Podotčeno…
Motto:
Jen mrtvé ryby plavou s proudem.
(Přísloví)
Sedím si na patře, za kopcem stejně modrozeleno jako na této straně někdejší barikády; poslouchám rozhlas, dosud federální, a shledávám, že se člověk doví. V Karlových Varech otevřeli nevěstinec. Hurá, civilizace na postupu! Redaktor navíc neopomenul poznamenat adresu prvního veřejného domu. Zřejmě má jižní Morava prim: puf je totiž v Brně. Něco big beatu – a další pozoruhodnost: porvali se nám policajti. Na bratislavském stadionu. Hurá, blížíme se Evropě. Už dokonce povolali bľavského konzula na maďarské ministerstvo zahraničních věcí. Ferencvároš se chystá k odvetě, k té se ostatně chystají i policisté z Budy a Pešti, o fanoušcích nemluvě.
Na Moravě zraje víno. Zraje i v Maďarsku, i na Slovensku. Vinaři na rvačky nemají čas. Přemýšlím, že bych se měl zase jednou vydat za kamarády na Moravu. Vzít to – jako pravý Moravan – od jihu na sever – a od severu na jih. Trochu mě nicméně odrazuje můj statut – a titulky Moravskoslezského dne. Odpusťte, prosím; vždycky když pobíhám po staré vlasti, jež se snaží o to býti novou, zbude v mé trucovně stůžek tiskovin, které docházejí za mé nepřítomnosti se zpožděnou pravidelností. A tak se mi daří shledávat, co se očekávalo – a co se posléze stalo.
Seděli jsme s Ivanem Hoffmanem, písničkářem a novinářem (dosud z Bratislavy), v kiosku tenisového hřiště, právě naproti bílá zeď, ohraničující území stanice, jež má ve svém jménu onu – toužebně očekávanou – Svobodnou Evropu. Ivan dosud přebývá ve funkci zpravodaje v hlavním městě „státu“ ve státě. Přespává na lehátku ze zásob britské protifašistické letecké perutě; ženu a děti nicméně poslal blíže Kroměříži, do Cvrčovic, kam jsme svého času chodívali za zelení z temnoty gottwaldovsko-čepičkovské samovlády v „hanáckých Athénách“. Jak rychle jsme zapomněli! Perspektiva Hoffmanova v dočasnosti RSE, perspektiva moje v odjezdu na Šumavu – s dočasností obdobnou. Rozmlouval o tom, kterak se daří lidem v Bratislavě, nejsou-li pro novou ústavu. Já – opačně – přemýšlel, jak raději jsem vítán v Bratislavě než v Praze, Hradci, Pardubicích. Zřejmě je už tomu tak s těmi „proroky“.
Čtu si v novinách, že Ostrava Klausovi uvěřila. Volila ho nicméně předtím. Tedy – aniž mu předtím věřila?… Je mi z toho divně: věříme politikům – a nevěříme v Boha? Ani v cosi vyššího, než je zrovna plné koryto „prosperity“? Čtu si v novinách slova premiérova, že každý rozumný člověk myslí jako pan Klaus. Kdo nemyslí jako pan Klaus, je pitomec. To už jsem někde slyšel. „Kdo nejde s námi – jde proti nám…“ Praví leč moudrý: Rozumný člověk se přizpůsobí prostředí. Nerozumný se pokouší přizpůsobit prostředí sobě. Proto každý pokrok je dílem blázna… konec citátu.
Dívám se na titulní stranu; nikdo nevzdechne po někdejším prezidentovi. A přece jsem neustále a znova a znova naslouchal argumentu: Kdo jiný než Havel? Vždyť jiného nemáme! Nemáme. A co? Komu dnes schází Havel? Snad jenom neseparatistickým Slovákům. Pragmatik Čech a konzervativec Moravan a Slezan po dvou měsících zapomněl. Tak už to v tom státě dvojstátě chodí. Se stejnou lhostejností si dáváme vnucovat, přijímáme bez přemýšlení – a jsme posléze spokojeni s funkcí idiotů. Užitečných, pochopitelně. Vyslechl jsem – v pořadu Co týden dal (nebo vzal…?) – tezi zástupce vládnoucí strany, že „referendum by uvedlo zemi do chaosu“. Možná o něco – o rok – o dva později bude nám tvrzeno, že zemi do chaosu uvádí opozice. Uvěříme, protože nám to nový císařpán pověděl? Víra v idol, vyvozující následný důsledek: „nějaké volby by uvedly zemi do chaosu…“ což už zase odněkud znám. Povídal to zpola zakrytě jeden pán ze slovenské národní strany. Jen čekám na komentář. Netrpělivě.
Začínám doufat, že se jednou ještě dožiji nějakého „chaosu“. To snad – až dospěje generace, která bude mít – na rozdíl od těch současných – plné zuby poručníkování a příkazů.
Ale – to je zřejmě problém „šetření silami“, bratříčku…
„Ostrava premiérovi uvěřila“ – praví červený titulek v no…
