Bazo nemohl usnout. Před několika hodinami vstal, aby si přisedl k plápolajícímu ohni uprostřed chýše. Zítra ho budou doprovázet Zama, Kamuza a Mondane, teď však tvrdě spali.
Veškerou parádu měli poskládanou v kapičkách: pláště z per, kožešiny, korále, čelenky a suknice. Tohle tvořilo uniformu slavného regimentu, tohle měli rezervované jen pro nejváženější a nejdůležitější příležitosti. K nim samozřejmě patřila oslava poděkování za první plody sklizně či osobní zpráva králi nebo kterýkoliv kmenový ceremoniál. A právě kvůli svatbě se tady shromáždili, aby mohli už za rozednění veselici zahájit.
Při pohledu na ně se velitelova hruď vzdouvala radostí a pýchou, až mu hučela krev v uších. Velká radost znásobená spolehlivostí spolubojovníků, s nimiž kdysi dávno prožíval dětství i mládí a nyní i ďospělost. Po tomhle pocitu toužil, proto se radoval, že ho opět nabyl. Vždyť šlo o nejdůležitější součást života!
Bazo seděl sám u ohně, zatímco jeho druzi pochrupovali či mumlali ze spaní. Jako by bral mince ze svého bohatství, přebíral veškeré zážitky, probíral se nashromážděným pokladem a převracel každou vzpomínku ve své mysli.
Opět prožíval nádherné chvíle svého triumfu, když představil Lobengulovi karavanu zajatých žen společně s nahromaděnou kořistí. Před panovníkovým vozem se kupily cihly i smyčky červené mědi, sekery, kožené pytle se solí, hliněné hrnce plné korálků. Pemba byl totiž docela vyhlášený čaroděj, a tak pobíral štědré dary od vyděšených klientů.
Velký Černý elefant se blaženě zubil nad nádherným bohatstvím spadlým do klína. Nasyslený majetek prašivého psa Pemby vlastně tvořil hlavní důvod nesmiřitelného nepřátelství. Ani král se nedokázal povýšit nad závist obyčejného člověka… Jakmile Lobengulův výraz naznačoval spokojenost, všichni Indunové se hned usmívali a pochvalným mlaskáním dávali najevo souhlas.
Bazo si znovu vybavil tu nezapomenutelnou scénu, když ho Nkosi Nkulu povolal dopředu. Blažený úsměv se rozprostřel na vladařské tváři poté, co z pytle vypadla čarodějova hlava, už ve značně pokročilém stadiu rozpadu. Dokulila se až k přednímu kolu královského vozu. Trůnícího Lobengulu obdařila kolozubým šklebem zpola ohnilých rtů.
Smečka zdivočelých toulavých psů právě dorazila k voňavé kořisti a začala vrčet nad zapáchajícím pamlskem. Kdyby jeden z katů v černém včas nepřiskočil a nešlehl bičem, snad by se porvali. Monarcha trestající ruku včas zadržel.
„Ti hladoví chudáčkové si zaslouží trochu jídla, nech je být!“ Pak se obrátil k Bazovi. „Vyprávěj, jak všechno probíhalo!“
Přesně volenými slovy se dal mladý bojovník do líčení úspěšné výpravy. Už v polovině příběhu se ale neudržel a začal předvádět vyzývací tanec giya, aby vyzpíval zkomponovanou ódu na hrdinské vojenské tažení.
Jako krtek v nitru Země
našel Bazo tajnou cestu…
V první řadě seděli nejstarší Indunové – mezi nimi Gandang. Díval se nepohnutě, srdce však překypovalo hrdostí.
Jako slepý sumec
žijící v jeskyních Sinoia
plaval Bazo v naprosté temnotě.
Jakmile se verše dlouhé písně zmínily o spolubojovnících, Zama s ostatními impi vyskočili, aby se roztočili v nevídaných kreacích po boku odvážného velitele.
Jako černá mamba z pod kamene
Zama dojil smrt svým stříbřitým jedovým zubem…
Když triumfální tanec skončil, vrhli se jako jeden muž tváří k zemi přímo před Lobengulou.
„Bazo, synu Gandangův, běž a vyber si dvě stě kusů z královských stád!“ přikázal panovník.
„Bayete!“ vykřikl obdarovaný, stále lapající po dechu ze šíleného tanečního tempa.
„Bazo, synu Gandangův – ty, který jsi vedl do boje všech padesát s takovou prozíravostí, dostáváš jich nyní celý tisíc pod své velení.“
„Nkosi Nkulu! Můj pane!“
„Dostáváš pod svá křídla kontingent mladých mužů, čekajících v současné době v královském kraalu na řece Shangani. Zároveň ti dám odznaky tvého nového regimentu. Štíty budou rudé, na suknicích ocasy ženetky a pera z křídel čápa marabu. Čelenka z kožešiny krtka bude hlásat název tvého regimentu,“ panovník dramaticky zdvihl prst a na chvíl…
