9
Když přišel k sobě, díval se na úhledné řádky čísel, pochodující po listu zeleného papíru. Papír byl rozdělen čarami podle pravítka oběma směry, takže každá číslice vypadala jako vězeň v cele.
Pomyslel si: Něco jiného.
Nejen Walterův srních. Něco – nějaký plán?
Ne, bohové, ne – nic tak složitého a nadějného.
Ale nápad, aspoň ten. Jiskra.
Jak dlouho jsem byl bez sebe? pomyslel si najednou polekaně. Bylo možná devět hodin, když jsem prošel dveřmi, možná trochu méně. Jak dlouho –
Vykročil vpřed.
Jack Mort – který byl nyní jen lidskou loutkou, již ovládal pistolník – pozvedl hlavu a uviděl, že ručičky drahých křemíkových hodin na stole ukazují čtvrt na dvě.
Bohové, tak pozdě? Tak pozdě? Ale Eddie… byl tak unavený, nemohl zůstat vzhůru tak dl –
Pistolník otočil Jackovu hlavu. Dveře tam stále byly, ale to, co jimi uviděl, bylo mnohem horší, než by si dokázal představit.
U strany dveří stály dva stíny, jeden patřil pojízdnému křeslu, druhý jakési lidské bytosti… ale ta lidská bytost nebyla úplná, opírala se o paže, protože spodní část nohou byla odříznuta stejně rychle a brutálně jako Rolandovy prsty na rukou a nohou.
Stín se pohnul.
Roland okamžitě otočil hlavu Jacka Morta zpět, pohnul jí rychle jako útočící had.
Nesmí se podívat dovnitř. Dokud nejsem připravený. Do té doby neuvidí nic, jenom zátylek tohoto muže.
Detta Walkerová neuvidí Jacka Morta v žádném případě, protože osoba, která se podívala dveřmi, viděla jen to, co viděl hostitel. Mohla by zahlédnout Mortovu tvář, jenom kdyby se podíval do zrcadla (i když to by mohlo vést k ohavným paradoxním následkům a repeticím), ale ani pak by to nic neznamenalo ani pro jednu Paní; pokud jde o tváře, tvář Paní nikdy nic pro Jacka Morta neznamenala. I když se setkali dvakrát smrtelně blízko, nikdy se neviděli.
Pistolník nechtěl, aby Paní zahlédla Paní.
Aspoň zatím ne.
Jiskra intuice se rozrostla v plán.
Ale tam bylo pozdě – světlo mu napovědělo, že už musejí být tři hodiny odpoledne, možná i čtyři.
Kolík zbývá času, než západ slunce přivolá humroidy a s nimi konec Eddieho života?
Tři hodiny?
Dvě?
Mohl se vrátit a pokusit se Eddieho zachránit… ale přesně to chtěla Detta. Nastražila past, stejně jako vesničané, kteří se bojí zlého vlka, uvážou ke kůlu obětního beránka, aby vlka přilákali na dostřel. Vrátil by se do svého nemocného těla… ale ne na dlouho. Důvod, proč viděl jenom její stín, tkvěl v tom, že ležela vedle dveří s jedním jeho revolverem v pěsti. Ve chvíli, kdy se Rolandovo tělo pohne, Detta vystřelí a skoncuje s jeho životem.
Jeho konec by byl aspoň milosrdný, protože se ho bála.
Eddieho konec bude děsivá hrůza.
Zdálo se mu, že slyší odporný, uchechtaný hlas Detty Walkerové: Chceš se do mě pustit, šedáku? Jasně že chceš. Přece se nebojíš starý zmrzačený černý ženský, co?
„Jenom v jednom,“ zamumlala Jackova ústa. „Jenom v jednom.“
Dveře kanceláře se otevřely a dovnitř nahlédl holohlavý muž s brýlemi na očích.
„Jak vám jde ten Dorfmanův účet?“ zeptal se holohlavý muž.
„Je mi zle. Myslím, že jsem snědl něco špatného k obědu. Myslím, že asi půjdu domů.“
Holohlavý muž vypadal ustaraně. „To bude nějaký bacil. Slyšel jsem, že je toho teď spousta.“
„Asi.“
„No… pokud dokončíte toho Dorfmana do zítřka do pěti…“
„Ano.“
„Protože víte, jak umí být nepříjemný –“
„Ano.“
Holohlavý muž, který vypadal nějak stísněně, přikývl. „Ano, jděte domů. Vůbec nevypadáte ve své kůži.“
„Nejsem.“
Holohlavý muž spěšně vyšel ze dveří.
Vycítil mě, pomyslel si pistolník. Ale to není všechno. Ne všechno. Oni se ho bojí. Nevědí proč, ale bojí se ho. A mají pravdu, když se ho bojí.
Tělo Jacka Morta vstalo, našlo kufřík, který muž nesl, když do něj pistolník vstoupil, a shrnul do něj všechny papíry, co ležely na stole.
Pocítil nutkání kradmo pohlédnout ke dveřím, ale odolal. Nepodívá se, dokud nebude připraven všechno riskovat a vrátit se.
Do té doby mu zbývalo málo času a musel stihnout spoustu věcí.
