0140 hodin
Šel rovnoměrně, rozhodně. Necítil napětí. Dýchal lehce. V obleku mu bylo pohodlně. Všechny systémy hladce fungovaly.
Odjížděl.
„Normane, prosím tě…“
Teď ho Beth prosila; další nepředvídatelná změna nálady. Norman ji ignoroval. Pokračoval směrem k ponorce. Hluboký hlas ze záznamu řekl: „Prosím pozor. Všechen personál okamžitě vyklidí oblast výbuchu. Devatenáct minut a odpočítáváme.“
Norman měl nezvyklý pocit síly a cílevědomosti. Už neměl žádné iluze. Neměl žádné otázky. Věděl, co musí udělat.
Musí se zachránit.
„Nevěřím, že to uděláš, Normane. Nevěřím, že nás chceš doopravdy opustit.“
Věř tomu, pomyslel si. Koneckonců, co může jiného dělat?
Beth se neovládá a je nebezpečná. Teď už je příliš pozdě ji zachraňovat – bylo by šílenství vůbec se k ní přiblížit.
Beth je smrtelně nebezpečná. Už se ho jednou pokusila zabít a skoro se jí to podařilo.
A Harry je už třináct hodin pod vlivem narkotik; teď už je nejspíš klinicky mrtvý, jeho mozek je mrtvý. Norman neměl důvod zůstat. Nemohl nic dělat.
Ponorka už byla blízko. Už viděl výstupky na jejím žlutém povrchu.
„Normane, prosím tě… potřebuju tě.“
Je mi líto, myslel si. Já odtud mizím.
Obešel ponorku, dostal se pod dva pohonné šrouby, viděl jméno napsané na zaobleném trupu, Deepstar III. Vyšplhal se po stupačkách do kupole.
„Normane-“
Teď už byl mimo dosah interkomu. Byl sám. Otevřel poklop, sešplhal do ponorky. Otevřel zámek helmy, odložil ji.
„Prosím pozor. Osmnáct minut a odpočítáváme.“
Norman usedl na polstrované sedadlo pilota, proti ovládacímu pultu. Přístroje se rozsvítily a obrazovka přímo před jeho obličejem zazářila.
DEEPSTAR III – OVLADANI
Potrebujes pomoci?
Ano Ne Zrusit
Stiskl ANO. Čekal, až naskočí další obrazovka.
S Harrym a Beth je to smůla; mrzelo ho, že je tady nechává. Ale oni oba, každý svým způsobem, neuspěli ve zkoušce, nedokázali se vyrovnat se svým skutečným vnitřním já, takže se stali oběťmi té koule a její moci. Byla to klasická vědecká chyba, ten takzvaný triumf rozumu nad iracionálnem.
Vědci odmítali přiznat si svou iracionální stránku, nechtěli vidět, že je důležitá. Zabývali se jen tím, co bylo racionální. Pro vědce všechno dává smysl, a to, co smysl nedává, odbude mávnutím ruky jako „osobní věci“, jak to kdysi nazval Einstein.
Osobní věci, pomyslel si Norman a měl chuť se uspokojeně zasmát. Lidé zabíjejí jeden druhého pro takové „osobní věci“.
DEEPSTAR III – OPERACE
Sestup Vystup
Zajisteni Odstaveni
Monitor Zrusit
Norman stiskl VÝSTUP. Na obrazovce naskočila kresba ovládacího panelu s blikajícím bodem. Čekal na další pokyn.
Ano, pomyslel si, je to tak. Vědci se odmítají zabývat iracionálnem. Ale iracionální stránka člověka nezmizí, když se odmítne jí zabývat. Iracionalita neatrofuje, když ji nepoužíváš. Naopak, když ji nehlídáš, nabývá na síle a na dosahu.
A stěžovat si na to taky nepomůže. Všichni ti vědci, kteří v sobotních přílohách novin pláčou nad lidským sklonem k sebezničení a k násilí, skládají jen ruce do klína. Takhle se s iracionální stránkou člověka taky vyrovnat nedá. Oni ji jen formálně připouštějí, ale tím to skončí.
Obrazovka se znovu změnila:
DEEPSTAR III – VYSTUP
1. Nastav Uvolnovani zateze na: Zapnuto
Další Zrusit
Norman stiskl knoflík na ovládacím panelu, nastavil uvolňování zátěže a čekal na další obrazovku.
Koneckonců jak berou vědci vlastní výzkum? Všichni vědci se shodli: Vědecký pokrok se zastavit nedá. Když nevytvoříme bombu my, vytvoří ji někdo jiný. Ale za chvilku se bomba ocitla v rukou jiných lidí, kteří říkali: Jestli nepoužijeme tu bombu my, udělá to někdo jiný.
A v té chvíli vědci prohlásili, že ti druzí jsou hrozní lidé, že jsou iracionální a nezodpovědní. My vědci za nic nemůžeme. Ale ti druzí lidé, to je tedy opravdu problém.
Ale pravda je, že zodpovědnost začíná u každého jednotlivého člověka osobně, u toho, jak se rozhodne. Každý člověk má na vybranou.
No, pomyslel si Norman, teď už nemůžu pro Beth a pro Harryho nic udělat. Musím zachránit s…
