Výminkáři (Karel Václav Rais)

Stručný obsah

Hlavními hrdiny jsou zde převážně starší lidé a jejich děti. Staří, jako nositelé morálky, ale příliš slabí na to, aby ovlivnili osudy ostatních.

Na prvních 11 stránkách knížky jsme seznámeni s životem autora a jeho dílem a dobou, ve které žil, to vše očima paní Jaroslavy Janáčkové. Dále následuje pět různě dlouhých povídek - Matka a děti, V boudě, Konec života, Do Prahy na pouť a Po letech doma, poté následují vydavatelské poznámky a autorovy vysvětlivky.

Matka a děti

Rais zde vzpomíná na situaci, jíž byl svědkem jako mladý učitel po přestěhování do maloměsta. Často k němu chodíval krejčí Strnádek (domácí), který si od něj půjčoval převážně Hálkovy knihy. Jednoho dne k němu přišel s naléhavou prosbou. Prosil ho, zda by mohl napsat jedné ženě - výminkářce Pařízkové - dopisy pro její tři syny. Diktovala tři dopisy - pro Toníka z Vídně, Václava z Olomouce a Vojtěcha z Prahy. Psala, jak moc se jí stýská a že se bojí, zda nejdou nemocni. Po nějaké době přišly odpovědi. Nejmladší syn Vojtěch skončil vojnu a chystá se oženit s chudičkou dívkou, nemá však peníze a prosí matku o příspěvek na domácnost. Matka už je však stará a peněz má sotva pro sebe a svého manžela. Ostatní synové jí vytýkají, že byli ošizeni. Za několik dní poté stará Pařízková zemřela a na jejím pohřbu nebyl žádný ze synů. Starý Pařízek dlouho svou manželku nepřežil. Na jeho pohřbu byli již všichni tři synové. Zřejmě proto, že jim byly odkázány peníze. Hned po pohřbu všichni odešli, jen nejmladší Vojtíšek zde stál a plakal.

V povídce je využíváno mnoha dnes už zastaralých tvarů sloves (např. zastoupiv) i slov samotných (rákosina). Jsou zde, i přestože je to pouze povídka, rozsáhlé popisy postav a povídka hodně působí na city.

V boudě

K.V.Rais zde popisuje příhodu, které byl svědkem v dětství se svým kamarádem. Slyšeli křik - to mlynář vyhnal z domu svého tchána spolu s jeho synem Tondou. Oba nevěděli, kde přespí. Starého mlynáře našli ráno na kolejích s rozdrcenou hlavou. Tondu od toho dne ve vsi nikdo neviděl. Tou dobou šlo nejvíce drbů, když u mladého mlynáře vypukl požár.

V boudě je kraťoučká povídka využívající mnoha zajímavých metafor (např. rudý kohout rozpjal peruti = vypukl požár).

Konec života

U Tynysů v chalupě byla výminkářská světnička, kterou obýval pan Střihavka. Manželka mu před několika lety zemřela. Měl však tři provdané dcery. Jednoho dne za ním přijel manžel jedné z jeho dcer a nabídl mu, aby se k nim Střihavka přistěhoval. Střihavka z toho měl velikou radost. Přestěhoval se tedy, ale necítil se v jejich rodině dobře. Dostal se i do situace, kdy neměl žádné peníze (kvůli problémům v rodině). Také byl těžce nemocný. Ke sklonku jeho života si ho vzala k sobě druhá dcera. Brzy umřel, ale na jeho pohřeb téměř nikdo z příbuzných nepřišel.

Do Prahy na pouť

Jednoho dne přišel ke staré Pilařové listonoš Lasík s dopisem, který byl od jejího syna bydlícího v Praze. Bylo zde pozvání na pouť. V dopise byly také dvě zlatky na cestu. Výměnkářka nechtěla jet s prázdnou, požádala tedy o trochu peněz svého druhého syna, ten jí však žádné nepůjčil. Nakonec jí je půjčil známý, pan Hloušek. Druhého dne se tedy vydala na nádraží. Cesta stála mnoho, půjčila si ještě další peníze od listonoše. V Praze se z návštěvy maminky velice radovali. Když přijela nazpět domů, zjistila, že listonoš Lasík zemřel. Rozhodla se tedy vrátit vypůjčené peníze jeho dětem.

Po letech doma

Manželé Militkých, kteří bydlí na vejměnku u svého syna, očekávali návštěvu staršího syna Petra. Byl velice nemocný a ke svým rodičům se přijel vyléčit. V Praze zanechal hodnou ženu se třemi dětmi. Vašek - majitel statku, odmítl se svým bratrem mluvit. Za nějaký čas Petr zemřel. Přesto mu Vašek ani jeho manželka na pohřeb nešli. Poslali pouze své děti, aby lidé ve vesnici neřekli, že nikdo ze statku nešel.

— 1 —

Tato povídková kniha zapadlého vlastence K.V.Raise se zabývá starými výměnkáři. Ti přepustili své místo mladým a nyní jsou opuštění, osamělí a zapomenutí, v horším případě jsou trápeni, trýznění a opovrhováni. Ale přes veškerou nepřízeň stále milují své děti, což se naopak říci nedá. Všech pět povídek se odehrává v krkonošském podhůří a poznáváme v nich venkovský život i nářeční výrazy.

První povídka "Matka a děti" líčí smutek staré Pařízkové, které se děti rozutekli do světa a nyní se jí neozývají, ani když jim píše dopisy. Děti se nesejdou ani na matčině pohřbu, v rodné vsi se sejdou až na pohřbu starého Pařízka, snad s vidinou nuzného dědictví. Ve druhé, krátké, povídce "V boudě" jsme svědky večerního vyhazovu výminkářů ze mlýna, jako darmošlapů, které hospodář jen nadarmo živí. Toto je zmíněno jen okrajově, těžiště povídky tvoří líčení dojmů chlapce hlídajícího v noci úrodu, ale styl povídky mi k údajně desetiletému vypravěči nesedí.

Následující "Konec života" líčí osudy stařečka Stříhavky. Ten si žije pokojně na svém výměnku, když dorazí zeť Morák, že se k nim musí přestěhovat, protože jeho žena, Stříhavkova dcera Málka slyšela, že se mu daří špatně a chce se o něj postarat. Stařeček se zdráhá odejít se své, sice malé, ale vlastní světničky, nechce se mu opustit svůj klid, ale nakonec podlehne a jde. Na statku u Moráků žije i dcera Bára s malou Baruškou, rodiče však odmítají dát Báru chudému chalupníkovi Břízkovi. Kvůli tomu je na statku mnoho zlosti, Bára ani Baruška nenajdou nikde zastání, jen u stařečka, který vykládá malé Barušce pohádky a zpívá písničky, což je mu jedinou zábavu. Stařeček musí změnit svoje zvyky a nejen on brzo lituje, že se nechal přemluvit, navíc druhá dcera Nanka hned Moráka podezírá, že si stařečka vzali jen kvůli dědictví.

Brzy je situace na statku neúnosná, zvlášť proto, že Bára čeká druhé dítě. Stařeček se proto vydává k Břízkům, kde se dozví, že Morák chce patnáct stovek věna a oni mají jen dvanáct. A tak stařeček přidává tajně své tři stovky, za týden přichází Břízka s patnácti stovkami a Morák sice těžce, ale přeci se svatbou souhlasí. To už stařeček leží s napuchlýma nohama, nocování ve vymrzlé světnici mu nijak neprospělo. Navíc Morák nenápadně zjišťuje, kolik má peněz, a když se dozví, že nic, přemýšlí, jak se ho zbavit. Píše dopisy ostatním dcerám a nejmladší z nich, Kátle, si tatínka okamžitě odváží, za jízlivých poznámek starších sester, že bude dědictvím zklamána. Také stařeček ji s hrůzou sděluje, že nemá peníze, ale Kátli to nevadí, stará se o něj z lásky. I přes její péči stařeček brzo umírá a ani na pohřeb nikdo nepřichází, i mladí mají moc práce.

