Anna Elliotová

Jane Austenová

69 

Elektronická kniha: Jane Austenová – Anna Elliotová (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: austenova25 Kategorie: Štítek:

Popis

Jane Austenová: Anna Elliotová

Anotace

Česky vyšlo také pod názvem Pýcha a přemlouvání.
Vzdělaná, citlivá a oduševnělá Anna byla zasnoubena s námořním kapitánem Frederickem Wentworthem. Její rodina však tento vztah označila za společensky nepřijatelný a Anna se musela své lásky vzdát. Po letech se s bývalým snoubencem znovu setkává a zjistí, že čas její city k němu nijak nezměnil.

Jane Austenová – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

, ,

Název originálu

Persuasion

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Anna Elliotová“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kapitola XV

Sir Walter si pronajal velmi pěkný dům na Camdenském náměstí, což bylo vybrané a důstojné místo, vhodné pro významného člověka; oba, on i Elizabeth, usadili se tu k své velké spokojenosti.

Anna vešla dovnitř se sklíčeným srdcem, s vyhlídkou na uvěznění po dlouhé měsíce a úzkostně si v duchu říkala: Ach, kdypak já se od vás zas dostanu? Dávka nečekané srdečnosti, kterou byla při uvítání obdařena, jí však udělala dobře. Otec a sestra byli rádi, že ji vidí, protože jí chtěli ukázat dům a nábytek, a přijali ji laskavě. Když zasedli k večeři, byla čtvrtá, což bylo považováno za přednost.

Paní Clayová byla velmi příjemná a velmi usměvavá; ale její zdvořilost a úsměvy byly jen povrchní. Anna tušila, že bude při jejím příchodu předstírat, co se sluší a patří; avšak vlídnost ostatních byla pro ni nečekaná. Byli zřejmě ve výborné náladě a měla brzy vyslechnout proč. Neměli nejmenší chuť ji poslouchat. Nejdříve se namáhali, aby z ní dostali nějakou poklonu, jak těžce jsou postrádáni v starém sousedství, poklonu, kterou jim Anna nemohla udělat, pak už měli jen několik bezvýznamných dotazů a pustili se do vlastní zábavy. Uppercross nevzbudil žádný zájem, Kellynch velmi malý, všechno byl jen Bath.

 

Měli to potěšení ji ujistit, že Bath víc než odpovídá jejich očekávání v každém směru. Jejich dům je zřejmě nejlepší dům na celém náměstí, jejich salóny mají mnoho rozhodných předností nade všemi ostatními, které viděli nebo o nichž slyšeli; a nadřazenost se projevila stejnou měrou ve stylu zařízení a výběru nábytku. Společensky byli nadmíru vyhledáváni. Každý je chtěl navštívit. Vyhnuli se mnoha seznámením, a přesto jim neustále zanechávali navštívenky lidé, o nichž nic nevěděli.

To byly nevyčerpatelné zdroje radosti! Mohla se Anna divit, že jsou její otec a sestra šťastni? Divit se nemusela, ale musela povzdechnout nad tím, že otec ve své změněné situaci necítí žádné ponížení; že nelituje ničeho ze svých povinností a důstojnosti držitele půdy usedlého na svých statcích; že v malosti města nachází toho tolik pro svou marnivost; a když Elizabeth otevřela dvoukřídlové dveře a s radostí vcházela z jednoho salónu do druhého, pyšnila se jejich velikostí, musela Anna povzdechnout, usmát se a podivit se, že je možné, aby žena, která byla paní kellynchské-ho panského domu, shledala rozměr mezi dvěma stěnami, měřící snad třicet stop, vhodným cílem své pýchy.

