Anna Elliotová (Jane Austenová)

Román Anna Elliotová patří k trojici pozdních románů Jane Austenové (byl vydán posmrtně roku 1818 pod názvem Persuasion), jejichž hrdinky jsou zpočátku odsouzené do rolí Popelky a získávají si lásku nejen svou andělskou povahou, ale i inteligencí, vtipem a morální pevností.

Stručný děj

Sir Walter Elliot má tři dcery: Elizabeth, Annu a Mary. Jeho manželka lady Elliotová spravovala panství a finance, dokud žila, takže rodina dobře vycházela. Ale po její smrti už si s tím nikdo (snad kromě Anny) hlavu nedělal a rodina se zadlužovala.

Nakonec bylo nutné pronajmout jejich sídlo a rodina se měla přestěhovat do Bathu. Tedy pouze sir Walter, Elizabeth a Anna, protože Mary se v tom kraji vdala, a tak tam měla samozřejmě zůstat.

Anna byla v devatenácti zamilovaná do jistého Fredericka Wentworthe, bohužel sňatek byl pro její rodinu nepřijatelný. Annina starší přítelkyně lady Russelová ji tehdy přemluvila, ať se hocha vzdá. Nakonec Anna, přesvědčená, že jedná správně a hlavně ve prospěch Fredericka, zasnoubení zrušila. Frederick to ale takhle nepochopil a ukřivděný odjel. Nyní bylo Anně 27 a kdyby mohla změnit minulost, udělala by to.

Rodina nakonec odjela do Bathu bez Anny, která ještě zůstala u lady Russelové a později u své sestry Mary, kde byla tak trochu za služku. Anně to nicméně nevadilo, byla ráda užitečná.

Seznámila se s rodinou Musgrovových, hlavně s jejich dcerami - Henriettou a Louisou. Frederick Wentworth - měl štěstí a stal se mezitím kapitánem - opět zavítal do kraje a rovněž se s rodinou i oběma děvčaty seznámil.

Samozřejmě nešlo zabránit tomu, aby se Anna a Frederick setkali. Bylo to však velmi rozpačité a on pak o ní prohlásil, že je změněna k nepoznání. Anna si však uvědomovala, že on by pro ni mohl znamenat stále to stejné co před osmi lety.

Wentworth se začal hojně scházet s oběma sestrami, ale Anně se nedařilo vypozorovat, které z nich dává přednost. O Henriettu se však již delší dobu ucházel Charles Hayter - venkovský farář.

Přestože se Wentworth bavil hlavně s Louisou, bral na Annu ohledy. Po jedné dlouhé společenské procházce, když zpozoroval, že je unavena, zajistil pro ni místo v kočáru. Anna pochopila, že jí sice nedovede odpustit, ale ani se nedokáže dívat, když jí něco schází.

Wentworthovi napsal jeho přítel - kapitán Harville a pozval ho do Lymu. Zorganizoval tedy víkendový výlet, kdy vyrazila šestičlenná společnost: Mary a její manžel, sestry Munsgrovovy, Wentworth a Anna.

V Lymu se rovněž seznámili s kapitánem Benwickem, který truchlil, protože jeho snoubenka nečekaně zemřela. Anně se povedlo trochu ho rozptýlit hlavně poměrně moudrým rozhovorem.

Anna se v hostinci minula se svým vzdáleným příbuzným panem Elliotem, který si všiml, že to dívce nápadně sluší.

Na jedné procházce se však stala tragédie - Louisa skákala z různých vyvýšenin a chtěla, aby ji kapitán Wentworth chytal. On to jednou nestihl a dívka dopadla na tvrdou dlažbu a zůstala ležet v bezvědomí.

Wentworth, Anna a Henrietta odjeli zpátky, aby o neštěstí spravili rodinu. Zbytek zůstal v Lymu a staral se o Louisu. Wentworth jenom odvezl obě dívky a pak odjel pryč.

O pár dní později dorazil Charles (Maryin manžel a bratr Louisi) a dovezl lepší zprávy, že se dívce daří dobře, ale že uzdravení ještě pár týdnů potrvá. Louisu po nějaké době přivezli, ale byla stále velmi slabá. Kapitán Wentworth odjel pryč a i Anna s paní Russelovou odjely do Bathu.

Tam Anna zjistila, že rodinu pravidelně navštěvuje pan Elliot. Sama se s ním později večer setkala a on projevil velkou radost, že ta, jíž si všiml v Lymu, je dokonce jeho příbuznou.

