Pavučina snů (Stephen King)

Kurtz seděl v kiowě s papírovou čepicí dosud na klíně. Oba s Freddym měli nasazené masky; stejně jako ostatní chlapi z útočné čety. Pravděpodobně je měli nasazené i ti nebožáci, co zůstali na zemi. Možná, že masky nebyly úplně nezbytné, ale Kurtz nechtěl zbytečně riskovat přenos Ripleyové, pokud se tomu dá zabránit, takže si na všechny pořádně došlápl. A sám jim samozřejmě šel příkladem. Kromě toho pořád držel v ruce všechny trumfy. A co se Freddyho Johnsona týče… mno, s Freddym už měl taky svoje plány.

„Tady, šéfe,“ ozval se ve sluchátkách Underhill.

„Skvělá střelba, ještě lepší manévrování a vynikající myšlení, Owene. Zachránil jsi pár životů. Myslím, že bychom mohli smazat, co se stalo před útokem. Co jsme si, to jsme si, vraťme se na začátek. Rozumíš?“

„Ano, šéfe. Rozumím a cením si toho.“

A jestli tomu věříš, pomyslel si Kurtz, tak jsi dokonce ještě větší blb, než vypadáš.