Kapitola třetí
Tu noc se utábořili v průsmyku a k hraniční pevnosti došli dopoledne následujícího dne.
Stěny průsmyku se stále zužovaly, jak se blížili k pevnosti, až byly sotva dvacet kroků od sebe. Pevnost byla postavena v nejužším místě. Skalní stěny z obou stran byly v podstatě kolmé – člověk by po nich vylezl jen těžko, kůň vůbec.
Pevnost Ragnak byla prostá stavba. Dvě dřevěné palisády dvanáct stop vysoké přetínaly průsmyk dvacet pět kroků od sebe. Skládaly se z masivních klád zaražených do země, které tvořily dvě obvodové zdi pevnosti. V každé byla silně kovaná dřevěná brána. Druhé dvě zdi tvořily samotné skalní stěny.
Po vnitřních stranách dřevěných palisád vedly ochozy. Z této vyvýšené pozice mohla posádka odrážet útočníky, kteří by se pokoušeli zdolat palisády nebo prolomit bránu beranidlem. Na severovýchodní straně byl pár kroků od palisády vyhloubený příkop, který měl od těchto činností ještě více odrazovat. Aby nepřítel mohl použít beranidlo, musel by nejprve zasypat příkop, ale přitom by se vystavil lukostřelcům na dřevěných ochozech.
Jihozápadní brána vedoucí na skandijské území vypadala podobně. Nebyla však postavena přímo naproti severovýchodní bráně, jak by se dalo logicky očekávat.
Pokud by první brána byla prolomena, útočníci by se ocitli tváří v tvář holé palisádě. Druhá brána byla zasazena na východní straně a postavená tak, aby splývala se zbytkem stavby. Tento asymetrický prvek byl podružný, ale na chvíli by útočníky zmátl. A než by našli cestu ven, byli by lapeni ve smrtící zóně uvnitř pevnosti, bez možnosti krytí před oštěpy, šípy a kameny, které by na ně pršely z ochozů.
Pod ochozem a přimknuté k západní skalní stěně stály jednopatrové budovy, které sloužily k nocování, stravování a odpočinku posádky, jež měla v pevnosti službu. Budovy byly dobře zabezpečené proti zimě a vytápěné otevřenými krby. Erak vydal prohlášení, že když už tady, vysoko v horách ve sněhu a větru musí někdo sloužit, měl by mít co největší pohodlí.
U protější skalní stěny stály další budovy. Ty sloužily jako stáje a skladiště a dílny pro kováře a zbrojíře.
Toto vnitřní uspořádání nebylo blížícím se Volavkám hned zřejmé – ačkoli Hal o nich věděl, protože mu Erak poskytl stručné informace –, ale jeden nápadný prvek vidět byl.
Byla to svažující se střecha pokrytá dřevěnými šindeli, vysunutá nad severovýchodní stěnu a táhnoucí se vzad, aby chránila vnitřní ochozy i plochu uvnitř pevnosti. Byla přidána k původní stavbě po posledním velkém útoku Temudžajů na skandijské území. V té době byly stěny a ochozy nekryté a nacházela se nad nimi jen plátěná stříška, která chránila před nejhorším počasím. Nedostatek tohoto uspořádání se odhalil ve chvíli, kdy temudžajští lukostřelci sesedli z koní, vyškrábali se po skalní stěně nad údolí a pak zasypávali odhalenou posádku deštěm šípů. Skandijci tak přišli o řadu mužů a ti, kdo zbyli, nestačili na to, aby zadrželi odhodlaný temudžajský útok na pevnost. Jezdci z východu se probili dovnitř, povraždili zbytek posádky a po stovkách se přehnali přes hranici. Zkosená střecha byla postavena tak, aby podobnému útoku zabránila.
Brána se otevřela, když se nepočetný průvod přiblížil. Hal viděl vysoko nad sebou tváře, které si je zvědavě prohlížely přes dřevěnou palisádu. Napadlo ho, že kromě zimy a ponurého počasí je odlehlost tohoto místa jednou z největších nepříjemností. Nuda může být velký problém, zejména proto, že dokáže otupit pozornost posádky. Život tady byl zřejmě monotónním sledem jednoho dne za druhým, kdy jediným rozdílem byla změna počasí. Jenže když to muži střežící hranici nejméně čekali, Temudžajové podnikli překvapivý výpad, aby vyzkoušeli jejich bdělost, a nudu najednou vystřídal příval obav a znepokojení.
Zatímco si Hal prohlížel pevnost, jeho kůň Jake využil příležitost a zastavil se, sklonil hlavu a začal hrabat kopytem ve sněhu v naději, že najde alespoň něco zeleného, co by mohl sežvýkat. Barney Jakea ihned napodobil. Hal pobídl Jakea patami a znovu ho přiměl k p…
