Amblerova výstraha (Robert Ludlum)

LANGLEY, VIRGINIA

Caston nešťastně zíral na seznam tajných agentů ve službách ministerstva zahraničí.

Jméno, které hledal, v něm samozřejmě chybělo. Někdo ho vymazal. Jak má člověk najít něco, co neexistuje?

Stočil oči k čerstvým Financial Times, které ležely v odpadkovém koši u jeho stolu. Byl to živoucí důkaz jeho rozrušení: snad poprvé v životě udělal při luštění křížovky chybu. Nic důležitého, znělo zadání. Vyplnil maličkost, ale musel to vygumovat. Správná odpověď byla nicotnost. Vytáhl svinuté noviny z koše a zlostně se zadíval na křížovku. K papíru se pořád lepily drobečky měkké gumy.

Caston odhodil noviny, ale ozubená kola v jeho hlavě se začínala otáčet. Vymazat znamená odstranit. Ale když to člověk udělá, nepřidá tím také něco?

„Adriane,“ zavolal.

„K službám,“ odpověděl Adrian a ironicky se uklonil. Nebyl to od něj nesmělý projev vzdoru, spíš náklonnosti.

„Připravte mi, prosím vás, žádost 1133A.“

Adrian našpulil rty. „Ruční vyhledávání v archivu?“

„Velice správně, Adriane.“ Mladík složil zkoušku.

„Úředníci to k smrti nenávidí. Je to vopruz.“

Proto si asi vždycky dávali tak na čas. „Tohle se píše v příručce?“ zpražil ho Caston.

Adrian Choi se zarděl. „Někoho tam znám.“

„Vážně? A kdopak to je?“

„Ále, jedna holka,“ zamumlal Adrian. Okamžitě zalitoval, že vůbec něco říkal.

„Holka, to znamená žena přibližně vašeho věku?“

„Tak nějak,“ sklopil Adrian zrak.

„S tou žádostí 1133A opravdu velice spěchám.“

„Ano.“

„Jsem podle vás miláček žen?“

Adrian na něj pohlédl jako srna, kterou oslní auto. „Ehm, to asi ne,“ odpověděl nakonec. Zřejmě si uvědomil, že opak by nemohl vyslovit s vážnou tváří.

„Dobře, Adriane. Jsem rád, že neztrácíte kontakt s realitou. To je výhoda nováčků. Kdysi tady o mně někdo správně řekl, že mi chybí ‚kouzlo osobnosti‘, a to mě přitom měl docela rád. A teď mě velice dobře poslouchejte, Adriane. Chci, abyste zavolal své mladé přítelkyni do archivu a,“ – odkašlal si – „pořádně jí provětral kalhotky. Zvládnete to?“

Adrian překvapeně nachýlil hlavu. „To, to… myslím, že jo.“ Polkl: vlast ho volá do zbraně! „Určitě,“ dodal už jistějším hlasem.

„A pak dostanu odpověď na svoji žádost 1133A. Bude to ta nejrychleji vyřízená žádost 1133A v dějinách CIA.“ Usmál se. „Považujte to za bojový úkol.“

„Super,“ prohodil Adrian.

Caston sáhl po telefonu. Potřeboval si promluvit se zástupcem ředitele odboru zpravodajství. Blížil se k cíli, i když se celé hodiny nehnul z křesla.