35
Unesené i domácí děti se cpaly dortem a srkaly limonádu brčkem. Albert jim prostřel pro jistotu v podkroví a sliboval, že po svačině začne báječná hra.
Vyzvednout cizí děti ze školky nebylo pro chirurga nijak obtížné. Učitelka se sice ptala, jestli má písemné potvrzení rodičů, ale nakonec reakce Dášenky, která se vrhla s nadšením k Albertovi do náruče, ji nenechala na pochybách, že ten robustní chlápek s knírem je rodinný přítel. Pepino navíc kousnul učitelku do ruky, a to byl důkaz tak přesvědčivý, že obě děti pustila.
Míšu Albert nemusel chytat před školou, protože zrzounek se sám skromně nabídl, že by rád s Albertem strávil celé odpoledne. A vlastní děti, které ještě nezažily, že by táta přijel pro ně do školy autem, byly u vytržení.
„Vidím, že těch našich třech dětí nemáš dost,“ řekla s lehkou ironií Kateřina, když s tácem zmrzlinových pohárů vešla do podkroví, kde se u malého stolku postrkovalo pět dětí.
Včera večer poté, co členové Pánského klubu opustili jejich dům, strhlo se hotové peklo. Albert, namíchnutý k smrti, nejen že Kateřinu přestal odprošovat, ale dokonce ji obvinil, že svým chováním z něj udělala blbce, z kterého si každý může střílet. Tvářil se velice nasupeně a Kateřina ženskou intuicí rozpoznala, že došla na samou mez. Alberta, kterého popadl nepříčetný vztek, se marně snažila uchlácholit. Nepodařilo se jí zachránit polévku s knedlíčky a ani zbytek večeře, který vylil do lavoru, vynesl na zahradu pro psy ze sousedství s výkřikem, že to jsou jediné bytosti, které ho mají rady. Násilím mu vytrhla nůžky z rukou, neboť chtěl rozstříhat dvě stokoruny, které měla připravené na obědy pro děti v družině. Záchvat, který Alberta držel dvě hodiny, mírnila ledovými obklady, které mu přikládala na čelo. Albert jako v horečce líčil, co všechno musel na chalupě vytrpět. S věrohodnou sebelítostí si stěžoval, jak musel v šest hodin ráno vstávat, jezdit nakupovat čerstvé pečivo, chřupavý chleba, toustové veky. Kateřina znala jeho schopnost bravurně mísit pravdu a lež, ale tentokrát nebylo obtížné rozpoznat, co se doopravdy stalo. Báchorky, jak denně koupal všechny děti v teplé vodě ve vaně, pral spoďáry i punčocháče na valše, žehlil pleny, vyslechla s pokývnutím hlavy. Nebyla si totiž jistá, jak hluboce propadl Albert záchvatu šílenství, a obávala se, že by mohl použít násilí a rozbít akvárium s rybičkami nebo Matesův nočník.
Bezpochyby Albert chtěl vzbudit v Kateřině lítost, což se mu sice nepodařilo, ale zato připomněl Kateřině jednu starou moudrost, kterou jí vštěpovala babička.
„Když si začneš stěžovat na Alberta, vzpomeň si na dogu. Je to krásné a ušlechtilé zvíře, ale sežere denně tři kila masa, zabere celý gauč, a když ji půjdeš vyvenčit, bude s tebou cloumat, a ne ty s ní. A protože nemáš doma jezevčíka ani pinčla, tak nemůžeš chtít, aby to velké vznešené zvíře ti vrtělo ocáskem na klíně nebo nosilo papuče.“ Kateřina viděla, jak její doga sedí v houpacím křesle, povytahuje si kšandy a vyfukuje kouř z doutníku. Snažila si představit, jaká rasa by se nejspíše hodila pro Pepu, a docela dobře jí splynul s cvičeným, nezáludným a ostrým vlčákem. Zařadit Michala bylo téměř nemožné. Ve svých představách se nedostala dál než k nervnímu teriérovi nebo k hravé a nevyzpytatelné pouliční směsce, ale najít jedinou rasu, která by obsáhla všechny Michalovy protichůdné vlastnosti, se jí nepodařilo. „Uvidíš ten tanec!“ zavrčel Albert s pomsty chtivou radostí v hlase. „Metody mafie budou proti tomu čajíček pro batolata! Odprosí mne na kolenou, kamarádi!“ chvástal se nezřízeně a povytáhnul si kšandy. Z ulice se ozvalo troubení, Kateřina poodhrnula záclonu a vyhlédla ven. Na malé náměstíčko se ze dvou příčných ulic vřítila současně dvě auta s takovou rychlostí, že div o sebe nekřachla. „Už jsou tady. A nevypadají, že by měli chuť se před tebou plazit po kolenou.“ V hlase Kateřiny se ozvalo lehké varování. Viděla Pepu a Michala, jak vyskákali z vozu a vrhli se k domu, jako když dobře vycvičená policejní jednotka …
