Lucky Luk 1 (Lenka Lanczová)

Do pytle! Leoniny rodiče jsem neznal a nijak poznat netoužil, tím spíš takhle nečekaně! Sotva jsem se s hlavou mokrou po sprchování unaveně vypotácel ze stadionu, Leona mi zamávala ze zaparkovanýho oranžovýho favorita. Z předního sedadla se na mě zubil tlustej holohlavej chlapík a jeho tlustá, neholohlavá ženuška. Než jsem k nim došel, všichni tři vystoupili. Takhle bude jednou vypadat i Leona?

"Dobrý den," zachrčel jsem.

"Náš mladej? Já su ňákej Boček, tohle je moje pani," představila nás bodře hlava rodiny.

"Bočková," podala mi matinka stydlivě baculatou ručku.

"Lucký," řekl jsem nevesele. "Lukáš Lucký."

"Šak my víme Lukášu, vítej do rodiny." Tatík mě plácl do zad, div mi nevyrazil dech. Nejdřív jsem měl chuť mu to břinknutí oplatit, ale kvůli Leoně, nevlečené v těch hnusných hnědých šatičkách, jsem se ovládl. "Pojedeme někam na večeřu. Lukášu, veď nás."

"Ale já...jdu rovnou z tréningu, nejsem oblečenej, nemám u sebe ani floka....teda žádný peníze."

"Sedej synku, nám se líbíš. Večeřu ber jako zásnubní."

"Hodil jsem po Leoně zlý oči. Taková průhledná bouda!

"Naši tě chtěli poznat." vysvětlila mi za jízdy.

"Bodejť! Přinde rodina a my nebudeme znát ženicha..."

"Rodina?!" vyděsil jsem se.

"Tatík myslí jednou," zarděla se Leona.

S úlevou jsem si otřel čelo.

"Jo ták, i ty kujóne, tys myslel...," zařehtal se tatík. Matinka mlčela, ale pořád se na nás otáčela a usmívala se.