26
Generál Frank Richardson bezděky odklepl doutník do popelníku z broušeného skla.
„Opakujte to,“ řekl do telefonu.
Odpověděl mu přerývaný zkreslený hlas. „…Nichols… raněný… sejít.“
Richardson sevřel sluchátko. „Jeďte do bezpečného bodu A. Opakuji: do bezpečného bodu A. Rozumíte?“
„Rozumím.“
Spojení se přerušilo.
Richardson zíral na telefon, jako by očekával, že znovu zazvoní. Ticho v jeho kanceláři však narušovalo pouze jemné tikání pendlovek a vzdálené hučení terénních vozů Humvee, v nichž seděli vojáci hlídající Fort Belvoir.
Nichols… A raněný? Vyloučeno!
Richardson potáhl z doutníku, aby se uklidnil. Jako zkušený velitel rychle posoudil možnosti a učinil rozhodnutí. Nejdřív zatelefonoval do kasáren na základně. Ozval se rázný a naprosto bdělý hlas.
Pak Richardson zavolal zástupci ředitele Národní bezpečnostní rady Anthonymu Priceovi. Také byl vzhůru. Naštěstí se nacházel ve svém řadovém domě v Alexandrii, což nebylo tak daleko.
Richardson čekal a znovu si poslechl nahrávku s rozhovorem. 1 když byl jeho bezpečný telefon připojený k nejmodernějšímu záznamovému zařízení, kvalita hlasu byla špatná. Jelikož „Nichols“ souhlasil se schůzkou v bezpečném bodu Alfa, nemohl být daleko.
Ale Nichols je přece po smrti!
Zaklepání na dveře vytrhlo Richardsona z přemýšlení. Do kanceláře vstoupil vysoký urostlý muž s krátce střiženými slámovými vlasy a jasně modrýma očima. Mohlo mu být kolem pětatřiceti let. Jindy volná pracovní uniforma těsně obepínala svaly, za které by se nemusel stydět ani kulturista.
„Dobrý večer, pane generále,“ řekl seržant Patrick Drake a rázně zasalutoval.
„Pohov,“ zavelel Richardson a ukázal na bar v rohu. „Nalejte si něco, seržante. Věřte mi, že to budete potřebovat.“
Čtvrt hodiny poté uvedl generálův pobočník Anthonyho Price.
„Dobrý večer, Tony.“
Price se podíval na Drakea a zvedl obočí. „Co se děje, Franku?“
„Tohle,“ odvětil Richardson a stiskl tlačítko Play na magnetofonu.
Sledoval výrazy obou mužů, když si poslechli krátký rozhovor. Nezjistil nic zvláštního, pouze nelíčené překvapení -a v případě Price také znepokojení.
„Jak by sakra mohl Nichols volat?“ chtěl vědět Price. Otočil se k Drakeovi. „Říkal jste přece, že je po smrti, seržante!“
„Nezlobte se, pane, ale Nichols je opravdu po smrti,“ odvětil Drake bezbarvým tónem a podíval se na Richardsona. „Pane generále, viděl jsem, jak se Nicholsovi zabodl nůž do břicha. Sám víte, že něco takového člověk nemůže přežít. Potřeboval by okamžité ošetření, a to rozhodně nedostal.“
„Měl jste se přesvědčit, že je mrtvý,“ vyštěkl Price. „Tak dost, Tony!“ uťal jej Richardson. „Vzpomínám si na vaše hlášení, seržante. Ale možná byste chtěl vylíčit podrobnosti tady panu Priceovi.“
„Jistě, pane generále.“ Drake se obrátil k Priceovi. „Náš informátor Franco Grimaldi si nedal pozor a Peter Howell si všiml pasti. Howell ho zneškodnil a pak šel po Nicholsovi a po mně. Howellovi se podařilo vzít Nicholsovi pistoli a střelit Grimaldiho. Za dané situace byl ústup jedinou možností. Měl jsem rozkaz podniknout operaci v tichosti. V případě potíží jsem se měl stáhnout a čekat na lepší příležitost.“
„Která ovšem nepřišla/’ utrousil Price. „Tak to v boji chodí, pane,“ odpověděl Drake bezbarvě. „Dost hašteření!“ vyštěkl Richardson. „Drake se řídil rozkazy, Tony. Za výbuch operace nemohl. Teď nás zajímá, kdo se vydává za Nicholse.“
„Pochopitelně Peter Howell,“ odvětil Price. „Nichols mu asi před smrtí stačil říct číslo.“
Richardson pohlédl na Drakea. „Co vy na to, seržante?“
„Souhlasím s tím, že Nichols vyzradil telefonní číslo. A taky místo setkání. Jinak by vás volající požádal o vysvětlení, co je to bezpečný bod A. Ale já si nemyslím, že to byl Howell.“
„Proč?“
„Howell žije v Americe, pane. Je sice v důchodu, ale už dlouho máme podezření, že se pořád nechává najímat na jisté operace. Navíc vyšlo najevo, že během akce Hádes spolupracoval se Smithem. Kdyby ho Smith o něco požádal, Howell by mu vyhověl, ale pracoval by jen mimo americké území. Proto…
