Karel Kryl

Karek Kryl, známý jako Básník s kytarou, byl český písničkář a básník, jeden z nejvýznamnějších představitelů českého protestsongu v letech 1968–1989. Písně si sám psal, v jeho repertoáru byly jak krátké úderné pamfletické písně, tak delší poetické a melanchonické skladby.

Karel Kryl se narodil roku 1944 v Kroměříži. Vystudoval střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni. Otec i dědeček byli knihtiskaři, v 50. letech však byla jejich rodinná tiskárna komunisty zlikvidována. Karel Kryl chtěl být zpočátku hrnčířem po pradědečkovi, posléze se ale cele oddává hudbě a poesii. Jeho první nahranou písní je Nevidomá dívka, kterou nahrál se skupinou The Bluesmen v roce 1968.

Krylova první deska byla vydána půl roku po invazi sovětských tanků, přičemž titulní písnička „Bratříčku, zavírej vrátka“ vznikla údajně naprosto spontánně v noci 22. srpna 1968, jako okamžitá reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Karel Kryl emigroval z Československa 9. září 1969 a usadil se v německém Mnichově. Ostatní desky (kromě LP Monology) vycházely v exilu.

V roce 1975 se Kryl po půldruhém roce manželství rozvedl se svou první ženou. Spolupracoval s redakcí Svobodné Evropy, nejprve externě, od roku 1983 jak zaměstnanec. Po listopadu 1989 se na čas vrátil zpátky do vlasti.

Karel Kryl je držitelem stříbrné pamětní medaile Univerzity Karlovy za přínos pro duchovní rozvoj a morální podporu národa in memoriam (1994), byl oceněn Cenou Františka Kriegla (1995) a cenou české Gramy (Síň slávy – 1995) a 28. října 1995 mu prezident Václav Havel udělil in memorian medaili Za zásluhy II. stupně.

Karel Kryl zemřel roku 1994 v Mnichově, pochován je na břevnovském hřbitově v Praze.

Nevěř ostnatému drátu, byť by se stokrát tvářil jako stonek růže.

Úloha osobnosti v dějinách sestává prakticky z ochoty dotyčné osobnosti zemřít nebo nechat se zabít dříve, než stačila odvolat.

Světe zboř se, pravil anarchista.

Naše zásady končívají tam, kde se kříží s našimi úmysly.

I z prázdné peněženky má zbýti na sněženky.

Po dvacet let už píšu tyhle sračky a lid, ta chátra, žasnout nepřestal…[1]

Láska je stav duše. Něco jiného je, když člověk vzplane poprvé, jinak ji vidí táta a máma s dětmi a jinak staří lidé v takzvaném prázdném bytě. Láska je slovo a slova jsou ošidná.

Ne, nejsme na kolenou, ryjeme držkou v zemi.

Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.

Z celé slavné přestavby zbyl nedostatek alkoholu. (Karel Kryl vzpomínaje na socialismus – poč. 90. let 20. stol.)

Karel Kryl