Devět
Proud Stevenových myšlenek přerušilo vyzvánění mobilního telefonu. Ohlásil se detektiv inspektor Teal.
„Chtěl jste zjistit, kde najdete Mary Leeovou. Je v nemocnici v Glasgowě. Jela k sestře do Greenocku a cestou ji sklátil infarkt.“
„Sakra,“ zavrčel Steven. „Jak je na tom?“
„Zle.“
„Pospíchám za ní,“ vyhrkl Steven a okamžitě zamířil do Glasgowa. Zastavil se jen u čerpací stanice na kraji města, aby natankoval benzin. Pouze Mary Leeova je mu schopna říct, kdo kontaktoval Ronnicho po Stevenově návštěvě Ptarmigan Cottage.
Zatímco ujížděl k jihu, snažil se domyslet, co by následovalo v případě zjištění, že biologické stopy nalezené pod nehty oběti nenáleží Davidu Littleovi. Sperma patřící uznávanému vědci kontra krev a šupinky kůže někoho jiného. Bizarní situace. Mohl zločin spáchat někdo jiný? Pakliže ano, měl by dobrý důvod odstranit Leea. Ale proč by soudní patolog někoho kryl? Vydírání?
Ačkoliv se Steven naučil předvídat nepředvídatelné a brát v potaz sebeztřeštěnější eventuality, nikdy se nevzdal chladného logického úsudku. Vycítil, že je na špatné stopě. O Leeově působení ve forenzní laboratoři před osmi lety se dozvěděl mnohé. Notorický opilec nebyl schopen zakamuflovat ani vlastní přehmaty. Z toho bezpečně vyplývá, že vzorky odebrané zpod nehtů Julie Summersové analyzoval někdo jiný. A ona osoba dobře ví, jak rozbory dopadly.
Podle vyjádření Carol Bainové a Samanthy Stylesové Leea nějakou dobu kryl John Merton. V laboratoři na něho dohlížel a diskrétně kontroloval jím provedené testy dřív, než nadřízený zaznamenal výsledky do úředních protokolů. I kdyby Merton neprováděl analýzy osobně, jistě by viděl rezultáty testů a možná byl dokonce požádán, aby je ověřil. Pokud by vyvstaly pochybnosti o původu vzorků, Merton by o nich věděl. Jestliže o nesrovnalostech pomlčel, musel se s Leem domluvit. A opět se vkrádá ona neodbytná otázka –proč?
Steven si představil, jak se vše mohlo seběhnout. Lee, buď z neschopnosti nebo kvůli opilství, zbabral analýzu stěrů odebraných zpod nehtů oběti. Merton, jeho anděl strážný, se ho pokusil krýt, ale výsledky testů si vzájemně natolik odporovaly, že je nebylo možné hodnověrně interpretovat. Pokud by se, z jakéhokoliv důvodu, odebraný biologický materiál zcela vyčerpal či zmizel, dostala by se laboratoř do potíží. Pokušení prohlásit, že testy potvrdily zjištění Carol Bainové, bylo jistě velké. Stačilo říct: ano, je to tak, a víc o tom nemluvit.
Další dílek skládanky zapadl na místo. Lee mohl úmyslně zlikvidovat všechny vzorky odebrané z místa činu, aby zamaskoval skutečnost, že zvoral analýzu biologického materiálu odebraného zpod nehtů zavražděné. Ať už to bylo, jak chtělo, Stevena by velice zajímala verze Johna Mertona. V duchu si umínil, že toho člověka za každou cenu najde.
Na předměstí Glasgowa dorazil krátce po čtvrté, kdy začínala odpolední dopravní špička. Zvolna se šinul k městské nemocnici. Třebaže centrum hyzdila tříproudá silnice, auta díky četným opravám vozovky prakticky neustále stála.
Steven zapnul rádio, aby se oprostil od narůstajícího pocitu bezmoci a přílivu špatné nálady, ale stupidní žvásty a bezduchá populární hudba všechno jenom zhoršovaly. Poté, co se po patnácti minutách přiblížil nemocnici o necelý kilometr, zazvonil telefon. Tuhle novinku si rozhodně nepřál slyšet. Mary Leeová zemřela.
Ačkoliv doprava v protisměru nevypadala o nic živěji, Steven při nejbližší příležitosti odbočil. Rozhodl se, že se vrátí zpátky do Edinburghu. Musí to překousnout. Nedá se nic dělat.
Kradmo si prohlížel otylého muže narvaného do montérské kombinézy. Seděl na sedadle spolujezdce v bílé dodávce ve vedlejším pruhu. Tlouštík nechutně přežvykoval s pootevřenými ústy a dychtivě civěl na fotografii obnažené krásky na titulní straně bulvárního plátku, což Stevena přimělo na několik minut uvažovat o Darwinově teorii evolučního vývoje. Zmocnil se ho pocit, že všechno je předem rozhodnuto.
Když se kolona vozidel konečně pohnula, po pravici se mu naskytl krátký pohle…
