Koule (Michael Crichton)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Následky

Díval se na řadu světel z nějaké divné, zkreslené perspektivy. Posadil se, pocítil ostrou bolest. Rozhlédl se kolem. Ve vzduchu visel lehký závoj kouře. Obložení stěn bylo na několika místech černé a zuhelnatělé.

Tady muselo hořet, pomyslel si a ohromeně zíral na napáchané škody. Kdy se to stalo? A kde byl v tu dobu on?

Pomalu se zvedl na jedno koleno a potom na nohy. Obrátil se k sektoru E, ale spojovací dveře byly z nějakého důvodu zavřené. Snažil se otočit kolem a odemknout; nešlo to.

Nikoho jiného neviděl. Kde jsou ostatní? Pak si vzpomněl na Teda. Ted zemřel. Kalmaří chapadlo, jak mává Tedem v přetlakové komoře. A pak Fletcherová křičela, aby se všichni vrátili, a zapnula elektřinu…

Všechno se mu začalo vybavovat. Oheň. V sektoru E hořelo. Šel s Tinou do E hasit. Vzpomínal si, jak vstoupil do místnosti, uviděl plameny, jak olizují zdi… Dál už si nebyl jistý.

Kde jsou ostatní?

Na chviličku si s hrůzou myslel, že přežil jen on sám, ale pak slyšel ze sektoru C zakašlání. Šel za zvukem. Nikoho neviděl, proto pokračoval do B.

Fletcherová tam nebyla. Na trubkách byly veliké stříkance krve a jedna její bota ležela na koberci. Nic víc.

Zase zakašlání, odněkud zpoza trubek.

„Fletcherová? Teeny?“

„Moment…“

Za trubkami se vynořila Beth se šmouhami špíny na obličeji.

„Tak jsi vzhůru. To je dobře. Většina systémů už zase funguje, aspoň myslím. Zaplať pánbůh, že má námořnictvo na každém přístroji nalepený návod. Rozhodně vzduch se čistí, kouře už tu moc není a přístroje ukazují, že složení je v pořádku – ne dokonalé, ale přijatelné – a všechny životně důležité systémy jsou nepoškozené. Máme vzduch, máme vodu, máme teplo, máme elektřinu. Snažím se zjistit, kolik elektřiny a vzduchu nám zbylo.“

„Kde je Fletcherová?“

„Nemůžu ji nikde najít.“ Beth ukázala na botu na koberci a na krvavé skvrny.

„A Tina?“ ptal se dál Norman. Děsila ho představa, že by tady nezůstal nikdo z posádky.

Beth pokrčila rameny. „Tina byla s tebou.“

„Nic si nepamatuju,“ zavrtěl hlavou Norman.

„Dostal jsi asi pěknou ránu proudem,“ vysvětlila mu Beth. „To může mít za následek retrográdní amnézii. Posledních pár minut před tou ranou si prostě nevybavíš. Já Tinu taky nemůžu najít, ale podle senzorické kontroly je sektor E zaplavený a uzavřený. Ty jsi s ní byl v E. Já nevím, co se tam stalo.“

„Co Harry?“

„Myslím, že taky dostal ránu. Máte štěstí, že napětí nebylo vyšší, jinak jste se oba usmažili. Rozhodně teď leží na podlaze v C a buď spí nebo je v bezvědomí. Jdi se na něj podívat, jestli chceš. Nechtěla jsem riskovat nějak s ním hýbat, tak jsem ho tam prostě nechala.“

„Vzbudil se? Mluvil s tebou?“

„Ne, ale vypadalo to, že dýchá normálně. I barvu má dobrou. A připadalo mi důležitější rozchodit základní systémy.“

Otřela si špínu z tváře. „Myslím, že jsme zbyli jen tři, Normane.“

„Ty, já a Harry?“

„Ano. Ty, já a Harry.“

 

Harry pokojně spal na zemi mezi lehátky. Norman se k němu sklonil, nadzvedl mu jedno víčko a posvítil mu do oka baterkou. Zornička se stáhla.

„Tohle přece nemůže být nebe,“ řekl Harry.

„Proč ne?“ zeptal se Norman. Posvítil do druhého oka; zornička se stáhla.

„Protože jsi tady ty. Psychology do nebe nepouštějí.“ Slabě se usmál.

„Můžeš hýbat nohama? Rukama?“

„Můžu pohybovat vším. Došel jsem sem zespoda, Normane. Jsem v pořádku.“

Norman se narovnal. „To jsem rád, Harry.“ A myslel to vážně: Děsil se představy, že by Harry mohl být zraněný. Od samého začátku výpravy se všichni spoléhali na Harryho. V každé kritické situaci Harry vždycky přišel s nějakým řešením, s vysvětlením, pochopil důležitou podstatu věcí. A i teď se Norman utěšoval pomyšlením, že i kdyby Beth nedala dohromady základní systémy, Harry by to dokázal.

„Jo, nic mi není.“ Znovu zavřel oči a povzdechl. „Kdo to přežil?“

„Beth. Já. Ty.“

„Prokristapána.“

„Hm. Chceš vstát?“

„Jo, lehnu si do postele. Jsem strašně unavený, Normane. Mohl bych spát rok.“

Norman mu pomohl na nohy. Harry okamžitě dopadl na nejbližší lůžko.

„Nevadí, když se chvíli p…

Informace

Bibliografické údaje

  • 8. 2. 2024