Bertolt Brecht

Německý dramatik, divadelní teoretik, režisér, lyrický básník, prozaik a esejista, zakladatel epického divadla. Celým jménem Eugen Berthold Friedrich Brecht.

Narodil se roku 1898 v Augsburgu. Literárně činný byl již při studiích na gymnáziu, kdy zveřejňoval své básně. Studia na vysoké škole nedokončil, protože musel nastoupit jako sanitář do augsburgského lazaretu (studoval medicínu, přírodní vědy a literaturu). V letech 1919-1924 byl aktivní i v osobním životě, se třemi ženami měl celkem tři děti (syna Franka, dceru Hanne a syna Stefana).

V letech 1924-26 byl dočasným dramaturgem u režiséra Maxe Reinhardta (1873-1943) v berlínském ‚Deutsches Theater‘. Od roku 1928 Brecht soustavně studoval marxismus, dva roky dokonce navštěvoval marxistickou dělnickou školu, kde se věnoval zejména ekonomickým otázkám. V tomto období vytvořil také několik poučných marxistických her.

Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 emigroval přes Prahu do Dánska, Švédska a Finska, o osm let později přes Moskvu do Spojených států. Hitler hned po svém nástupu k moci nechal pálit jeho knihy.

V Americe se usídlil v Hollywoodu a marně doufal, že uspěje. Američany jeho komunistické ideály ale nezajímaly. V roce 1947 byl vyslýchaný americkým Výborem pro neamerickou činnost pro podezření z komunismu a den nato utekl přes Paříž do Curychu, kde strávil jeden rok, do Německa se vrátit nesměl.

Po roce s československým pasem se Berthold Brecht dostal do východního Berlína, kde se svojí ženou, herečkou Helenou Weigelovou (1900-1971) založil proslulé divadlo ‚Berliner Ensemble‘ (1949). Nestudoval zbytečně ekonomii, neboť i když uváděl hry v komunistickém a chudém NDR, autorská práva měla švýcarská společnost, která mu vyplácela tantiémy ve švýcarských francích.

V roce 1950 získal Berthold Brecht rakouské státní občanství, ale jeho hry byly v Rakousku bojkotovány a neuváděly se až do roku 1962. Zemřel roku 1956 v Berlíně.

Láska je přání dávat.

Definice které kulhají jsou dobré.

Člověk holduje raději dobru než zlu, ale podmínky tomu nepřejí.

Obtíže hor jsou za námi, nyní nás čekají obtíže rovin.

Platonická láska je jako zbraň, od níž udržujeme patřičnou vzdálenost, nejsouce si jisti, zda je nabita.

Prvý vzdych lásky je posledným povzdychom múdrosti a rozvahy.

Všichni se ženou za štěstím, a nikdy je nedostihnou, protože štěstí běží za nimi.

Základem lidského světa nemůže být izolovaný jednotlivec, nýbrž dva lidé, jimiž začíná společnost.

Zdůrazňovat okázale svou připravenost k obraně je známkou tajného přání, aby bylo zaútočeno.

ít v zemi, kde se humor nevyskytuje, je hrozné, ale ještě hroznější je žít v zemi, kde je humor potřebný. Principy se udržují při životě tím, že se porušují.

První vzdech lásky je posledním povzdechem moudrosti a rozvahy.

Rozum vítězí jen vítězstvím rozumných.

Láska je přání něco dávat, nikoli dostávat. Láska je umění produkovat něco s pomocí toho druhého. K tomu je třeba, aby si tě ten druhý vážil a aby ti byl nakloněn. Toho lze dosáhnout vždycky.

Dobří nebyli poraženi proto, že byli dobří, ale proto, že byli slabí.

Jestliže ten, jenž zabit byl, nebojoval samoten, pak nepřítel si ještě neodnáší palmu vítězství.

V blízkosti chyb rostou úspěchy.

Kdo nezná pravdu, je pouze hlupák, ale kdo ji zatajuje, je zločinec.

Cílem vědy není otvírat dveře nekonečné moudrosti, nýbrž vytknout meze nekonečnému omylu.

Moc má ten, kdo platí.

Nedůvěřuji mu. Jsme přátelé.

Soucit je to, co člověk neodepře těm, jimž odepřel svou pomoc.

Obtíže hor jsou za námi, nyní nás čekají obtíže rovin.

Kdyby se nepostradatelný muž týden po své smrti vrátil, nenašlo by se pro něj nikde ani místo vrátného.

Kto nepozná pravdu je iba hlupák, ale kto ju zatajuje, je zločinec

Šťastný to národ, který nepotřebuje hrdiny.

Skoro každý měl rád tento svět, když hrst země dostal naposled

Veliké Kartágo vedlo tři války. Po té první bylo ještě mocné, po té druhé obyvatelné. Po té třetí válce je nikdo nenašel.

Věda by měla usilovat jedině o to, aby ulehčovala lidem lopotnost jejich existence.

Všechno se dá vylepšit – s výjimkou člověka.

Ženy nemají smysl pro humor, protože muže milují, místo aby se jim smály.

Běda společnosti, která potřebuje hrdiny

Bezpráví… nabývá charakteru práva často prostě tím, že se vyskytuje často.

Člověk může být užitečný, když si ho druhý váží.

Je zcela nesprávné ptát se, zda si muži berou dívky pro peníze, nebo kvůli nim samým. Často je to obojí současně. Je málo věcí na dívce, která muže tak smyslně dráždí, jako věno.

Génius je tak talentovaný, jak mu to občas ani doba nedovoluje.

Mám za to, že jediný cíl vědy spočívá v tom, ulehčit člověku klopotnost jeho existence.

Bertolt Brecht