VII.
Na příští den, byl to čtvrtek, v poledne stál Fritz Brenner u Wolfova stolu a radil se s ním o důležitém postupu: zdali změnit dodavatele řeřichy seté či nikoliv. Kvalita se dostala pod průměrnou úroveň, což pro ně znamená, že byla již téměř týden těsně pod bodem dokonalosti. Já seděl za svým stolem a zíval. Bylo už po druhé ráno, když jsem se dostal domů ze svého pokecu s poručíkem Rowcliffem, a s devítihodinovým spánkem během dvou dnů jsem byl tudíž o hodně pozadu. Tu hodinu, co uplynula od té doby, co Wolfe v jedenáct sešel dolů ze svého ranního sezení s orchidejemi, jsme strávili z valné části tím, že já referoval a Wolfe poslouchal. Má návštěva u Rowcliffa si vyžádala pouze několik vět, jelikož jediná podrobnost, která stála za zmínku, byla ta, že mi trvalo pouze osm minut, než začal koktat. Wolfe ale chtěl moji konverzaci s děvčaty slovo od slova a také mé postřehy a závěry. Řekl jsem mu, že hlavní závěr, ke kterému jsem došel, je takový, že jediný způsob, jakým by se dala pachatelka chytit, když pomineme zásah štěstěny, představuje několik desítek mužů, kteří se budou držet obvyklého postupu - jak si opatřila jed a její vztah k Pylovi. "A," dodal jsem, "její vztah k Pylovi může být beznadějný. Ve skutečnosti to tak také pravděpodobně je. Jestli je to Helen Laconová, to, co nám řekla, nám nepomůže. Jestli je to, co nám řekla, pravda, neměla žádný důvod ho zabít, a jestli to pravda není, jak to dokážete? Jestli je to jedna z těch ostatních, určitě to není žádný debílek a nemusí existovat nic, co by ji s Pylem spojovalo. To, že je někdo velice opatrný na své návštěvy ve svém střešním bytě, je v pořádku, dokud je naživu, ale má to své stinné stránky, když mu jedna z nich podá arzén. Může jí to zachránit krk." Pozoroval mě bez zjevného nadšení. "V podstatě říkáte, že to musíme nechat na polici . Pár desítek mužů nemám. Mohu ji odhalit pouze pomocí štěstěny."
"Správně. Nebo pomocí génia. To je vaše parketa. O genialitě žádné závěry nedělám."
"Tak proč jste je, k čertu, chtěl ke mně o půlnoci přivést? Mlčte. Já to vím. Abyste mě týral."
"Ne, pane. Už jsem vám to řekl. Nedostal jsem se s nimi nikam. Dohnal jsem je k tomu, že na sebe koukaly úkosem, ale to bylo všechno. Mluvil jsem dál a najednou jsem slyšel sám sebe, jak je zvu, aby šly se mnou domů. Vymluvil jsem se jim na to, že chci, aby to s vámi probraly, ale to mohla být jen zástěrka pro jisté pudy, na které má muž právo. Jsou to velice přitažlivé dívky - až na jednu."
"Na kterou?"
"To nevím. Na tom právě pracujeme." Pravděpodobně by v tomto tématu pokračoval, kdyby nevešel Fritz a nepředložil problém s řeřichou setou. Jak se tím prodírali a probírali to ze všech úhlů, otočil jsem se k nim zády, abych si mohl nerušeně zívnout. Konečně to vyřešili rozhodnutím, že současnému dodavateli poskytnou ještě jeden týden, a pokud se kvalita nezlepší, najdou si jiného. A pak jsem uslyšel Fritze, jak říká: "Je tu ještě jedna záležitost, pane. Ráno mi telefonoval Felix. On a Zoltán by si s vámi rádi domluvili schůzku na odpoledne a já bych byl rád přítomen. Navrhují půl třetí, jestli vám to bude vyhovovat."
"O co jde?" vyptával se Wolfe. "Stalo se něco v restauraci?"
"Ne, pane. Týká se to té nehody v úterý večer."
"A co s tím?"
"Bude lepší, když vám to řeknou sami. Mají na tom zájem." Otočil jsem se, abych viděl Fritzovi do obličeje. Je možné, že před námi Felix a Zoltán něco skrývali? Z Fritzova výrazu jsem to nevyčetl, ale Wolfe z něj přece jen něco vytušil - že by od něho nebylo moudré, kdyby trval na tom, že chce znát povahu Felixova a Zoltánova zájmu, neboť Fritz už řekl vše, co měl v úmyslu. Na světě není nikdo tak úslužný jako Fritz, ale také nikdo tak neochvějný, když už jednou zaujal určité stanovisko. Takže Wolfe pouze řekl, že půl třetí bude vyhovovat. Když Fritz odešel, nabídl jsem se, že půjdu do kuchyně a uvidím, jestli se mi podaří to z něj vymámit, ale Wolfe řekl ne, očividně to není naléhavé. Jak se ukázalo, opravdu nebylo. Wolfe a já jsme ještě…
