Anna Elliotová

Kapitola II

Pan Shepherd, zdvořilý obezřetný právník, ať už byl jeho vliv a názor na sira Waltera jakýkoli, byl by raději viděl, aby nepříjemnou radu udělil někdo jiný, vyhnul se proto zdvořile tomu, aby i sebeméně něco naznačil, a prosil jen o dovolení, aby jim směl doporučit, že by se měli odvolat k vynikajícímu úsudku lady Russellové, od jejíhož dobrého, zdravého rozumu očekával návrh na taková rozumná opatření, jakých si přál, aby se nakonec užilo.

Lady Russellová chopila se té záležitosti s nesmírnou horlivostí a podrobila ji velmi vážným úvahám. Byla to žena spíše zdravého rozumu než pohotového důvtipu a v tomto případě bylo pro ni velmi obtížné dospět k nějakému rozhodnutí, neboť se v ní svářely dvě hlavní zásady. Byla sama neochvějně poctivá a měla citlivý smysl pro čest; avšak tak si přála ušetřit city sira Waltera, tak se snažila uchovat dobré jméno rodiny, tak bylo její chování správné, její názory na slušnost přísné i s onou špetkou aristokratičnosti, která se na baroneta sluší, jak lze očekávat od každého rozumného a poctivého člověka. Byla to laskavá, dobročinná, hodná žena, schopná silné náklonnosti; to byly samé vlastnosti, které byly ^pokládány za vzor ušlechtilých mravů. Byla ducha vzdělaného a všeobecně řečeno byla rozumná a důsledná – měla však rodové předsudky; oceňovala společenské postavení a význam, což ji činilo poněkud slepou k chybám těch, kdo toto postavení měli. Jsouc sama vdovou pouze po rytíři, chovala k hodnosti baroneta patřičnou úctu; a sir Walter, od-hlédneme-li od jeho práva starého přítele, pozorného souseda, laskavého pána domu, manžela její předrahé přítelkyně, otce Anny a jejích sester, měl už jen jako sir Walter podle jejího úsudku nárok na velkou dávku soucitu a ohledu ve svých současných nesnázích.

Musí omezit výdaje, o tom nebylo žádných pochyb. Velmi se však snažila, aby se to jeho a Elizabeth dotýkalo co nejméně. Sestavila plán spoření, vypracovala přesný rozpočet a udělala to, co nikoho jiného udělat nenapadlo, poradila se s Annou, o níž se ostatní, jak se zdálo, nedomnívali, že by v té věci měla mít nějakou účast. Poradila se s ní a návrh na omezení výdajů, který byl nakonec siru Walterovi předložen, vypracovala zčásti pod jejím vlivem. Anniny úpravy kladly čestné jednání před stavovskou důležitost. Chtěla účinnější opatření, úplnější nápravu, rychlejší vyproštění z dluhů, větší lhostejnost ke všemu, co nebylo spravedlivé a slušné

„Kdyby se nám podařilo o tom všem přesvědčit tvého otce,“ řekla lady Russellová, přehlížejíc návrh, „dalo by se hodně udělat. Kdyby tato omezení přijal, byl by za sedm let prost dluhů; doufám, že dokážeme jeho a Elizabeth přesvědčit, že kellynchské sídlo je samo o sobě spjato s úctou, již toto úsporné opatření nemůže ohrozit, a že opravdová důstojnost sira Waltera Elliota neutrpí ani trochu v očích rozumných lidí, bude-li jednat jako muž pevných zásad. Co udělá ve skutečnosti jiného, než co už udělalo mnoho našich předních rodin – nebo mělo udělat? Na jeho případu nebude nic neobvyklého. A je to přece neobvyklost, která nám často působí nejhorší utrpení, ale vždycky vrhá špatné světlo na naše chování. Mám pevnou naději, že zvítězíme. Musíme vystupovat se vší vážností a rozhodností – neboť koneckonců člověk, který dluhy udělal, musí je zaplatit; a třebaže je nutno Šetřit city tak urozeného pána a hlavy rodu, jako je tvůj otec, ještě víc je třeba dbát charakteru čestného muže.“

To byla zásada, podle níž Anna chtěla, aby otec jednal, a přála si, aby i jeho přátelé na něho v tomto smyslu naléhali. Pokládala za nezbytnou povinnost uspokojit nároky věřitelů tak rychle, jak to dovolí co nejrozsáhlejší omezení, a neviděla důstojnost v ničem, co tomu odporovalo. Chtěla, aby taková byla rada a aby byla považována za povinnost. Cenila vysoce vliv lady Russellové, a pokud šlo o značné odříkání, které jí diktovalo vlastní svědomí, domnívala se, že nebude o mnoho obtížnější přemluvit ty dva k nápravě úplné než k poloviční. Jak znala svého otce a Elizabeth, mohla mít za to, že bude pro ně sotva bolestnější vzdát se jednoho páru koní než obou a tak dál, v řadě příliš mírných omezení na seznamu lady Russellové.

Jak by byly přijaty Anniny přísnější požadavky, není důležité. Lady Russellová neměla sebemenší úspěch – s tím není možná se smířit – to není možná snést. „Jakže! Přijít o všechny životní radosti! Cesty, Londýn, služebnictvo, koně, jídlo – ve všem šetřit a omezovat se! Žít dál bez příjemných zvyklostí, jakých si dopřává džentlmen žijící v soukromí. Ne, raději hned opustí kellynchské sídlo, než aby tam zůstával za tak hanebných podmínek.“

Opustit kellynchské sídlo! Toho nápadu se okamžitě chopil pan Shepherd, jenž měl zájem na tom, aby došlo k skutečnému omezení výdajů u sira Waltera, a jenž byl naprosto přesvědčen o tom, že nelze ničeho dosáhnout bez změny bydliště. Jelikož ten nápad vyšel právě od toho, kdo měl rozhodovat, řekl, nemusí se bát doznat, že je cele pro toto řešení. Nezdálo se mu, že by sir Walter mohl podstatně změnit životní styl v domě, který musí udržovat pověst pohostinnosti, a starobylé důstojnosti. Všude jinde může se sir Walter zařídit, jak chce; a jakkoliv se mu zlíbí uspořádat svou domácnost, budou k němu všichni vzhlížet s úctou jako k člověku, který udává tón.

Sir Walter tedy kellynchské sídlo opustí; po několika málo dnech pochyb a nerozhodnosti byla otázka, k…