Celá e-kniha Čas přílivu ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
16. kapitola
Superintendent Spence pozoroval zamyšleně přes stůl Beatrici Lippincottovou, sedící s pevně sevřenými rty.
„Díky, slečno,“ pravil. „Na víc si už nevzpomínáte? Dám vaši výpověď přepsat na stroji, abyste si ji mohla přečíst a potom laskavě podepsat.“
„Ach bože – snad nebudu muset svědčit u soudu?“ Superintendent Spence se konejšivě usmál a zalhal: „Třeba k tomu nedojde.“
„Mohla to být sebevražda,“ připomněla Beatrice plna naděje. Policista si odpustil poznámku, že sebevrah si obvykle neprorazí zezadu do lebky díru železnými kleštěmi na přikládání do krbu, a místo ní stejně klidně odvětil: „Nemá cenu vyslovovat ukvapené závěry. Díky, slečno Lippincottová. Dobře, že jste přišla s výpovědí tak rychle.“
Sotva ji vyprovodil ze dveří, v duchu si její údaje zopakoval. Beatrici Lippincottovou znal dobře a přesně věděl, jak dalece lze na správnost jejího vylíčení a zapamatování si vyslechnutého rozhovoru spoléhat. Ke zvýšení napětí si jistě sem tam něco přikrášlila a ještě si trochu přibásnila, poněvadž v pokoji číslo pět došlo k vraždě. Avšak i po odečtení všech přídavků zůstal ošklivý a výmluvný zbytek.
Superintendent Spence se zadíval na stůl před sebou. Ležely na něm náramkové hodinky s rozbitým sklíčkem, zlatý zapalovač s iniciálami, rtěnka ve zlaceném pouzdře a těžké železné kleště, na jejichž masivní hlavici byla patrná rezavě hnědá skvrna.
Do místnosti nakoukl seržant Graves a ohlásil, že čeká pan Rowley Cloade. Spence přikývl a seržant návštěvníka uvedl.
Stejně jako superintendent věděl všechno o Beatrici Lippincottové, znal i Rowleye Cloada. Pokud se mladý Cloade dostavil na policejní stanici, znamenalo to, že přichází s informací věcnou, spolehlivou a nepřikrášlenou, vyplatí se tedy poslechnout si ji. Poněvadž ale Rowley je zároveň rozvážný člověk, chvíli potrvá, než všechno vypoví. Na lidi jeho typu nelze spěchat. Kdo by to zkusil, vyvede je z míry, začnou se opakovat a rozhovor obyčejně potrvá dvojnásob dlouho.
„Dobré jitro, pane Cloade. Rád vás vidím. Můžete vrhnout trochu světla do našeho problému? Jde o toho zabitého z Jelena.“
Ke Spenceovu údivu začal Rowley nečekanou otázkou: „Zjistili jste jeho totožnost?“
„Ne-e,“ protáhl Spence. „Totožnost zrovna zjištěnou nemáme. Zapsal se jako Enoch Arden. Mezi jeho věcmi nebylo nic, co by dokazovalo, že jím je.“
Rowley se zamračil. „Není to trochu zvláštní?“
Bylo to dokonce velice zvláštní, jenže superintendent nehodlal s Rowleyem Cloadem diskutovat o jeho názoru na stupeň této zvláštnosti. Raději jej přátelsky upozornil: „Poslyšte, pane Cloade, ptát se budu já. Včera v noci jste šel mrtvého navštívit. Proč?“
„Znáte Beatrici Lippincottovou, pane superintendente? Z hotelu U jelena?“
„Samozřejmě,“ přikývl Spence v naději, že se mu podaří použít zkratky. „Její verzi jsem už vyslechl. Přišla s ní sama.“
Rowleyovi se zjevně ulevilo.
„To je dobře. Bál jsem se, že se nebude chtít zaplést do policejního řízení. Tenhle druh lidí reaguje někdy všelijak.“
Superintendent přikývl.
„Prostě Beatrice mi svěřila, co vyslechla, a mně – nevím, jestli vám taky – to připadlo značně podezřelé. My Cloadové jsme totiž zainteresovaní partneři.“
Superintendent opět pokýval hlavou. Smrt Gordona Cloada jej velice zaujala a shodoval se s všeobecným názorem místních obyvatel, že Gordonovo příbuzenstvo bylo ošizeno. Souhlasil s veřejným míněním, že paní Rosaleen není dáma a že její bratr patří k oněm mladým záškodníkům, kteří sice za války byli užiteční, zato v době míru jsou přijímáni s nedůvěrou.
„Jistě vám nemusím připomínat, pane superintendente, že kdyby první manžel Gordonovy vdovy dosud žil, naše rodina by byla v docela jiné situaci. Beatricina historka mě poprvé přivedla na myšlenku, že by se něco podobného mohlo stát. Předtím mě takové řešení ani ve snu nenapadlo. Věřil jsem, že Rosaleen je opravdu vdovou. A přiznám se, že to mnou pěkně zamávalo. Asi řeknete, že dost dlouho trvalo, než mi všechno došlo. Já vždycky potřebuju čas.“
Spence mu i teď přisvědčil. Dov…