Něco ale Anně dělalo starosti. Bydlela u nich totiž i společnice Elizabeth - paní Clayová - a Anně se zdálo, že se snaží políčit na jejího otce.

Anna se ve městě setká s bývalou spolužačkou paní Smithovou. Ta se sice provdala za bohatého muže, ale ten byl marnotratný a když umřel, zanechal po sobě jenom dluhy. Navíc byla stižena revmatickou horečkou, takže se v Bathu léčila.

Pan Elliot se Anně začal dvořit, avšak ona ho posuzovala velmi rozumně. Vnímala sice, že je to společenský a zábavný člověk, jemných mravů, ale také dobře viděla jeho chyby.

Mary napsala Anně a v dopise jí oznámila, že se Louisa zasnoubila s kapitánem Benwickem, jenž s ní během jejího zotavování strávil hodně času. Anna nemohla pochopit, proč Frederick vyklidil pole a umožnil tak Benwickovi, aby si získal Louisiny city pro sebe.

Kapitán Wentworth rovněž přijel do Bathu. A když se s Annou setkali, bylo to plné rozpaků. Viděli se ještě několikrát. Anna střídavě v duchu jásala, když jí věnoval svou pozornost a střídavě si zoufala, když prudce změnil náladu a nevšímal si jí vůbec. Příčinnou těchto podivných změn však byl pan Elliot, na kterého Wentworth začínal žárlit.

U paní Smithové se Anna dozvěděla, že právě pan Elliot byl příčinnou pádu jejího manžela do dluhů. A navíc odmítl vdově pomoci, když se snažila získat alespoň něco ze svého majetku zpátky.

Kapitán Wentworth napsal Anně dopis, ve kterém se jí vyznal ze svých citů. Že ji miluje a rovněž doufá, že i ona k němu ještě něco cítí.

Dostali příležitost jít spolu domů a při té procházce si vše vyříkali a sdíleli svoje pocity, jak se měnily podle toho, co se dělo. Dohodli se, že se brzy vezmou a tentokrát už by si to Anna od nikoho vymluvit nenechala.

— 1 —

Stručný děj

Anna Elliotová je třetí dcerou Waltera Elliota. Je to vysoký anglický šlechtic, který si o sobě myslí, že je krásný i ve svém pokročilém věku a klade důraz na postavení lidí. V tomto románu je popisována snaha najít manžely pro Annu, její přítelkyně Luisu a Henriettu a Anninu starší sestru Elisabethu. Anna zde vystupuje jako pozorovatel charakterů, má zdravý a rychlý úsudek a není tak závislá na postavení ve společnosti jako lidé kolem ní. Ve svých devatenácti letech se zasnoubila s kapitánem Wentworthem, ale na naléhání lady Russellové toto zasnoubení zrušila a s kapitánem se již neviděla. Mezitím se její sestra Mary vdala a měla dvě děti. Její sestra je velice náročná a pořád musí mít někoho kolem sebe. Jinak trpí nemocemi. Kniha začíná tím, že sir Walter Elliot se dostává do dluhů a proto musí pronajmout rodinné sídlo v Kellynchi. Jejich právník jim našel spolehlivé nájemce admirála Crofta. Jeho manželka je sestra již výše zmiňovaného kapitána Wentwortha. Anna protože je z celé rodiny nejtišší a nejochotnější, se stěhuje do Uppercrossu za svou sestrou Mary, které se opět udělalo špatně a potřebuje péči Anny. Zde se setkává s rodinou Musgrovů, která má dvě dcery Luisu a Henrietu. Zde se také setkává se svým bývalým snoubencem kapitánem Wentworthem. Od té doby, co byli zasnoubeni, už uběhlo osm let a tak Anna doufá, že to pro ni nebude těžké se s ním setkat. Avšak když se setkají uvědomí si, že ho stále miluje a je pro ni velice těžké s ním hovořit a nečervenat se. V Uppercrossu prožívá krásné časy, chodí na vycházky a dokonce navštívila se svými přáteli nedaleké městečko Lym, ve kterém má kapitán přátele. Celou dobu se stýká s kapitánem Wentworthem, ale není to pro ni o nic lehčí, neboť kapitán se velmi zajímá o Luisu a po kraji se šeptá, že jsou zasnoubeni. V Lymu se však Luise stane neštěstí, spadne a udeří se do hlavy. Jediná Anna zachová chladnou hlavu a zavolá doktora. Kapitán Wentworth odjíždí za svým bratrem a po tři týdny se nevrací. Mezitím Anna odjíždí s lady Russellovou do Bathu, kde Annin otec má pronajatý dům. Anna nemá toto město ráda a proto tam odjíždí s nechutí. Setkává se zde s vysokou šlechtou. Dvoří se jí její bratranec Elliot, který je hlavním dědicem sira Waltera Elliota a získá také šlechtický titul. Každý vidí v tomto svazku velkou výhodu, jen Anna si to neuvědomuje. Myšlenkami je neustále u kapitána Wentworthe, kterého z celého srdce miluje. Za nějaký čas se kapitán objevuje v Bathu i se svou sestrou a admirálem Croftem a rodinou Musgrovů. Anna má z toho velkou radost, protože tito přátelé jsou jí mnohem milejší než smetánka z Bathu. Co ji však zaráží je, že kapitán Wentworth se k ní chová úplně chladně. Další Anninou přítelkyní je její bývalá spolužačka paní Smithová. Ta jí prozradí, že pan Elliot je vypočítavý a krutý člověk, který se v životě žene jen za penězi. Teprve teď Anně dochází proč se kapitán choval tak chladně. Vždyť on žárlil na Elliota. Po celém Bathu se roznáší, že Anna Elliotová je zasnoubena s Waltrem Elliotem mladším. To však Anna popírá a konečně si s kapitánem Wentworthem vyznávají lásku. Mohou se zasnoubit a svatba se koná ve velmi krátké době. Všichni jsou šťastní, jen Elisabeth, Annina nejstarší sestra, která je sice krásná, ale povýšená a protivná zůstává sama.

— 2 —

Sir Walter si pronajal velmi pěkný dům na Camdenském náměstí, což bylo vybrané a důstojné místo, vhodné pro významného člověka; oba, on i Elizabeth, usadili se tu k své velké spokojenosti.

Anna vešla dovnitř se sklíčeným srdcem, s vyhlídkou na uvěznění po dlouhé měsíce a úzkostně si v duchu říkala: Ach, kdypak já se od vás zas dostanu? Dávka nečekané srdečnosti, kterou byla při uvítání obdařena, jí však udělala dobře. Otec a sestra byli rádi, že ji vidí, protože jí chtěli ukázat dům a nábytek, a přijali ji laskavě. Když zasedli k večeři, byla čtvrtá, což bylo považováno za přednost.

Paní Clayová byla velmi příjemná a velmi usměvavá; ale její zdvořilost a úsměvy byly jen povrchní. Anna tušila, že bude při jejím příchodu předstírat, co se sluší a patří; avšak vlídnost ostatních byla pro ni nečekaná. Byli zřejmě ve výborné náladě a měla brzy vyslechnout proč. Neměli nejmenší chuť ji poslouchat. Nejdříve se namáhali; aby z ní dostali nějakou poklonu, jak těžce jsou postrádáni v starém sousedství, poklonu, kterou jim Anna nemohla udělat, pak už měli jen několik bezvýznamných dotazů a pustili se do vlastní zábavy. Uppercross nevzbudil žádný zájem, Kellynch velmi malý, všechno byl jen Bath.

— 1 —

Nemohu déle mlčky naslouchat. Musím s vámi mluvit pomocí takového prostředku, jaký mám po ruce. Rozrýváte mi duši. Napolo zoufám, napolo doufám. Neříkejte mi, že je příliš pozdě, že ten vzácný cit je navždy pryč. Znovu Vám nabízím své srdce, které pro Vás tluče ještě víc, než když jste je před osm a půl rokem téměř zlomila. Nesmíte říkat, že muž zapomíná rychleji než žena, že jeho láska dříve pohasne. Nemiloval jsem nikoho, než Vás. Byl jsem snad nespravedlivý, byl jsem malicherný a uraženy, věrný jsem však byl vždycky, jen kvůli Vám jsem přijel do Bathu. Jen na Vás myslím, jen pro Vás dělám plány. - Nepoznala jste to? Cožpak jste neporozuměla mé touze? - Nebyl bych čekal ani těch deset dní, kdybych mohl číst ve Vašich citech tak, jako Vy jste prohlédla moje. Mohu stěží psát. Každým okamžikem slyším něco, co mě rozechvívá. Tlumíte hlas, já však dovedu zachytit jeho zvuk, který by jiní nerozeznali. Vy předobré, ušlechtilé stvoření! Jste k nám opravdu spravedlivá. Věříte, že muži jsou schopni opravdové náklonnosti a stálosti. Věřte, že já jsem z nich nejhorlivější a nejvěrnější.

F. W.

— 2 —

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF):