Celá e-kniha Čas přílivu ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
7. kapitola
„Mohl bys mi dát pět set liber, Rowleyi?“ Udýchaná Lynn přiběhla s bledou tváří a odhodlaně sevřenými rty.
„No, no, uklidni se, holčičko,“ řekl konejšivě, spíš jako by oslovil koně.
„Co se děje?“
„Chci pět set liber.“
„Což o to, mně by se taky hodily.“
„Jde o vážnou věc, Rowleyi. Copak mi nemůžeš půjčit pět set?“
„Přetáhl jsem úvěr. Ten nový traktor – “
„Jistě, jistě – “ odbyla podrobnosti, týkající se statku. „Snad bys peníze mohl někde sehnat – v nutném případě. Co říkáš?“
„Nač je potřebuješ, Lynn? Jsi v nějaké bryndě?“
„Chci je pro něj – “ Trhla hlavou dozadu směrem k velkému hranatému domu na kopci.
„Pro Huntera? Proboha proč – “
„Kvůli mamince. Vypůjčila si od něho. Dostala se trochu do úzkých.“
„To se dalo čekat. Rád bych pomohl – ale nemůžu.“
„Nestrpím, aby si půjčovala od Davida!“
„Zadrž, má milá. Částku přece vyklopí Rosaleen – tak proč ne?“
„Proč ne? Ty říkáš ,Proč ne?', Rowleyi?“
„Nechápu, proč by Rosaleen nemohla občas něčím přispět. Starý Gordon nám všem navařil pěknou kaši, když natáhl bačkory bez poslední vůle. Kdyby se Rosaleen situace pořádně vysvětlila, jistě by uznala, že se sluší něco nám poskytnout.“
„Snad ses na ni taky neobrátil?“
„Ne – poněvadž můj případ je jiný. Já přece nemůžu jednoduše přijít k ženě se žádostí o peníze. S něčím takovým bys ty nesouhlasila.“
„Copak nechápeš, že mi vadí být zavázána Davidu Hunterovi?“
„Vždyť nejsi! Jemu ty peníze nepatří.“
„Ve skutečnosti ano. Drží Rosaleen ve svém područí.“
„To tedy drží, jenže podle zákona jeho nejsou.“
„A ty mi nechceš – nemůžeš – půjčit?“
„Poslyš, Lynn, kdybys byla v nějaké vážné šlamastyce – třeba zadlužená nebo tě někdo vydíral – mohl bych prodat kus půdy, či pár kusů dobytka, ovšem to by byl hodně špatný postup. Teď jen tak tak držím hlavu nad vodou. A když navíc nevím, co ta zatracená vláda příště zase provede – už teď nás na každém kroku nějak omezuje a zasypává samými formuláři a já se pak s jejich vyplňováním lopotím do půlnoci. Na jednoho člověka je toho trochu moc.“
„Vždyť vím,“ odpověděla Lynn hořce. „Kdyby byl Johnnie nepadl -“
„Johnnieho nech na pokoji!“ rozkřikl se. „O něm nemluv.“
Překvapeně na něj pohlédla. Ve tváři zrudl a vypadal vzteky bez sebe. Otočila se a zvolna vykročila k White Housu.
„Nemůžeš ty peníze vrátit, mami?“
„Opravdu ne, miláčku. Odnesla jsem je hned do banky a taky jsem zaplatila Arthursovým a Bodghamovi a Knebworthovi. Ten už začínal doslova dotírat. Ach, jak se mi ulevilo, má drahá! Už mnoho nocí jsem nemohla spát. Rosaleen projevila skutečně nesmírné pochopení a laskavost.“
„Nejspíš za ní půjdeš znovu,“ vyčetla jí Lynn trpce.
„Doufám, že už nebudu muset, drahoušku. Pokusím se co nejvíc šetřit, uvidíš, ovšem dneska je všechno tak drahé. A je to horší a horší.“
„Jistě – a s námi bude taky hůř a hůř. Budeme dál žebrat!“
Adéle se nahrnula krev do tváří.
„Nezdá se mi, že ses vyjádřila hezky, Lynn. Jak jsem vysvětlila Rosaleen, vždycky jsme na Gordonovi záviseli.“
„A to jsme neměli. V tom právě tkví naše chyba. Má právo námi pohrdat.“
„Kdo námi pohrdá?“
„Ten protivný David Hunter.“
„Vskutku nechápu, proč nám má sebemíň záležet na názoru Davida Huntera,“ podotkla paní Marchmontová důstojně. „Naštěstí dnes ráno ve Furrowbanku nebyl, jinak by byl sestře asi půjčku nepovolil. Je naprosto pod jeho vlivem.“
Lynn přešlápla z nohy na nohu.
„Cos myslela tehdy ráno hned po mém návratu poznámkou, jestli to je vůbec její bratr?“
„Tak o tohle ti jde?“ Paní Marchmontová lehce zrozpačitěla. „No, víš – trochu se o ní klepalo.“
Lynn dál tázavě vyčkávala.
Paní Marchmontová si odkašlala. „Mladé ženy jejího typu – dobrodružného typu – chudák Gordon byl do ní pochopitelně celý pryč – mívají obyčejně v záloze, nu – jiného mladého muže. Třebas řekla Gordonovi, že má bratra a zatelegrafovala mu do Kanady, či kdoví kam. On se pak objevil a jak mohl Gordon poznat, jestli je jejím bratrem nebo není? Ubožák Gordon se bezpochyby k zbláznění zamiloval a věřil všemu, co řekla. A tak j…