11
„Jak se cítíš?“ zeptala se Sachsová, sotva vstoupila do laboratoře.
„Nic mi není,“ odpověděl Rhyme škrobeně. „Kde jsou ty důkazy?“ Jeho věty zněly monotónně a překotně.
„Vezou je technici s Ronem. Já jela cobrou sama.“
Podle Rhyma tím chtěla Sachsová říct, že cestou zpátky uháněla jako šílená
„A jak jsi na tom ty?“ zeptal se jí Thom.
„Jsem celá promočená.“
Což ani nemusela říkat. Vlasy jí už osychaly, ale šaty měla pořád zmáčené. Na tom však teď nezáleželo. Hlavní bylo, že se jí nic nestalo, což už věděli z předchozího rozhovoru. Incident Rhymem otřásl, ale když se ujistil, že je Sachsová v pořádku, chtěl rychle přistoupit k analýze důkazů.
Ovšem není to jen jiný způsob vyjádření, že existuje pětačtyřicetiprocentní pravděpodobnost, že někdo jiný na území New Yorku bude usmrcen elektrickým proudem…? A možná se k tomu schyluje právě teď.
„Takže kde jsou ty…?“ začal.
„Co se stalo?“ zeptala se Sachsová Thoma a letmo pohlédla na Rhyma.
„Řekl jsem, že mi nic není.“
„Já se ptám jeho.“ Také v Sachsové nakrátko zaplanul temperament.
„Měl vysoký tlak. Najednou mu prudce stoupl.“
„Ale teď už vysoký není, že ne, Thome?“ odtušil Lincoln Rhyme dopáleně. „Je zase hezky v normě. Je to stejné jako říct, že Rusové poslali rakety na Kubu. I tehdy panovalo nějakou dobu napětí. Ale protože se z Miami nestal radioaktivní kráter, tak se ten problém zřejmě vyřešil, nemám pravdu? Je… to… minulost. Takže zavolej Pulaskému a sežeň ty techniky z Queensu. Chci tady ty důkazy mít.“
Ošetřovatel si ho však nevšímal a místo toho se dál bavil se Sachsovou. „Žádné léky nepotřeboval. Ale radši ho ještě sleduju.“
Sachsová si Rhyma ještě jednou prohlédla a prohlásila, že se půjde nahoru převléci.
„Je nějaký problém?“ ozval se Lon Sellitto, který o pár minut dříve dorazil z centra. „Ty se necítíš dobře, Linku?“
„Ó, prokristapána,“ vyprskl Rhyme. „Copak jste všichni hluší? Copak mě všichni ignorujete…?“ Podíval se do dveří. „Á, no konečně. Snad mě nečeká další výslech. Sakra, Pulaski, aspoň že ty jsi produktivní. Takže co nám neseš?“
Mladý policista, který byl už opět v uniformě, nesl několik bedýnek na mléko, v nichž ohledávací technici obvykle přepravovali důkazní sáčky.
O chvíli později přivezli dva technici z hlavního sídla jednotky pro ohledávání míst činu objemný předmět zabalený v igelitové fólii: kabel. Byla to nejpodivnější zbraň, s jakou se kdy Rhyme při vyšetřování setkal. A také jedna z nejvražednějších. Technici z Queensu přivezli i přístupová dvířka ze sklepa rozvodny, rovněž zabalená ve fólii.
„Pulaski? Co ta kavárna?“
„Měl jste pravdu. Přivezl jsem odtamtud pár věcí, pane.“
Zvednuté kriminalistovo obočí policistovi připomnělo, že formální oslovení není nezbytné. Kriminalista byl kapitánem newyorské policie ve výslužbě, takže na oslovování hodností neměl nárok a o civilní projevy zdvořilosti zase neměl zájem. Už dlouho se snažil Pulaského zbavit přehnané úslužnosti a nejistoty. Ta samozřejmě pramenila z jeho mládí, ale obsahovala i vážnější podtext: hned při prvním případu, který společně vyšetřovali, utrpěl Pulaski vážné zranění hlavy, které téměř ukončilo jeho policejní kariéru. Nakonec se rozhodl zůstat, musel však přitom překonat nejen samotné zranění, ale i pozdější návaly zmatku a dezorientace, které ho dodnes tu a tam trápily. (Ve svém odhodlání zůstat policistou se přitom do značné míry inspiroval Rhymovým rozhodnutím zachovat se stejně.)
Jednou z nejdůležitějších věcí, které Rhyme potřeboval Pulaskému vštípit, aby z něj udělal špičkového ohledávače místa činu, bylo neprůstřelné ego. Člověk může být nejschopnější na světě, ale k ničemu mu to není, pokud své schopnosti nedokáže podpořit kuráží. Rhyme si přál, aby se mladý policista před jeho smrtí vyšvihl mezi nejlepší ohledávací techniky v New Yorku. Věděl, že je to možné, a tajně doufal, že by Pulaski se Sachsovou mohli jednoho dne stanout v čele celé ohledávací jednotky. Svým způsobem by tak nesli dál Rhymův odkaz.
Poděkoval ohledávacím technikům, kteří mu…
