STŘEDA
Ráno se v klidu umyl a oholil. Pak se rychle oblékl a díval se přitom na televizní zprávy, které pustil hodně hlasitě a pokusil se tak zaplašit prázdnotu domu hlukem. Vyjel do města v půl sedmé, a než sešel na přívozní loď, zastavil u pekařství v Bainbridge, aby si koupil sendvič v igelitovém sáčku a šálek cappuccina.
Když trajekt odrazil od břehu ve Winslow, posadil se na záď, aby se nemusel dívat, jak se Seattle přibližuje. Zamyšleně hleděl z okna na šedivá mračna visící nízko nad temnými vodami zálivu. Vypadalo to, že dnes bude lít znovu.
„Ošklivý den, co?“ ozval se ženský hlas.
Vzhlédl a spatřil Mary Anne Hunterovou, hezkou a drobnou, jak stojí s rukama v bocích a starostlivě si ho prohlíží. Mary Anne také bydlela v Bainbridge. Její manžel pracoval jako mořský biolog na univerzitě. Byly se Susan dobré kamarádky a často spolu chodily běhat. Ale na trajektu Mary Anne nevídal často, protože obvykle jezdila časně.
„Dobré jitro, Mary Anne.“
„Jenom neumím pochopit, jak se to dozvěděli,“ řekla.
„Dozvěděli co?“ nechápal Sanders.
„Chceš říct, žes to ještě neviděl? Kristepane. Je o tobě v novinách, Tome.“ Podala mu noviny, které držela v podpaží.
„Děláš si srandu.“
„Ne. Connie Walshová znovu sekla drápkem.“
Sanders se podíval na přední stranu, ale nic neviděl. Rychle začal listovat.
„Je to v příloze Novinky z metropole,“ řekla. „Rubrika První názor na druhé straně. Přečti si to a zapláčeš. Donesu ještě kafe.“ A odešla.
Sanders otevřel noviny na příloze Metro.
JAK TO VIDÍM JÁ
Constance Walshová
PAN ČUNÍK V AKCI
Zase jednou vyplula na povrch moc patriarchátu, tentokrát u místní firmy vyrábějící nejmodernější techniku, kterou budu nazývat firma X. Tato firma jmenovala do vysoké řídící funkce výtečnou, velmi schopnou ženu. A mnoho mužů v celé firmě dělá to nejhorší, aby se jí zbavili.
Jeden z nich, říkejme mu pan Čuník, je obzvláště mstivý. Pan Čuník nesnese jako svého nadřízeného ženu a už po celé týdny vede ostrou pomlouvačnou kampaň uvnitř firmy, aby zabránil jejímu jmenování. Když neuspěl, pan Čuník začal tvrdit, že ho jeho nová nadřízená ve své pracovně sexuálně napadla, téměř znásilnila. Do nebe volající nepřátelství tohoto obvinění nemá daleko k naprosté absurditě.
Možná si někteří z vás budou lámat hlavu, jak může žena znásilnit muže. Odpověď je samozřejmě jednoduchá, prostě nemůže. Znásilnění je násilný zločin. Je to vysloveně zločin mužů, kteří znásilňují ženy s odpornou pravidelností, aby je udrželi na jejich podřadném místě. Taková je hluboká pravda o naší společnosti a o všech společnostech předchozích.
Ženy naopak muže neutiskují. Ženy jsou v mužských rukách bezmocné. A obvinění, že se žena dopustila znásilnění, je absurdní. Avšak to neodradilo pana Čuníka, který se zajímá jen o to, aby svou novou nadřízenou pošpinil. Dokonce proti ní vznesl žalobu na sexuální obtěžování.
Krátce, pan Čuník vykazuje hnusné zvyky typického patriarchy. Jak jste mohli předpokládat, provázejí ho po celý jeho život. Ačkoli je manželka pana Čuníka vynikající advokátkou, vykonává na ni nátlak, aby odešla ze zaměstnání a zůstala doma s dětmi. Pan Čuník přece nechce, aby se jeho žena dostala do světa obchodu, kde by se mohla doslechnout o jeho aférkách s mladými ženami a o jeho notorickém pití. Pravděpodobně se obával, že ani jeho nová nadřízená mu to nebude schvalovat. Možná by mu už dál neprocházely ani jeho časté pozdní příchody do práce.
Pan Čuník se tedy dopustil svého podlého tahu a další talentovaná žena je postavena před skutečnost, že je její kariéra nespravedlivě ohrožena. Dokáže udržet čuníky ve firmě X v chlívku? Budeme vás včas informovat.
„Kristepane,“ řekl Sanders. Pročetl si to ještě jednou.
Hunterová se vrátila se dvěma cappucciny v papírových pohárcích. Jeden mu přistrčila. „Tady máš. Vypadáš, že to potřebuješ.“
„Jak se k tomu všemu dostali?“ zeptal se.
Hunterová zavrtěla hlavou. „To já nevím. Zdá se mi, jako by jim to vyžvanil někdo z firmy.“
„Jenže kdo?“ Sanderse napadlo, že k to…
