Marie Majerová

Marie Majerová, vlastním jménem Marie Bartošová, byla česká spisovatelka, prozaička a novinářka. Narodila roku 1882 v Úvalech. Roku 1947 se stává také českou národní umělkyní. Narodila se v chudé rodině, vystudovala měšťanku v Kladně. Poté odešla do Budapeště pracovat jako služebná, poté krátce působila i v Praze jako písařka. Dále působila jako redaktorka Rudého práva, mimo jiné psala do těchto listů: Ženský list, Právo lidu, Dělnické listy a Čin.

Život i dílo Marie Majerové ovlivnilo její politické působení – nejprve patřila do skupiny levicových anarchistů, v roce 1908 vstoupila do strany Sociální demokracie, a nakonec v roce 1921 vstupuje do KSČ. Ve svém díle Majerová často rozebírá otázka špatného postavení žen a dívek ve společnosti, dílo je stylizováno do různých oblastí (milostné, psychologické,…). Marie Majerová začínala svoji tvorbu povídkami, později psala i romány. Mezi jiná díla patří: Povídky z pekla, Plané milování, Mučenky, Červené kvítí, Náměstí republiky, Nejkrásnější svět, nebo Sedm hrobů. Její nejznámější dílo je román Siréna (1935), tento román předchází dílo Parta na křižovatce a navazuje na něj Havířská balada. Pro děti Majerová vytvořila Zlatý pramen, Bruno, Zázračná hodinka, Rudá vlčata, Veselá kniha zvířátek a Nespokojený králíček.

Marie Majerová spadá svou tvorbou pod socialistický realismus, který zobrazoval současnou situaci, případné revoluční myšlenky. Hlavními postavami byli většinou dělníci. Mezi dalšími autory tohoto směru patřili vedle Majerové i Marie Pujmanová a Ivan Olbracht.

Marie Majerová zemřela roku 1967 v Praze.

S hloupostí se nepouští do boje ani pánbůh.

Marie Majerová