IX.
Cramer seděl v červené kožené klubovce. Carol Annisová trůnila v jedné ze žlutých naproti Wolfovu stolu, po jedné její straně Purley, po druhé jeho kolegyně. Kolegu poslali do laboratoře s talířem špaget a papírovou roličkou, kterou vylovili z Caroliných šatů. Fritz, Felix a Zoltán se vměstnali na gauč vedle mého stolu. "Nebudu nic předstírat, slečno Annisová," říkal právě Wolfe.
"Jeden z důvodů, proč jsem pana Cramera přesvědčil, aby vás na cestě do žaláře přivedl nejprve sem, byl ten, že jsem se potřeboval zbavit svého rozhořčení. Poškodila a ponížila jste nejenom mě, ale také jednoho z mých nejdražších přátel, Fritze Brennera, a dva další muže, kterých si vážím, a já připravil stejnou situaci vám. Přál jsem si, aby se tito muži stali v mé přítomnosti svědky vašeho vlastního ponížení, jež předestřu já."
"To by stačilo," zavrčel Cramer. Wolfe ho ignoroval.
"Připouštím dětinskost takového důvodu, slečno Annisová, ale chtěl jsem jej otevřeně přiznat. Lepším důvodem bylo, že jsem vám chtěl položit několik otázek. Podstoupila jste tak nesmírné riziko, že lze stěží věřit ve váš zdravý rozum, a já bych nepociťoval žádné zadostiučinění usilovat o pomstu na ženě, která není duševně zdráva. Co byste udělala, kdyby se na vás upřely Felixovy oči, když jste vešla s talířem plným jedu a nesla jej panu Pylovi? Nebo kdyby vás, když jste se vracela do kuchyně pro druhý talíř, zastavil Zoltán? Co byste byla udělala?" Žádná odpověď. Očividně se dívala přímo na Wolfa, ale z mého úhlu pohledu se to dalo těžko říci, protože stále měla přes obličej ten závoj. Cramer ji požádal, aby jej sundala, ale odmítla. Když jí ta policistka vyňala z šatů papírovou roličku, zeptala se Cramera, jestli jí má také sundat závoj, a Cramer odpověděl ne. Žádné násilnosti. O Wolfovu upřeném pohledu na ni nebylo pochyb. Naklonil se ve své židli dopředu, dlaně opřené o desku stolu. Trval na svém: "Odpovíte mi, slečno Annisová?" Neodpověděla. "Jste duševně chorá, slečno Annisová?" Neříkala nic. Wolfe na mě kývl hlavou. "Je vyšinutá, Archie?" To nebylo nutné. Když jsme sami, jeho narážky na to, že se považuji za znalce žen, mi nijak zvlášť nevadí, ale byla přítomna společnost. Přísně jsem se na něho podíval a vyštěkl:
"Bez poznámky." Vrátil se k ní. "Pak to musí počkat. Takové záležitosti, jako jak jste si opatřila jed a vaše vztahy s panem Pylem, přenechám polici , a zmíním se jen o tom, že nyní nemůžete popírat, že vlastníte arzén, jelikož jste jej dnes večer použila podruhé. Nepochybně se najde ve špagetách a v papírové roličce, kterou jste schovala pod svými šaty. Takže, pakliže jste duševně nemocná, jste očividně též krutá a nenávistná. Pan Pyle vás mohl vyprovokovat nesnesitelným způsobem, ale Zoltán ne. Představil se vám ne jako bůh pomsty nebo vyděračská pijavice, ale jako očarovaný a poblázněný chlapík. Nabídl vám svoji oddanost a soucit a nic za to nežádal a vy jste mu na oplátku nabídla smrt. Já sám bych -"
"Lžete," pronesla Carol. Bylo to první, co řekla. "A on také lhal. Byl připravený o mně lhát. Neviděl mě vracet se pro druhý talíř, ale chtěl říci, že ano. A vy lžete. Měl požadavky. Ohrožoval mě." Wolfe nadzdvihl obočí. "Oni vám to neřekli?"
"Neřekli co?"
"Že vás odposlouchávali. To je ta druhá otázka, kterou pro vás mám. Nemám žádnou omluvu na to, že jsem zosnoval tuto past, ale zasloužíte si, abych vám řekl, že jste se ocitla v jejích kleštích. Všechno, co jste vy a Zoltán řekli, slyšeli dva muži na druhém konci drátu v další místnosti a zaznamenali to - pan Stebbins od policie, který teď sedí po vaší levici, a pan Goodwin."
"Lžete," řekla. "Ne, slečno Annisová. Toto není past, ta už sklapla. Máte to, pane Stebbinsi?" Purley přikývl. Nesnáší odpovídat na Wolfovy dotazy. "Archie?"
"Ano, pane."
"Ohrozil ji Zoltán nějak nebo měl nějaké požadavky?"
"Ne, pane. Držel se instrukcí." Vrátil se ke Carol. "Teď to víte. Chtěl jsem se o tom ujistit. Abychom to uzavřeli, jelikož můžete mít opravený a závažný důvod ke zlosti vůči panu Pylovi, by…
