30
Od přistání Air Force One v Groome Lake ve státě Nevada uběhla více než hodina. Prezidentské letadlo dosedlo v doprovodu dvou stíhaček F-15 na dráhu postavenou před deseti lety za účelem testování bombardéru B-2. Jakmile se schůdky spustily na zem, oddíl letecké policie doprovodil hlavu státu s pracovní skupinou k přistávacímu zařízení raketoplánu, které se nacházelo o dva kilometry dál.
Navzdory horku si prezident vymínil, že se svou skupinou půjde pěšky. Nakonec sešli po rampě do útrob bunkru. Prezident se rozhlédl kolem. Hladké betonové zdi, narušované pouze vývody plynového potrubí, mu připomněly obří krematorium.
Koneckonců, nic jiného to vlastně není…
Prezident ukázal na jakousi rouru, která trčela z jedné ze zdí do středu bunkru jako gigantická pupeční šňůra. Byla téměř tři metry vysoká a jeden a půl metru široká.
„Co to je?“ zeptal se poručíka letecké policie.
Vtom Castilla zaslechl tiché vrnění elektrického vozíku, jaké se používají na golfových hřištích. Otočil se. Vedle jednoho z policistů na něm seděl doktor Karl Bauer. Když vozík zastavil vedle skupiny, Bauer vystoupil, kývl na členy průvodu a zamířil přímo k prezidentovi.
„Pane prezidente,“ pronesl vážně. „Rád vás zase vidím. Škoda že to není za příjemnějších okolností.“
Prezident věděl, že oči jsou jeho slabým místem. Vždycky prozrazovaly momentální nálady a emoce. Snažil se nemyslet na to, co mu řekli Smith s Kleinem, přinutil se k úsměvu a stiskl ruku muži, kterého si kdysi vážil. A teď se z něj vyklubala zrůda.
Nicméně řekl: „Potěšení je na mé straně, pane doktore. Ani nevíte, jak jsem rád, že vás tady máme.“ Ukázal směrem k sarkofágu. „Možná byste mi mohl vysvětlit tohle.“
„Jistě.“
Bauer ho zavedl na konec sarkofágu. Když prezident nahlédl dovnitř, všiml si, že poslední dva metry prostoru jsou oddělené a tvoří jakýsi trezor či vzduchovou komoru.
„Tento mobilní sarkofág jsem sám navrhl a vyrobil,“ řekl Bauer. „Lze ho přepravit na jakékoli místo na světě, během pár hodin instalovat a s pomocí dálkového ovládání jej připojit k určenému objektu. Zařízení má jediný účel: vytáhnout člověka z rizikové zóny, do níž je těžké či přímo nemožné vstoupit - což je náš případ.“
„Proč nelze vejít rovnou do raketoplánu, pane doktore? V ochranných skafandrech by to určitě šlo.“
„Jistě, pane prezidente. Ale nedoporučoval bych to. Netušíme, co se na palubě raketoplánu děje. Máme tam ale jednoho živého člověka - doktora Reeda. Bude lepší dostat ho z lodě a odmořit, než pro něj někoho posílat. Je to bezpečnější a navíc tak velice rychle zjistíme, co se vlastně stalo.“
„Ale doktor Reed přece neví, co se stalo,“ namítl prezident.
„To bych tak jistě netvrdil,“ odpověděl Bauer. „Za podobných okolností si lidé často pamatují víc, než si myslí. V každém případě pak pošleme pro vzorky průzkumnou sondu. Jsou zde plně vybavené laboratoře. Nejpozději za hodinu vám budu schopen říct, oč se jedná.“
„A raketoplán zatím zůstane tady. Není to riskantní?“
„Jistě, můžete dát rozkaz k okamžitému zničení,“ odvětil Bauer. „Ale uvnitř jsou těla zbylých členů posádky. Pokud existuje šance dostat je ven a umožnit jim slušný pohřeb, měli bychom počkat.“
Prezident se musel hodně přemáhat, aby v sobě zadusil vztek. Starost řezníka o vlastní oběti byla nechutná. „Souhlasím. Pokračujte, prosím.“
„Jakmile se sarkofág spojí s raketoplánem, vstoupím do něj z druhého konce,“ vysvětlil Bauer. „Zkontroluju dekontaminační komoru oddělenou zdí a hermeticky ji uzavřu. Teprve pak dostane doktor Reed pokyn, že může otevřít dveře Discovery a vstoupit do dekontaminačního prostoru.“
Bauer ukázal na trubky z PVC, které se táhly po celé délce stropu. „Je v nich elektrické vedení a odmořovací prostředky. Ultrafialové paprsky v komoře usmrtí všechny známé formy bakterií. Odmořovací prostředek je tam v podstatě jen pro jistotu. Doktor Reed se svlékne a projde očistou - skafandr také. Vzorek pochopitelně ne.“
„Proč i skafandr?“
„Protože se ho v komoře nedokážeme zbavit, pane prezidente.“
P…
