31
„Zrcadlo, tady Oko. Slyšíte mě?“
„Ano. Co vidíte?“
„Discovery právě prolétl vrstvou mraků. Vyvážení je dobré. Úhel klesání dobrý. Rychlost dobrá. Vypadá to na přesné přistání.“
„Rozumím. Pokračujte v pozorování. Zrcadlo končí.“
Rozhovor mezi Okem - tedy první ze stíhaček, které měly doprovodit raketoplán na zem - a kontrolní věží v Groome Lake pozorně poslouchala řada lidí.
Prezident se krátce rozhlédl po pozorovacím bunkru. Všechny oči byly upřené na monitory a sledovaly, jak Discovery proráží vzduch. Na další obrazovce viděl Castilla doktora Karla Bauera, který se chystal vyjít z dekontaminačního prostoru. Prezident se zhluboka nadechl. Už jen chvíli… malou chvíli.
Bauer měl na sobě ochranný skafandr pro práci s rizikem čtvrtého stupně. Vešel do krátké chodbičky, která končila u masivních dveří vedoucích do sarkofágu. Když k nim došel, zvedl oči ke kameře na zdi a kývl. Dveře se začaly pomalu otevírat a odhalovat otvor v betonové zdi. Jeden konec sarkofágu byl pevně zapuštěný do betonu. Bauer vstoupil do sarkofágu a dveře se okamžitě začaly zavírat.
Před sebou viděl dlouhý, modře osvětlený tunel. Když dveře pevně zaklaply, vykročil po gumové podlaze. Zdi sarkofágu byly ze silné vrstvy průsvitné umělé hmoty. Bauer jimi viděl nejasné obrysy ohromné haly osvětlené obřími reflektory. Když přišel blíž k dekontaminační komoře sarkofágu, uslyšel dunění. Příjezdová rampa klesala, takže do bunkru proudilo víc světla. Kdesi za ním si Bauer představoval hvězdy.
„Tady Bauer,“ řekl do mikrofonu. „Slyšíte mě?“
„Ano, pane,“ odpověděl technik v pozorovacím bunkru.
„Raketoplán už přistál?“
„Ještě okamžik a bude na zemi, pane.“
„Dobře,“ odvětil Bauer a dál kráčel k dekontaminační komoře sarkofágu.
Smith poslouchal jejich rozhovor na druhém konci základny. Otočil se k Jacku Rileymu. „Jdeme na věc.“
Jednotka naskákala do dvou nákladních aut s plachtovými korbami. Smith by dal přednost hbitějším a rychlejším Humvee, ale vzhledem k objemným ochranným skafandrům by v nich byl problém s místem.
Dveře hangáru se otevřely a malý konvoj vyjel do noční pouště, Riley ve vedoucím Humvee. Smith nadskakoval na lavici na korbě nákladního auta a snažil se ustálit miniaturní monitor. Raketoplán byl pouhý kilometr nad vyprahlou zemí. Smith musel pořád myslet na Megan, i když si to zakázal. Věděl, že bude mít nutkání vtrhnout do raketoplánu a hledat ji. Ale tím by ji jen ohrozil. Nejdřív musel najít a zneškodnit Reeda, teprve pak mohl pátrat po ní.
Smith si vzpomněl, s jakými námitkami Klein přijal jeho plán. I šéf Alfy měl o Megan starost, ale zároveň věděl, jakému riziku se chce Smith vystavit.
„Nemáte žádnou záruku, že ji najdete živou, Jone. Než vás pošleme dovnitř, musíme vědět, proti čemu vlastně bojujeme.“
„Budeme to vědět,“ slíbil mu Smith zasmušile.
Ve sluchátcích mu zapraskal Rileyho hlas. „Jone, podívej se na jihovýchod.“
Smith se ohlédl zadním otvorem v plachtě a uviděl rychle klesající jasná světla. Po obou stranách blikaly výstražné reflektory doprovodných letadel. Poslouchal Rileyho, který odpočítával vzdálenost od země. „Dvě stě metrů… sto… přistává.“
Raketoplán se zhoupl, jak příďová kola pohltila náraz. Pak vystřelily padáky, které loď zpomalily.
„Už jsou tady,“ slyšel Rileyho.
Asi padesát metrů za raketoplánem zastavila v rozestupech tři hasičská auta a také speciální vůz na likvidaci nebezpečného materiálu.
Smith počkal, až projedou kolem, a pak řekl. „Tak jo, Jacku. Jdeme na to.“
Nákladní auta v čele s Humvee se rozjela, zabočila na pojížděcí dráhu a pak na hlavní ranvej.
„Dupni na to, Jacku!“ houkl Smith. Nespouštěl oči z raketoplánu, který právě dorazil na rampu klesající do bunkru.
Riley mu vyhověl a přidal plyn. K rampě dojel v okamžiku, kdy raketoplán zmizel v podzemí.
„Jone!“
Ale Smith už vyskočil z auta a hnal se do bunkru. Ve dvou třetinách cesty ucítil, že se rampa zachvěla a pomalu se začíná zvedat. Běžel, jak nejrychleji mohl. Když však dorazil na konec, zjistil, že je tři metry nad pod…
