Celá e-kniha Čas přílivu ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
14. kapitola
„Hunter to nepřizná, ale určitě ví, že vraždila ona,“ pravil Spence. Seděl ve své kanceláři na policejním ředitelství a hleděl přes stůl na Poirota.
„Kupodivu, jsme tak pečlivě prověřovali právě jeho alibi a jejího jsme si ani nevšimli. A už vůbec nemáme potvrzeno, jestli tu noc trávila v londýnském hotelu. Vycházíme jen z jeho slov. Všeho všudy víme, že pouze dva lidé měli důvod odstranit Ardena – David Hunter a Rosaleen Cloadová. Bez úvahy jsem se upnul na něj a ji jsem opomenul. Je pravda, že vypadala tak jemná –- až trochu hloupá –, a v tom snad spočívá částečné vysvětlení. Nejspíš právě proto ji Hunter poslal do Londýna. Třeba si uvědomil, ze by ztratila hlavu, a možná i věděl, že patří k lidem, kteří mohou být nebezpeční, jakmile zpanikaří. Dále mě udivuje, jak často jsem ji vídal v oranžovém – byla to její oblíbená barva, nosila oranžové šátky, šaty s oranžovými pruhy, oranžový baret – a přesto, když ta stará paní Leadbetterová popisovala onu mladou ženu s oranžovým šátkem nu hlavě, nedošlo mi, že to musela být sama paní Gordon Cloadová. Snad opravdu neměla všech pět pohromadě, nevěděla přesně, co dělá. Vaše vylíčení její návštěvy římskokatolického kostela prozrazuje, jak byla napůl šílená výčitkami a pocitem viny.“
„Provinilá se skutečně cítila,“ přisvědčil Poirot.
„Ardena asi napadla v určitém stupni nenávistného šílenství. Jistě ani zdaleka netušil, co ho čeká. Proč měl být ve střehu v přítomnosti takové křehotinky?“ Spence chvíli uvažoval mlčky a pak dodal: „V jedné věci stále ještě nemám jasno: kdo zpracoval Portera? Podle vás Jeremyho manželka to nebyla. Vsaďte se, že ano!“
„Ta ne ujistila mě o tom a já jí věřím. V tomhle případě jsem se osvědčil jako hlupák. Mohl jsem poznat, kdo majora přemluvil. Porter mi to prozradil sám.“
„On vám snad něco řekl?“
„Pochopitelné nepřímo, aniž tušil, že někoho obviňuje.“
„Tak kdo to byl?“
Poirot nepatrně přiklonil hlavu k rameni.
„Dovolíte, abych napřed já položil pár otázek vám?“
Superintendent se zatvářil překvapeně.
„Ptejte se, nač chcete.“
„Jaké prášky na spaní měla Rosaleen Cloadová na nočním stolku?“ Spence vypadal čím dál udivenější.
„Docela neškodné. Bromid – na uklidnění nervů. Brala si každý večer jeden. Přirozeně jsme je podrobili analýze. Nemohly jí ublížit.“
„Kdo jí je předepsal?“
„Doktor Cloade.“
„Kdy je předepsal?“
„Nedávno.“
„Jaký jed Rosaleen zabil?“
„No – rozbor jsme ještě nedostali, ale zdá se mi. že bezpochyby morfium. Pořádná dávka.“
„Našlo se další morfium mezi jejími věcmi?“
„Ne.“ Spence se na detektiva zvědavé zadíval. „Nač narážíte, pane Poirote?“
„Přejdu teď k jinému problému,“ vyhnul se Poirot odpovědi. „David Hunter oné úterní noci zavolal v jedenáct nula pět Lynn Marchmontové z Londýna. Hovory jste si prý prověřil. Jiný z bytu v Shepherd’s Courtu tedy podán nebyl. Telefonoval tam někdo zvenčí?“
„Přišel jeden hovor, v deset patnáct, z veřejné budky ve Warmsley Vale.“
„Aha.“
Poirot chvíli mlčel.
„Co skvělého vás napadlo, pane Poirote?“
„Ozvalo se ústředně žádané londýnské číslo?“
„Chápu, kam míříte,“ spustil Spence zvolna. „V bytě někdo musel být. David Hunter to nebyl – vracel se právě vlakem. Dle všeho tedy se ozvala Rosaleen Cloadová – ovšem v tom případě nemohla několik minut předtím přijít k Jelenu. Docházíte k názoru, že žena v oranžovém šatku nebyla Rosaleen Cloadová a proto Rosaleen Cloadová Ardena nezabila. Pak ale proč spáchala sebevraždu?“
„Odpověď je velmi prostá. Nespáchala sebevraždu. Rosaleen Cloadovou někdo zabil.“
„Cože?“
„Někdo ji záměrně a chladnokrevné zavraždil.“
„Kdo potom zabil Ardena? Davida jsme už vyloučili -“
„David ne.“
„- a teď vylučujete i Rosaleen. K čertu, vždyť pouze oni dva měli aspoň nějaký motiv!“
„Ano, motiv,“ přisvědčil Poirot. „Právě ten nás zavedl. Jestliže A má důvod zabít C a B má motiv k odstranění D -, z toho přeci nevyplývá, že A by měl zabít D a B má oddělat C?“
„Pomalu, pane Poirote, pomalu,“ zaúpěl superintendent, „Ani zdaleka nechápu, kam nás ta…