Měli toho však víc, co je činilo šťastné. Měli ještě pana Elliota. Anna toho musela spoustu vyslechnout o panu Elliotovi. Nejenže mu odpustili, ale byli jím nadšeni. Byl v Bathu asi čtrnáct dní; v listopadu na cestě do Londýna jel přes Bath, kde se ovšem dověděl, ačkoliv se zdržel jen čtyřiadvacet hodin, že se tu sir Walter usadil, nemohl toho však využít; teď však už byl v Bathu čtrnáct dní a první jeho starostí bylo zanechat na Camdenském náměstí navštívenku a pak následovala tak vytrvalá snaha po setkání, a když se konečně setkali, tak velká upřímnost v chování, taková ochota omluvit se za minulost, takový zájem, aby byl znovu přijat jako příbuzný, že dřívější dobrá shoda byla znovu obnovena.

Nemohli na něm najít ani chybičku. Objasnil všechno zdánlivé opomíjení ze své strany. Vzniklo jen a jen z nepochopení. Nikdy neměl v úmyslu se stranit; bál se, že oni se straní jeho, nevěděl však proč; a z jemnocitu mlčel. Narážka, že se vyjádřil neuctivě nebo lehkomyslně o rodině a stavovském postavení, ho zcela rozhořčila. On, který se vždycky chlubil tím, že je Elliot, on, jehož cítění ve věci příbuzenských vztahů bylo vždycky příliš nesmlouvavé, než aby se přizpůsobilo nefeudálnímu tónu současné doby! Na mou věru, je tím překvapen! Avšak jeho charakter a všechno jeho chování musí něco takového vyvrátit. Mohl by sira Waltera odkázat na všechny, kdo ho znají; úsilí, které vyvinul při této první příležitosti k smíření, k tomu, aby byl znovu přijat jako příbuzný a nejbližší dědic, bylo zajisté silným důkazem toho, jak v této věci smýšlí.

Bylo shledáno, že rovněž okolnosti jeho sňatku připouštějí značnou dávku omluvy. To byla věc, o níž se sám mohl stěží zmínit; ale jeho velmi důvěrný přítel, plukovník Wallis, velmi úctyhodný muž, dokonalý džentlmen (a ne ošklivý člověk, jak dodal sir Walter), který bydlel v Marlboroughových domech a na svou zvláštní žádost byl uveden do jejich společnosti panem Elliotem, zmínil se o jedné nebo dvou věcech, týkajících se tohoto manželství, jež podstatně měnily názor na zavržitelnost tohoto sňatku.

Plukovník Wallis znal dlouho pana Elliota, poznal také dobře jeho ženu a dokonale chápal celý příběh. Nebyla jistě šlechtického rodu, měla však dobré vychování a vzdělání, byla bohatá a jeho přítele velice milovala. Byla okouzlující. Snažila se ho upoutat. Nebýt jejího půvabu, její peníze by byly Elliota nezískaly, a nadto se siru Walterovi dostalo ujištění, že to byla žena velmi ušlechtilá. To činilo celou tu věc značně snesitelnější. Velmi ušlechtilá žena s velikým jměním, která ho milovala! Sir Walter, jak se zdálo, přijal to jako úplnou omluvu, a třebaže Elizabeth nemohla vidět věc v tak naprosto příznivém světle, uznala, že je tu značně polehčující okolnost.

Pan Elliot je znovu a znovu navštěvoval, jednou s nimi večeřel, zřejmě potěšen vyznamenáním, že byl pozván, protože oni obvykle večeře nedávali; zkrátka potěšen každým projevem příbuzenské pozornosti, viděl vrchol štěstí v důvěrných stycích na Camdenském náměstí.

Anna naslouchala, nerozuměla tomu však zcela. Věděla, že mínění všech hovořících je nutno brát s výhradami. Slyšela to všechno přikrášlené. Všechno, co v průběhu usmíření znělo tak přemrštěně nebo nerozumně, nemuselo pocházet z ničeho jiného než ze slov vypravěčů. Přece však měla pocit, že v páně Elliotově přání být od nich dobře přijat po přestávce tolika let je něco víc, než se bezprostředně zdálo. Z praktického hlediska tím, že byl se sirem Walterem za-dobře, neměl co získat, ani v opačném případě co ztratit. S velkou pravděpodobností byl již bohatším z nich obou a kellynchské panství bude j…