10. BLÍŽÍCÍ SE KRIZE
Na Druhé Nadaci uplynul týden a První Mluvčí se opět usmíval na Studenta.
"Určitě jste přinesl zajímavé výsledky, jinak byste nebyl tak rozčilený."
Student položil svoji ruku na list popsaného papíru, který s sebou přinesl a řekl: "Jste si jistý, že se ten problém zakládá na faktech?"
"Daný stav je vylíčen pravdivě. Nic jsem nezkreslil."
"Pak musím akceptovat výsledky, a to se mi nechce."
"Přirozeně. Ale co s tím chcete dělat? Dobrá, řekněte mi, co vás tak znepokojuje. Ne, derivace teď nechte být. Podrobím je analýze později. Teď mi to řekněte. Ať posoudím váš názor."
"Nu, dobrá - tedy, ukazuje se, že dochází k základním očividným změnám v psychologii První Nadace. Pokud věděli o existenci Seldonova Plánu, aniž by znali jakékoli detaily, věřili si, ale byli nejistí. Věděli, že budou úspěšní, ale nevěděli, kdy a jak. V důsledku toho vznikla atmosféra neustálých pnutí a tlaků - což bylo to, co si Seldon přál. Jinými slovy se dalo spoléhat na to, že První Nadace pracuje na sto procent."
"Pochybné vyjádření," řekl První Mluvčí; "ale rozumím vám."
"Ale nyní vědí o existenci Druhé Nadace a vědí o ní přinejmenším to, co uváděl ve svých dávných a mlhavých tvrzeních Seldon.
Tuší její funkci strážce Plánu. Vědí že je sledován každý jejich krok a že je tu cosi, co je nenechá padnout. Přestali tedy kráčet k svému cíli a nechávají se nést na nosítkách. Další metafora, omlouvám se."
"Nicméně pokračujte."
"A právě toto polevení snah, narůstající netečnost, vznik změkčilé, dekadentní a požitkářské kultury, znamená rozbití Plánu. Musí být poháněni vlastní silou."
"Je to vše?"
"Ne, je toho víc. Reakce většiny je tady popsána. Ale i reakce menšiny má velkou pravděpodobnost. Těch několik, kteří vědí o naší ochraně a kontrole, se tímto poznatkem nijak neopájí a jsou nebezpeční. Vyplývá to z Korillova teoréma..."
"Ano, ano. Znám ten teorém."
"Omlouvám se, Mluvčí. Je obtížné se vyhnout matematice.
V každém případě účinek není pouze ten že se úsilí Druhé Nadace oslabuje, jedna jeho část se obrací přímo proti nám, aktivně proti nám."
"A toto je vše?"
"Zůstává zde ještě jeden faktor, jehož pravděpodobnost je poměrně nízká..."
"Velmi správně. A to je který?"
"První Nadace upírala všechny své síly k Říši, jejich jediným nepřítelem byly obrovské a zastaralé vraky, které vězely v troskách minulosti a očividně se zabývali pouze fyzikálními vědami.
My tvoříme novou, velkou část jejich prostředí a mohli bychom možná i vyvolat nějakou změnu v jejich způsobu myšlení.
Možná se pokusí stát se psychology..."
"Tato změna," řekl První Mluvčí chladně, "se už stala."
Student stlačil rty do bledé linky. "Je tedy po všem. Toto je zcela neslučitelné s Plánem. Mluvčí, věděl bych toto všechno, kdybych byl žil - mimo?"
První Mluvčí vážně odpověděl: "Cítíte se ponížen můj mladý muži, protože jste myslel, že věci dostatečně chápete a nyní zjišťujete, že vám toho bylo hodně utajeno. Myslel jste si, že jste jedním z Pánů Galaxie a náhle zjišťujete, že stojíte na pokraji zkázy. Přirozeně, odloučenost světa, ve kterém jste žil, se vám bude příčit, stejně jako izolovanost vašeho vzdělání i teorie, na kterých jste vyrostl.
Toto jsem kdysi také pociťoval. Je to normální. Přesto bylo nezbytné, že jste se formoval, aniž byste byl v přímém kontaktu s Galaxií. Přijel jste, až když do vás byly infiltrovány všechny znalosti a bylo vypěstováno pronikavé myšlení. Mohli jsme vám ukázat tuto... tuto nezdařilou část Plánu dříve a ušetřit vám dnešní šok, ale nepochopil byste dostatečně její význam, což nyní ano. Takže nacházíte vůbec nějaké řešení tohoto problému?"
Student potřásl hlavou a řekl s náznakem beznaděje: "Žádné!"
"To mě nepřekvapuje. Poslouchejte, mladý muži. Jistý postup existuje a my se o něj pokoušíme již více jak deset let. Není to obvyklý postup, je to jeden z těch, který nám byl vnucen proti naší vůli. Zahrnuje v sobě nízké pravděpodobnosti a předpoklady jistých nebezpečí. Byli jsme dokonce donuceni zabývat se individuá…