14. února 1985
Den milenců
V minulém týdnu další dvě zmizení – a v obou případech děti. Právě když jsem se začal uklidňovat. Jedním byl šestnáctiletý chlapec jménem Dennis Torrio, druhým dívka teprve asi pětiletá, která sáňkovala za domem rodičů na West Broadwayi. Její hysterická matka po ní našla jen sáňky, takový ten modrý létající talíř z plastiku, ale jinak nic. Noc předtím napadlo hodně nového sněhu – asi deset centimetrů. Když jsem zavolal náčelníku policie Rademacherovi, řekl mi, že nemají vůbec žádnou stopu. Začínám ho asi pořádně otravovat. Nemusím prý kvůli tomu trpět nespavostí. Copak nemám nic závažnějšího na starosti?
Když jsem ho požádal, zda bych mohl vidět policejní fotografie, odmítl mi je ukázat.
Zeptal jsem se ho, zda stopy po děvčeti nevedou k nějakému odvodňovacímu zařízení či nějaké kanálové mříži. Následovalo delší ticho. Pak Rademacher řekl: „Začínám mít starost, zda byste neměl zajít za doktorem, Hanlone. Myslím za takovým, co by se vám podíval na hlavu. To dítě unesl jeho otec. Copak nečtete noviny?“
„Toho kluka Torriů unesl jeho otec?“ zeptal jsem se.
Další dlouhá pauza.
„Nechte to být, Hanlone,“ řekl. „Nechte mě být.“
Zavěsil.
Pochopitelně že noviny čtu – copak je sám nenosím každé ráno do čítárny veřejné knihovny? To děvčátko, Laurie Ann Winterbargerová, bylo svěřeno do výchovy své matce po značně spektakulárním rozvodovém řízení na jaře roku 1982. Policie založila vyšetřování na teorii, že Horst Winterbarger, který by údajně měl pracovat jako údržbář někde na Floridě, přijel do státu Maine unést svoji dceru. Podle jejich teorie zaparkoval auto u domu a zavolal na svoji dceru, jež k němu pak nastoupila. Proto takové zmizení beze stop. Zapomínají ale, že to děvče svého otce vidělo naposledy ve věku dvou let. Hluboké rozhořčení, rozvod Winterbargerů tenkrát doprovázející, způsobovalo obviňování ze strany paní Winterbargerové že Horst Winterbarger nejméně při dvou příležitostech dítě údajně sexuálně obtěžoval. Požádala soud, aby odepřel Winterbargerovi veškerá práva k návštěvám, čemuž soud i přes rozhořčené popírání těchto nařčení Winterbargerem vyhověl. Rademacher tvrdí, že právě toto rozhodnutí soudu, jímž byl Winterbarger úplně odříznut od svého jediného dítěte, ho dohnalo k únosu dcery. Určitou logiku to nepochybně má, ale zeptejme se: copak by ho malá Laurie Ann po třech letech poznala a běžela k němu, když ji zavolal? Rademacher říká že ano, i když ta malá ho naposledy viděla ve svých dvou letech. A její matka uvádí, že dcera moc dobře věděla, že nemá mluvit s cizími lidmi, natož s nimi někam chodit, to se vštěpuje opakovaně všem dětem v Derry často a už delší dobu. Rademacher řekl, že požádal policii státu Florida o pátrání po Winterbargerovi, a tím že jeho odpovědnost končí.
„Otázky v souvislosti s péčí o děti jsou spíše záležitostí právníků než policie,“ citují místní Noviny z minulého pátku tohoto nafoukaného tlusťocha.
Ale ten chlapec Torriů… to je něco jiného. Dokonale spořádaný rodinný život. Hrál fotbal za místní Tygry. Student s vyznamenáním. V roce 1984 získal vítězné stužky na Letní škole přežití. Žádné záznamy o požívání drog. Měl přítelkyni, do níž byl nepochybně zamilován až po uši. Měl všechno, proč žít. Všechny důvody zůstat v Derry, alespoň pro pár nejbližších let.
A stejně zmizel.
Co se mu přihodilo? Náhlý záchvat tuláctví? Možná ho srazil nějaký opilý řidič, zabil ho a někde pochoval? A nebo je pořád v Derry, možná na té půlnoční straně Derry, kde dělá společnost dětem jako jsou Betty Ripsomová, Patrick Hockstetter, Eddie Corcoran a všem ostatním?
(později)
Jsem v tom zase. Pořád se motám na jednom místě, nedělám nic konstruktivního, jen se pořád nervuji. Vyskočím, když zaskřípají železné schody k horním regálům. Lekám se stínů, přemítám, co bych asi udělal, kdybych tam ukládal do polic knihy, tlačil před sebou svůj vozík na gumových kolech a ze dvou řad knih po mně sáhla nějaká ruka, nějaká šmátravá ruka… Zase mne odpoledne přepadla ta nepřekonatelná žá…
