Celá e-kniha Talíř plný jedu ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
IV.
Zdálo se mi, že Cramer řekl asi tak všechno, co měl na srdci, a že se bude pomalu zvedat, a kdyby v hale narazil na Helen Laconovou, mohlo by ji to natolik vyvést z míry, že by mi nechtěla dát svoje telefonní číslo, tedy jestli kvůli tomu vlastně přišla. Takže, když jsem otvíral dveře, přiložil jsem si ukazovák na ústa a udělal na ni pšt a pak jej zahnul a zakýval jím na ni, aby šla dovnitř. Její hluboké temné oči vypadaly trochu překvapeně, ale překročila práh a já za ní zavřel dveře. Nato jsem otevřel první dveře nalevo vedoucí do předního pokoje, kývl na ni, aby vešla, následoval ji a zavřel za sebou. "Co se děje?" zašeptala. "Teď nic," řekl jsem jí. "Ty dveře jsou zvukotěsné. V kanceláři u pana Wolfa je policejní inspektor a já si myslel, že byste teď možná mohla mít policajtů na chvíli až po krk. Ale samozřejmě, pokud se s ním chcete setkat -"
"Nechci. Chci mluvit s Nerem Wolfem."
"Dobře. Řeknu mu to, jakmile ten policajt odejde. Posaďte se. Nebude to dlouho trvat." Mezi předním pokojem a kanceláří vedou spojovací dveře, ale obešel jsem to halou. Zrovna tudy šel Cramer. Promašíroval kolem mě, aniž by projevil špetku zdvořilosti a aspoň zavrčel. Vykročil jsem dopředu a pustil ho ven a pak zamířil do kanceláře a řekl Wolfovi: "Jednu z nich mám v předním pokoji. Helen Laconovou, Hébé s tmavou pletí, která měla na starosti vás, ale dala kaviár Kreisovi. Mám ji tam nechat, než seženu ten zbytek?" Ušklíbl se. "Co chce?"
"Mluvit s vámi." Nadechl se. "K čertu. Přiveďte ji." Šel jsem a otevřel spojovací dveře, řekl jí, aby šla se mnou, a dovedl ji na druhou stranu místnosti do červené kožené klubovky. Vyjímala se v ní mnohem dekorativněji než Cramer, ale nedělala zdaleka takový dojem jako na první pohled. Měla opuchlé oči a její pleť ztratila něco ze svého lesku. Řekla Wolfovi, že vůbec nespala. Řekla, že právě odešla z kanceláře státního zástupce, a kdyby šla domů, matka by se do ní znovu pustila a sourozenci se vrátí ze školy a budou dělat rámus a stejně se rozhodla, že musí mluvit s Wolfem. Její matka je staromódní a nechtěla, aby se stala herečkou. Už to začínalo vypadat, že to jediné, oč jí jde, je nějaké místo na spaní, ale pak se do toho vložil Wolfe. Suše poznamenal: "Předpokládám, že jste se se mnou nepřišla radit o své kariéře, slečno laconová."
"Ach, ne. Přišla jsem, protože jste detektiv a jste velice chytrý a já mám strach. Mám strach, že přijdou na něco, co jsem udělala, a jestli na to přijdou, nebudu mít vůbec žádnou kariéru. Rodiče mi to nedovolí, dokonce i kdybych byla ještě naživu. Málem jsem to prozradila, už když mě vyslýchali. Tak jsem se rozhodla, že vám to řeknu, a pak, když mi pomůžete, pomůžu já vám. Když slíbíte, že to nikomu neřeknete."
"Nemohu slíbit, že zachovám tajemství, pokud je spojeno s vinou - pokud je to přiznání k zločinu nebo vyzrazení zločinu někoho jiného."
"To není."
"Pak máte můj slib a slib pana Goodwina. Zachovali jsme už mnohá tajemství."
"Dobře. Pobodala jsem Vincenta Pyla nožem a potřísnila se krví." Zůstal jsem zírat. Na půl vteřiny jsem si myslel, že tím chce říci, že vůbec nezemřel na otravu jedem, že se protáhla nahoru a vrazila do něj nůž, což vypadalo nepravděpodobně, protože doktoři by snad našli tu díru. Očividně nechtěla pokračovat v hovoru a promluvil Wolfe. "Obvykle se, slečno Laconová, pobodání člověka nožem považuje za zločin. Kdy a kde se to stalo?"
"Nebyl to zločin, protože to bylo v sebeobraně." Sytý kontraalt měla tak klidný, jako by nám odříkávala násobilku. Práci s hlasem si evidentně šetřila pro svoji kariéru. Pokračovala. "Stalo se to v lednu, asi před třemi měsíci. Samozřejmě, že jsem o něm věděla, každý v šoubyznysu o něm ví. Nevím, jestli je pravda, že financuje hry jen proto, aby si mohl vybírat holky, ale docela klidně by to tak mohlo být. Hodně se povídá o holkách, které dostal, ale nikdo to neví určitě, protože on si na to vždycky dával dobrý pozor. Některá děvčata o tom mluvila, ale on nikdy. Nemyslím tím jen to, že je někam pozval, a…
