Amblerova výstraha (Robert Ludlum)

PAŘÍŽ

„Co to je?“ zeptala se Laurel, oči rozšířené úlekem. Byli v hotelovém pokoji a Ambler si právě svlékl košili. Přistoupila k němu a přejela prsty po fialové podlitině, jež mu zdobila rameno.

„Castonův konspirační byt nebyl tak bezpečný, jak jsme mysleli,“ přiznal Ambler.

„Dá se tomu chlapovi věřit?“ Laurel na něj vrhla přísný pohled. Vypadala nervózně, bála se o něj.

„Jinou možnost nemám.“

„Ale jak to, Hale? Kde bereš tu jistotu?“

„Kdybych nevěřil jemu, nemohl bych věřit už ani sám sobě.“ Zarazil se. „Těžko se to vysvětluje.“

Pomalu přikývla. „Nic neříkej. Já to chápu.“ Odmlčela se. „Proč si s tím vůbec lámu hlavu. Svět už přece dávno ztratil veškerou logiku.“

„Teprve před pár dny,“ opravil ji Ambler.

„Už dřív.“

„Když jsem do něj vstoupil já.“ Pocítil náhlou nevolnost. „Vetřelec. Vetřelec, který ani neví, co je zač.“

„Takhle nesmíš mluvit.“ Přejela mu prsty po prsou, ramenou i pažích, jako by se chtěla ujistit, že je skutečný člověk z masa a kostí, a ne přelud. Když znovu zachytil její pohled, měla v očích slzy. „Nikdy jsem nepoznala muže, jako jsi ty.“

„Jen abys mě nepřechválila.“

Zavrtěla hlavou a poklepala mu na hrudník. „Máš dobré srdce.“

„A hlavu někoho úplně cizího.“

„Dej pokoj,“ zavrčela naoko. „Snažili se tě vygumovat ze světa, ale něco ti povím. Já jsem opravdovějšího chlapa v životě nepotkala.“

„Laurel,“ začal a s překvapením si uvědomil, že se mu zlomil hlas.

„Když jsem s tebou, mám pocit…, mám pocit, že jsem byla celý život sama, ale nedocházelo mi to, protože jsem vlastně nevěděla, jaké to je s někým být – myslím doopravdy spolu. A s tebou ten pocit zažívám. Jako bych vždycky byla sama a teď už ne. Do minulosti se už vracet nechci. Ne, to bych nedokázala.“ Její hlas byl obtěžkaný pohnutím. „Chceš vědět, co jsi se mnou udělal? Cos mi provedl? Tohle jsi se mnou udělal. A já chci, aby to pokračovalo. Navždycky.“

V ústech měl sucho. „Nic mě neděsí víc než pomyšlení, že tě ztratím.“

„Já už nejsem ztracená.“ Její jantarové oči jako by se rozzářily zevnitř. Zelené flíčky na duhovce se zaleskly. „Zachránil jsi mi život, ani nevíš, jak moc.“

„Ty jsi pro mě jediná, Laurel. Bez tebe nic nemá cenu. Já jsem jen…“

„Harrison Ambler,“ s pousmáním vyslovila jeho jméno. „Harrison Ambler.“