Závěrečné dvě povídky líčí také vztah hospodářů k pražákům, tedy svým sourozencům, kteří odešli za lepším živobytím do Prahy. Místní je považují za pány, kteří se nemusí dřít a mají snadný život i lepší jídlo, očekávají od nich i opovržení selským stavem. V povídce "Do Prahy na pouť" je touha staré Pilařky vyrazit za synem do Prahy na pouť druhým synem přehlížena až zesměšňována. Matka těžce shání peníze na cestu i na buchtu, kterou chce dovézt a syn, u nějž je na výměnku namítá, že když zvou, tak nepotřebují buchtu. Když si cestou na nádraží Pilařka stěžuje na svůj těžký osud listonoši Lasíkovi, tak se dozví, že ten je na tom ještě hůř - je také výminkář, děti ho bijí a má jen tu starou kobylu Lucku. Podobně se v závěrečné povídce "Po letech doma" chystá nemocný Péťa z Prahy domů, doufá, že mu změna vzduchu prospěje. Jeho otec, výměnkář, shání u druhého bratra Váši marně pomoc, Váša se staví proti pánovi z Prahy. Když Péťa nakonec dorazí, tak se s ním bratr ani jeho žena nebaví, dokonce se ani nesetkají. Také dětem zakazují jakékoliv setkání, přesto, že jim dovezl hračky - jenže co s takovou parádou na vsi. Po pár týdnech Péťa umírá, aniž se z bratrem viděl a celou dobu pobytu zažívá on i otec jen zášť, naschvály a nepřejícnost.

Jak je již u autora zvykem, také tyto povídky provází smutek, bída a samota, k tomu se přidává nevděk dětí i zášť proti pražákům, byť vlastní krve. Tento přístup je dán těžkými životními podmínkami na horách, kde je nouze o každé sousto a každý krk, který je nutno živit, se počítá. Všichni hospodáři neustále tvrdí, že nic nemají a tak nemohou dát, jejich život je redukovaný na holý boj o přežití. Vše je postaveno zcela pragmaticky, třeba Morák počítá každou zlatku a bez výhledu na zisku neudělá zhola nic, i mizerné dědictví má svoji cenu. Přitom jsou staří většinou stále připraveni pomáhat dětem, třeba Pilařka dře jak otrok prakticky zadarmo, ale kouska vděku se od vlastních dětí nedočká. Život je líčen jako dřina od nevidím do nevidím, k jídlu je jen chleba drobený do mléka nebo brambory a žije se bez jakékoliv radosti, zazní však i hluboká moudrost o nevděku dětí, které jsou jaké malé roztomilé, ale až vyrostou...

— 2 —

Konec života

Stručný děj

Povídka Konec života vypráví o výminkáři Stříhavkovi - "kmotránek jako růže". Žije u své dcery Málky Morákové, ale dceru i jejího manžela zajímají jen jeho našetřené peníze, proto se o něho starají. V rodině panují vyhrocené vztahy, Střihánkova vnučka Bára miluje Václava Břízku, ale rodiče sňatku brání, i když už spolu mají dcerku Barušku a druhé dítě je na cestě. Chtějí totiž, aby Břízka přinesl stanovenou sumu peněz. Václav dře, ale peníze se vydělávají pomalu a obtížně. Dědeček se marně přimlouvá, a nakonec se rozhodne dát všechny své úspory mladým. Tudíž svatbě nestojí nic v cestě, ale o dědečka se už jeho dcera odmítá starat. Nemá totiž už nic a stal se na obtíž. Okamžitě tedy píše svým dvěma sestrám, ať si otce odvezou. Nejmladší dcera Kátle přijíždí velmi rychle, otce totiž opravdu miluje a peníze ji nezajímají. Stará se o otce opravdu vzorně, ale bohužel nepomohla ani láska, obětavost a doktor. Dědeček totiž brzy umírá. Na pohřeb nepřijel z Málčiny rodiny nikdo, i když o něm dobře věděli. Začínalo jaro, a proto prý měli hodně práce na poli. Z rodiny prostřední dcery Nanky nepřijel také nikdo.

— 3 —

Konec života

Ukázka z knihy

"Teprve po několika dnech poslala Nanka do Borovnice posla se vzkazem, že přece po dědečkovi muselo zůstati mnoho dobrého šatstva a prádla, aby tedy její díl poslali, že Bičiště je asi té velikosti jako byl dědeček a že mu to dozajista dobře padne. Kátle vyhověla sestře beze slova, učinila tak i Morákům. Takový byl konec života výminkáře Střihavky, kmotránka jako růže."

— 4 —

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF):