Eva Kantůrková

Eva Kantůrková, rozená Sílová, je česká prozaička, autorka psychologických próz a scenáristka.

Eva Kantůrková se narodila roku 1930 v Praze do literárně založené rodiny (otec novinář, matka spisovatelka). Velmi brzy se stala novinářkou v deníku Mladá fronta. Teprve po dělnické přípravce, kterou ukončila v roce 1951 maturitou, absolvovala filozofii a historii na Filozofické fakultě UK. Tu absolvovala roku 1956 prací Slovanská lípa v roce 1848. Po studiích pracovala v aparátu Svazu mládeže a v Čs. ústředí knižní kultury. Od roku 1967 se věnuje jen své literární tvorbě jako spisovatelka z povolání.

Poprvé se Eva Kantůrková vdala za spisovatele Jana Šterna, podruhé za novináře a televizního publicistu Jiřího Kantůrka, který v letech 1989-1992 pracoval jako ředitel Československé televize (zemřel v roce 1998).

Kromě literatury se Eva Kantůrková věnuje i kulturní a politické činnosti. Jako signatářka Charty 77 se stala v roce 1985 její mluvčí, když před tím (1981-1982) strávila rok bez soudu ve vyšetřovací vazbě za údajné podvracení republiky. Eva Kantůrková patří mezi zakladatele Občanského fóra, v letech 1990-92 byla poslankyní České národní rady, v letech 1994-96 předsedkyní Obce spisovatelů.

• Jen tak si maličko povyskočit, 1966
• Smuteční slavnost, 1967 (anotace)
• Po potopě, 1969
• Nulový bod, 1970
• Černá hvězda, 1982
• Člověk v závěsu, 1977
• Pozůstalost pana Ábela, 1977 (anotace)
• Pán věže, 1979
• Sešly jsme se v této knize, 1980
• Přítelkyně z domu smutku, 1984 (anotace a ukázky)
• Jan Hus: příspěvek k národní identitě, 1986
• Krabička se šperky, 1988
• Památník, 1994
• Valivý čas proměn, 1995
• Záznamy paměti, 1997
• Zahrada dětství jménem Eden, 1998
• Nejsi, 1999
• Nečas, 2000
• Měsíc ve dne – Povídky z jihu Čech, 2002
• Nečasův román, 2002
• Jsem osoba vzdorovitá a neposlušná, 2005
• Tenkrát za totáče, 2005
• Už tě nemiluju, 2005
• Most přes Dlouhou řeku, 2006
• Povídky o ženách, 2007
• Démoni nečasu (Nečasovi démoni), 2007
• Vy nám taky: momentky života, 2008
• Doteky, 2009
• Tati!, 2010
• Nečekej, až zajde slunce!, 2011

Horlivost není dobrým rádcem ani lidem docela chytrým.

Na věci pro nás nejdůležitější nemáme vliv, že jsme se narodili, že jsme se narodili takoví, jací jsme, že umřeme a nevíme jak a kdy. Přijmout to znamená vymanit se z této osudovosti, přestat s ní počítat a být nucen ustavičně se s ní vyrovnávat, znamená to začít se plněji věnovat tomu, nač vliv mám.

Záleží na tom, kdy se s kým setkáte a zda máte možnost se vymanit ze svého prostředí a překročit jeho stín.

Eva Kantůrková