Celá e-kniha Hadí doupě ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
XXVI
Později jsem se divil, jak jsem mohl být tak slepý. Od začátku byl ten případ úplně jasný. Josefína a jedině Josefína vyhovovala všem požadavkům. Její domýšlivost, neustálé zdůrazňování vlastní důležitosti a radost, s jakou vyprávěla o vlastní chytrosti a hlouposti policie.
Nikdy jsem to o ní nepředpokládal, protože byla dítě. Ale děti už spáchaly vraždy a tato zvláštní vražda zapadala dobře do dětské sféry. Dědeček jí sám určil přesně metodu - prakticky jí předal detailně vypracovaný plán. Sama musela udělat jen jedno, nenechat nikde otisky prstů, a p tom se mohla poučit tou nejpovrchnější četbou detektivních románů. Všechno ostatní byl jen takový mišmaš, posbíraný náhodně z inventáře detektivní literatury. Zápisník - špehování - předstíraná podezření, jak trvala na tom, že to neprozradí, dokud si nebude jistá…
A nakonec nastrojila léčku sama sobě. Téměř neuvěřitelný výkon, vezmeme-li v úvahu, že se mohla snadno zabít. V té době však v dětské naivitě o takové možnosti vůbec neuvažovala. Byla hrdinkou. Hrdinka nemůže být zabita. Ještě tam zůstal klíč k záhadě - stopy hlíny na staré židli v prádelně. Josefína byla jediným tvorem, který mohl vylézt na židli a nastražit mramorovou západku na horní hraně dveří. Zřejmě ji západka několikrát minula (stopy na podlaze), a ona trpělivě opět lezla na židli a znovu ji tam dávala, používajíc šátku, aby nezanechala žádné otisky prstů. Západka potom na ni spadla - Josefína se jen tak tak zachránila před smrtí.
Perfektně to naaranžovala - vzbudila dojem, a o to usilovala! Byla v nebezpečí, „něco věděla“, byla napadena!
Pochopil jsem, jak záměrně upoutala mou pozornost v místnosti s nádržemi na vodu. A aby to bylo úplné, rozházela věci a udělala nepořádek ve svém pokoji, než odešla k domku s prádelnou.
Po návratu z nemocnice se dozvěděla, že Brendu a Laurence zatkli a určitě to u ní vyvolalo nespokojenost. Případ byl ukončený - a ona - Josefína přestala být středem zájmu.
Vzala si tajně z Editina pokoje digitalin, nasypala jej do svého šálku s kakaem a nechala stát nedotčený šálek na stole v hale.
Tušila, že ho Nannie vypije? Možná. Z toho, co ráno řekla, vyplývalo, že zazlívá Nannii, jak ji ostře kritizuje. Měla snad Nannie, moudrá po celoživotních zkušenostech s dětmi, nějaké podezření? Myslím, že Nannie věděla, a vždycky si toho byla vědoma, že Josefína není normální. Josefína předčasně duševně dozrála, ale zároveň se zpožďovalo zrání jejího morálního cítění. Možná, že si tu podaly ruce různé dědičné faktory - to, co Sofie nazvala „rodinnou brutalitou.“
Z babiččina rodu zdědila brutální panovačnost a po Magdě bezohledné sobectví, uznávající jen vlastní názor. Pravděpodobně také trpěla, nedůtklivá jako Filip tím, že nebyla půvabná - že pro rodinu byla podvrženým dítětem. Nakonec hluboko v jejím nitru přetrvávaly hlavní rodové znaky, sklony k podvodům po starém Leonidesovi. Byla Leonidesovou vnučkou, podobala se mu duševními schopnostmi i vychytralostí - ale zatímco on svou láskou zahrnoval rodinu a přátele, ona milovala jen samu sebe.
Myslím, že starý Leonides si uvědomil to, k čemu nedospěl nikdo z jeho rodiny. Josefína by se mohla stát zdrojem nebezpečí pro druhé i pro sebe. Zabránil jí, aby chodila do školy. Měl strach, co by tam provedla. Doma se za ni stavěl a chválil ji, a teď mi bylo jasné, proč tak naléhavě žádal Sofii, aby na Josefínu dohlédla.
Magdino náhlé rozhodnutí poslat Josefínu do zahraničí…, bylo také ovlivněno strachem o dítě? Ne, to snad ani nebyl vědomý strach, ale nějaký mlhavý mateřský instinkt.
A Edith de Havilandová? Nejprve podezírala - potom se bála - a nakonec věděla? Pohlédl jsem na dopis, který jsem držel v ruce.
Milý Karle, píši důvěrné sděleni Vám - a budete-li chtít, i Sofii. Je svrchovaně důležité, aby někdo znal pravdu. Našla jsem přiložený dokument v nepoužívané strouze za zadní brankou. Měla ho tam schovaný. Potvrzuje to, co jsem už dříve tušila. Co hodlám podniknout, může být správné nebo špatné - nevím. Ať je to jak chce, dn…
