"
"Nebudou, Kukučko, nezasloužil sis to."
"Tak přece jenom trestají..."
"Tak, jak to vidíš na mně. Ale ne tím, že tě honí Bezpečnost. To je jen sranda."
"A jak tě trestají?"
"Dali mi poznání příliš veliké, Kukučko. Tak trestají."
"Po smrti?"
"I po smrti, i už tady, Kukučko. Pak nemůžeš žít mezi lidmi."
Tábor byl stále tišší a tišší. Psy měli ve stanech, ohřívali si na nich v posteli nohy. Hvězdy nebyly. Vítr nadouval stěny stanů.
Šaman zvedl svůj ranec, a uvolniv stanové kolíky, vylezl zadem ven. Kradl se na ledovec kolem svého záchodu.
