62
Pulaski pohlédl na Sachsovou, která se právě dívala do okna v zadní části školy.
Zvedla prst, přimhouřila oči a pokusila se najít polohu, ze které by na Galta viděla lépe. Kňourání sem téměř nedoléhalo, protože běžící naftový motor se nacházel někde blízko, prakticky hned za plotem.
Jenže pak se sténání ozvalo hlasitěji.
Sachsová se otočila, ukázala na dveře a zašeptala: „Jdeme pro ni. Chci místo pokrýt křížovou palbou. Jeden půjde nahoru a jeden dolů. Chceš jít tudy, nebo tam vylézt po požárním schodišti?“
Pulaski se podíval napravo, kde se ve výšce nacházela plošina s otevřeným oknem, k níž vedl rezavý kovový žebřík. Věděl, že žebřík nemůže být pod proudem. Amélie to kontrolovala. Ale stejně se mu tamtudy příliš nechtělo. Pak si ovšem vzpomněl na svou chybu před Galtovým bytem. A na Stanley ho Palmera, který ještě stále mohl zemřít. A který už možná nikdy nebude jako dřív,
I kdyby nakrásně přežil. „Půjdu horem,“ prohlásil.
„Víš to jistě?“
„Ano.“
„Nezapomeň, že jestli to bude jen trochu možné, chceme ho živého. Jeho další past už možná bude vybavena časovačem a my potřebujeme, aby nám řekl, kde je a kdy se bude aktivovat.“
Pulaski přikývl. Podřepí a vyrazil po špinavém asfaltu posetém nejrůznějším haraburdím. Soustřeď se, nabádal se v duchu. Máš důležitý úkol. Nenecháš se zase vystrašit. Neuděláš další chybu.
Když se v tichosti přesouval k žebříku, uvědomil si, že je opravdu mnohem méně vyplašený než předtím. A pak přestal být vyplašený úplně. Ron Pulaski měl vztek.
Galt zkrátka onemocněl. Inu, smůla. Zatraceně blbá situace. Jenže Pulaski měl taky za sebou vážné poranění hlavy, a nikomu to nevyčítal. A Lincoln Rhyme taky neseděl a nesoužil se. Vzhledem k novým lékům proti rakovině, novým léčebným postupům a tak dále bylo navíc docela dobře možné, že se Galt plně uzdraví. Jenže ten ukňouraný malý sráč se raději rozhodl přenést své neštěstí na nevinné. A co prokristapána dělá uvnitř ta žena? Určitě má nějaké informace, které Galt potřebuje. Anebo je to možná doktorka, která špatně stanovila diagnózu nebo něco podobného a on se teď mstí i na ní.
Při této myšlence lehce přidal do kroku. Ohlédl se a viděl že Sachsová čeká vedle pootevřených dveří. V lehce natažené ruce držela sklopenou služební pistoli Glock.
Pulaského vztek sílil. Přitiskl se k masivní cihlové zdi, kde ho nebylo vidět, a pokračoval v postupu k požárnímu žebříku. Ten byl starý a oprýskanou barvu na něm nahradila rez. Policista se na chvíli zarazil, když na betonu kolem základny žebříku spatřil kaluž stojaté vody. Voda…, elektřina. Jenže tady žádná elektřina nebyla. A navíc se té louži stejně nedalo vyhnout. Pulaski vstoupil do kaluže a začal čvachtavě kráčet k žebříku.
Ještě tři metry.
Podíval se nahoru a vybral si okno, kterým bude nejlepší prolézt. Doufal, že kovový žebřík a plošina nebudou vrzat nebo řinčet. Galt se teď nenacházel dál než dvanáct metrů od nich.
Bafání naftového motoru naštěstí dál přehlušovalo většinu zvuků.
Metr a půl.
Pulaski si zkontroloval srdce a zjistil, že tluče pravidelně. Lincoln Rhyme na něj zase bude moci být pyšný.
Zatraceně, vždyť on nakonec toho zvrhlého parchanta osobně zatkne.
Natáhl ruku k žebříku.
V tom okamžiku uslyšel prasknutí a všechny svaly v těle se mu současně stáhly. Na zlomek vteřiny viděl před očima nebeské světlo, které se však vzápětí rozplynulo ve žlutém a poté černém poli.
