Anna Elliotová

Kapitola XXIV

Kdo může být v pochybnostech o tom, co následovalo? Když si dva lidé vezmou do hlavy, že se vezmou, jsou si zcela jisti, že vytrvalostí prosadí svou, ať jsou sebechudší nebo sebeneopatrnější nebo ať je sebenepravděpodobnější, že by jeden druhého potřeboval k svému nejvyššímu blahu. Je to snad špatné morální poučení pro závěr, já však věřím, že je pravdivé; a jestliže se to podaří takovým lidem, jak by pak takový kapitán Wentworth a taková Anna Elliotová, kteří měli tu výhodu, že měli zralý rozum a věděli, co je správné, a měli jedno samostatné jmění, nedokázali překonat každý odpor? Ve skutečnosti mohli překonat mnohem víc, než s čím se setkali, neboť kromě nedostatku vlídnosti a vřelosti, bylo málo toho, co by je rmoutilo. – Sir Walter neměl námitek a Elizabeth neudělala nic horšího, než že se tvářila chladně a neúčastně. Kapitán Wentworth s pětadvaceti tisíci liber, který měl ve svém povolání tak vysokou hodnost, jakou mohly vydobýt zásluhy a činná služba, už nebyl nikdo. Uznat ho teď za hodna dvořit se dceři pošetilého marnotratného baroneta, který neměl dost zásad anebo rozumu, aby si udržel postavení, jež mu Prozřetelnost dala, a který mohl dát své dceři v současné chvíli jen malou část z podílu deseti tisíc liber, jejž musela pak dostat.Sir Walter, třebaže k Anně nechoval žádnou velkou lásku a necítil se polichocen ve své ješitnosti, aby byl nad tím opravdu šťasten, byl ve skutečnosti dalek toho myslit si, že je to pro ni špatná partie. Naopak, když viděl kapitána Wentworthe častěji, když ho znovu a znovu viděl při denním světle a když si ho dobře prohlédl, byl velmi překvapen jeho osobními přednostmi a cítil, že jeho vynikající hodnost je dostatečně vyvážena i vynikajícím vzhledem; a tohle všechno a k tomu ještě pěkně znějící jméno přimělo sira Waltera, aby si s velkým zalíbením připravil péro k vepsání sňatku do knihy cti.

Jediná osoba, jejíž citová reakce mohla budit vážnou obavu, byla lady Russellová. Anna věděla, že lady Russellová musí trochu trpět, když má prohlédnout pana Elliota a upustit od něho, a že musí podstoupit nějaký ten vnitřní zápas, aby se důkladně seznámila s kapitánem Wentworthem a spravedlivě ho ocenila. To však bylo to, co lady Russellová teď musila udělat. Musí dojít k poznání, že se mýlila, pokud šlo o oba; že se u jednoho i u druhého dala nesprávně ovlivnit zdáním; protože chování kapitána Wentworthe nevyhovovalo jejím názorům, příliš rychle usoudila, že ukazují na povahu nebezpečně prudkou; a protože se jí chování pana Elliota dokonale líbilo svou slušností a korektností, všeobecnou zdvořilostí a sladkou přívětivostí, příliš rychle je pokládala za jistý výsledek nejsprávnějších názorů a spořádaného ducha. Lady Russellové nezbývalo teď nic jiného než připustit, že se zcela mýlila, a zaujmout nové názory a chopit se nových nadějí.

Někteří lidé mají hbitý postřeh, schopnost přesně rozpoznat povahu, přirozený bystrozrak, jímž se krátce řečeno žádné zkušenosti jiných nemohou vyrovnat, ale chápavost lady Russellové byla v tomto směru menší než její mladé přítelkyně. Byla to však velmi dobrá žena, a jestliže bylo jejím druhým cílem být rozumná a mít správný úsudek, bylo jejím prvním vidět Annu šťastnou. Měla Annu radši než svoje vlastní schopnosti; a když byl trapný začátek překonán, nedělalo jí mnoho nesnází přilnout jako matka k muži, který zajišťoval štěstí jejího druhého dítěte.

Z celé rodiny jediná Mary byla pravděpodobně tím, kdo měl z věci okamžitou radost. Mít vdanou sestru vzbuzovalo úctu, a mohla si lichotit, že byla při sňatku velmi nápomocná, protože měla Annu na podzim u sebe; a protože její vlastní sestra musela být lepší než sestry jejího manžela, bylo velmi příjemné, že kapitán Wentworth byl bohatší člověk než jak kapitán Benwick, tak Charles Hayter. – Musila možná něco vytrpět, když viděla, jak Anna znovu nabyla práv starší dcery a že se stala paní velmi pěkného kočáru; mohla se však těšit na budoucnost, která jí byla mocnou útěchou. Na Annu nečekal žádný uppercrosský panský dům, žádný velkostatek, žádné čelné místo v rodině; a kdyby se jen mohlo kapitánu Wentworthovi zabránit, aby se stal baronetem, neměnila by své postavení s Annou ani za nic.

Bylo by dobře, kdyby i nejstarší sestra byla stejnou měrou spokojena se svým postavením, protože tady není …