Amblerova výstraha (Robert Ludlum)

PEKING

„Musíme informovat prezidenta,“ řekl Wan Tsaj. Tlustá skla brýlí s ocelovou obrubou jen prohlubovala hrůzu v jeho očích.

„Ale co když se soudruh Čchao opravdu zabil při běžné autonehodě?“ zeptal se Li Pchej. Sešli se ve Wan Tsajově kanceláři ve Dvoraně svědomité vlády. „Co když to tak bylo?“

„Vy tomu snad věříte?“ otázal se Wan Tsaj.

Starý muž ztěžka vydechl a z hrudi mu vyšlo slabé zachrčení. „Ne,“ odpověděl popravdě. „Nevěřím.“ Li Pchejovi bylo hodně přes sedmdesát, náhle však vypadal ještě na víc.

„Šli jsme běžnou úřední cestou,“ pravil Wan Tsaj, nikoli poprvé. „Vyslali jsme poplašné signály. Ale zjistil jsem, že prezident je už ve vzduchu, na půli cesty. Musíme ho přemluvit k návratu.“

„Jenže on se nevrátí,“ zasípal Li Pchej. „Oba to moc dobře víme. Je moudrý jako sova – a paličatý jako mezek.“ Do jeho svraštělé tváře vstoupil bolestný výraz. „A kdo ví, jestli mu doma nehrozí ještě větší nebezpečí.“

„Mluvil jste s Wu Ťin-ku, Čchaovým kolegou?“

„Jako by se po něm slehla zem.“ Ekonom těžce polkl.

„Jak je to možné?“

Wan Tsaj roztřeseně zavrtěl hlavou. „Nikdo neví. Ale mluvil jsem s ostatními. Všichni si chceme myslet, že měl Čchao obyčejnou nehodu. Moc nám to však nejde.“ Ekonom si prohrábl rukou husté prošedivělé kadeře.

„Je na místě dělat si starosti také o Wua,“ usoudil stařec.

Wan Tsaj se zatvářil ztrápeně. Jeho duševní rovnováha se ocitla v rozvalinách. „Kdo má na povel prezidentovu ochranku?“

„Vy víte kdo,“ odpověděl Šelma sedlák.

Wan Tsaj na chvilku zavřel oči. „Armáda.“

„Jednotka pod vojenským velením. Ale to vyjde nastejno.“

Wan Tsaj se rozhlédl po své rozlehlé kanceláři ve vznešené Dvoraně svědomité vlády i po fasádách Čung-nan-chaje, jež se rýsovaly za oknem. Dveře, zdi, brány, mříže – připadal si jako ve vězení.

„Osobně promluvím s odpovědným generálem,“ vyhrkl Wan Tsaj. „Řada vysokých důstojníků jsou v soukromí čestní muži, bez ohledu na politické názory.“

O několik minut později se tedy spojil s generálem, pod jehož ochranou se prezident Liu Ang právě nacházel. Sdělil mu své obavy a současně přiznal, že zatím nemá pádné důkazy. Poprosil velitele, aby jeho ochranka vyřídila Liu Angovi naléhavou zprávu.

„Nemusíte se bát,“ ujistil ho voják hrubou mandarínštinou s nádechem nářečí hakka. „Bezpečnost Liu Anga je pro mě na prvním místě.“

„Já i ostatní lidé z prezidentova okolí si děláme velké starosti,“ řekl ekonom, nikoli poprvé.

„Naprosto vás chápu,“ uklidnil ho generál Lam. „Jak se říká u nás na vesnici: ‚Pravé oko, levé oko.‘ Věřte, že bezpečnost našeho milovaného vůdce považuji za svůj osobní úkol.“

Wan Tsaj si alespoň myslel, že to takhle generál řekl. Díky těžkému přízvuku by se totiž slovo „úkol“ dalo zaměnit za úplně jiný, málokdy používaný mandarínský výraz, který v překladu znamenal cosi jako „hříčka“.