Celá e-kniha Čas přílivu ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
4. kapitola
Předběžné projednávání se konalo na Corn Marketu. Koroner, pan Pebmarsh, byl čilý mužíček s brýlemi a značným sebevědomím.
K němu si přisedl hromotlucký superintendent Spence a nenápadné místo zaujal malý muž cizího vzezření s mohutným černým knírem. Rodina Cloadových byla přítomna celá: Jeremy s Frances, Lionel s Kathie, Rowley, paní Marchmontová s Lynn. Major Porter seděl sám celý nesvůj a neklidně sebou vrtěl. David a Rosaleen přišli poslední a posadili se stranou.
Koroner si odkašlal, rozhlédl se po porotě složené z devíti místních veličin a zahájil výslechy. Konstábl Peacock – Seržant Vane – Doktor Lionel Cloade –
„Ošetřoval jste právě v hotelu U jelena zraněnou, když vás tam vyhledala Gladys Aitkinová. Co vám řekla?“
„Oznámila, že pán z čísla pět leží na zemi mrtvý.“
„Poté jste odešel do zmíněného pokoje?“
„Ano.“
„Vylíčil byste nám, co jste tam našel?“
Doktor Cloade tak učinil. Mrtvý muž... tváří k zemi... poranění hlavy... lebka proražená v týle... kleště na přikládání do krbu.
„Soudíte, že rány byly způsobeny zmíněnými kleštěmi?“
„Některé určitě.“
„A že úderů bylo několik?“
„Jistě. Neprovedl jsem však zevrubnou prohlídku, poněvadž jsem uznal, že bude lépe zavolat policii, než se mrtvoly někdo dotkne nebo se s ní pohne.“
„Velmi správně. Muž tedy nežil?“
„Nikoliv – už několik hodin.“
„Jak dlouho asi podle vašeho názoru?“
„Nerad bych se vyslovoval příliš přesně. Nejméně jedenáct hodin, dost možná třináct nebo čtrnáct. Dejme tomu, že k vraždě došlo mezi půl osmou a půl jedenáctou předchozího večera.“
„Díky, doktore Cloade.“
Nato předstoupil policejní lékař a podal odborný a zevrubný popis zranění. Na dolní čelisti nalezl odřeninu a podlitinu, na lebeční spodinu dopadlo pět nebo šest úderů, z nichž některé byly zasazeny až po smrti.
„Šlo tedy o velmi surové napadení?“
„Přesně tak.“
„Byla k udělení těchto ran nezbytná značná síla?“
„N-ne. Síla zrovna ne. Kleštěmi lze snadno mávnout bez přílišné námahy. Těžká železná spojnice kleští ve tvaru koule z nich dělá skvělou zbraň. Rány mohla uštědřit i docela slabá osoba, pokud tloukla v záchvatu zuřivosti.“
„Děkuji, doktore.“
Pak následovaly podrobnosti o fyzické kondici mrtvého: dobře živený, zdravý, věk kolem pětačtyřiceti let. Žádné známky onemocnění srdce, plic či jiných orgánů. Vše normální.
Beatrice Lippincottová vylíčila příchod zemřelého. Zapsal se jako Enoch Arden z Kapského Města. „Odevzdal vám přídělové lístky?“
„Nikoliv.“
„Požádala jste ho o ně?“
„Hned ne. Nevěděla jsem, jak dlouho se zdrží.“
„Později jste si ale o ně řekla?“
„Ovšem. Přišel v pátek a v sobotu jsem mu připomněla, že chce-li zůstat déle než pět dní, ať mi laskavě dá potravinové ústřižky.“
„Co odpověděl?“
„Že je dostanu.“
„Ale ve skutečnosti vám je nedal.“
„Ne.“
„Neuvedl, že je ztratil? Nebo nedostal?“
„Ach ne. Řekl jen: ,Lístky najdu a přinesu je.'„
„Vyslechla jste, slečno Lippincottová, v sobotu večer jistou rozmluvu?“„
Po dosti složitém vysvětlování, proč musela vejít do čísla čtyři, Beatrice Lippincottová vylíčila svůj zážitek. Koroner ji otázkami obratně vedl.
„Díky. Zmínila jste se o vyslechnutém rozhovoru někomu?“
„Ano. Panu Rowleyi Cloadovi.“
„Proč panu Cloadovi?“
„Napadlo mě, že by jeho obsah měl znát.“
Beatrice se zarděla. Vstal vysoký, štíhlý pan Gaythorne a vyžádal si povolení položit otázku.
„Uvedl zemřelý během rozmluvy s panem Davidem Hunterem jasně, že je Robert Underhay?“
„Ne – neuvedl.“
„Zmínil se tedy o Robertu Underhayovi, jako by šlo o někoho naprosto jiného?“
„Ano – to ano.“
„Děkuji, pane koronere. Právě toto jsem si potřeboval upřesnit.“
Beatrice Lippincottová odstoupila a předvolán byl Rowley Cloade. Potvrdil, že mu Beatrice rozhovor reprodukovala, a potom vyprávěl o průběhu své návštěvy u mrtvého.
„Na rozloučenou vám tedy řekl: ,Nečekám, že to bez mé spolupráce dokážete.' Slůvko ,to' mělo znamenat dosvědčit fakt, že Robert Underhay dosud žije.“
„Zrovna tak se vyjádřil. A zasmál se.“
„Opravdu? Jaký význam jste …
