Čtrnáct
Byl to nádherný sen. Nechával se unášet oceánem pohody, kde nekonečnou blaženost a spokojenost narušovaly jen občasné vlnky štěstí. Obklopovalo jej teplo, světlo a jas, barvy tak neskutečně jásavé a živé, že ho oči rozbolely dřív, než je stačil zaostřit, aby předměty dostaly tvar. Geometrické útvary jako by patřily do jiného světa. V kratičkých záblescích k němu doléhaly útržky představ, křehoučké a pomíjivé jako obrazce kaleidoskopu.
Poté z duhového víření vystoupila dívka. Usměvavá plavovláska k němu poklekla a jemnými krouživými pohyby mu vtírala do hrudníku hřejivý voňavý olej. Nejprve se ho dotýkala pouze bříšky prstů, později celými dlaněmi. Masírovala jej pravidelnými pohyby. Podvoloval se něžnému rytmu, u něhož brzy vypozoroval, kdy dojde ke změně.
Srdce měl naplněné láskou. Usmál se na kouzelnou společnici. Zdálo se mu, že slunce září přímo z něho, a ne z azurové oblohy klenoucí se nad nimi. Zatímco jej diva dál příjemně hnětla, vztáhl ruku, aby se špičkami prstů dotkl hedvábné blonďaté hřívy a opsal křivku dívčiných opálených ramen. Důvěrně se znali. Vzájemná láska a náklonnost z nich přímo tryskala.
Když se ženiny ruce přesunuly níž, Steven zadržel dech a na oplátku uchopil do misky dlaní její ňadra. Vychutnával si jejich pevnost. Milenka se zarazila, zkušeným pohybem si rozepnula podprsenku a odložila ji stranou. Steven polaskal nehty vztyčené bradavky a svůdnice se zachvěla.
Potom se na něho obkročmo posadila s vševědoucím úsměvem na rtech. Drobné prsty se opět činily mezi mužovými stehny. Steven zasténal slastí a zavřel oči. Na okamžik se nechal unášet zpátky do minulosti. Je mu znovu čtrnáct a Miriam Barnesová ho v Klubu mladých v Patterdale zasvěcuje do tajemství opačného pohlaví. Po páteční diskotéce tu zůstalo několik kamarádů – na oko kvůli úklidu. Ve skutečnosti se všemi zmítaly rozbouřené hormony. Někdo zhasl světla a pustil nějakou hudbu. Někdy uprostřed noci se octl s Miriam ve skladu, kde odpočívalo tábornické vybavení a nějaké hry. Vytvořili si z něj jakési provizorní hnízdo a v temnotě zkoumali svá těla. Miriam mu povolila zip a vklouzla dlaní do poklopce, zatímco on se kochal jejími pučícími ňadry a zvědavými prsty bloudil v dívčích kalhotkách. I ostatní v sále zatím utvořili páry a oddávali se pozoruhodným výpravám na dosud neprobádaná území. A Pink Floyd jim k tomu oduševněle zpívali Wish You Were Here.
Miriam toho večera rozšířila Stevenův svět o zcela novou dimenzi. Několik následujících dní se bez přestání záhadně usmíval. Stal se zázrak. Později už nikdy nezažil onen závratný slastný pocit, že se dotýká hvězd… Až nyní.
Dívka byla mnohem zkušenější než Miriam. Věděla, kterak přetvořit zbrklý sprint v jímavou odyseu.
Šikovnýma rukama i ústy Stevena přiváděla až na samý okraj, aby ho zase nemilosrdně přitáhla zpět. Něco takového už zažil, ale nyní se k němu kupodivu vrátil dávno ztracený pocit neskutečného blaha a zázraku. Tak jako poprvé.
Milenka se zkušeně nadzvedla a zavedla jej do sebe. Třikrát se krátce zhoupla, potom smyslně zakroužila boky. Steven zauvažoval, zda je možné zemřít slastí. Chtěl se krásky zeptat na její názor, ale nedokázal promluvit. Stejně na tom nezáleželo. Blondýnka se záhadně usmála, výmluvně si přiložila prst na ústa a pokračovala ve svém poslání.
Dospěli k bodu, kdy Stevena přestala pasivita bavit. Mužská přirozenost mu velela, aby převzal vedení. Chtěl pokušitelku cítit pod sebou. Potřeboval ji ovládnout, hluboko a tvrdě se zabořit do vláčného těla a dosáhnout uspokojení.
Vztáhl ruce, aby milenku chytil za ramena, ale ona se odtáhla. Už se neusmívala. Kouzlo pominulo. Dívka mu znenadání připadala cizí, vzdálená a znepokojivě jiná.
Zmatený Steven se na ni nechápavě zadíval. V tu chvíli se sen rozplynul a uvnitř hlavy mu explodovala bomba. Rozkoš ustoupila pronikavé bolesti. Někdo ho shodil z lůžka, dopadaly na něho palčivé rány. Tělo se otřásalo pod náporem kopanců útočících na žebra, do obličeje dopadaly pěsti. Bolest sílila. Oslňující ba…
