Celá e-kniha Moonraker ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 10
AGENTKA ZVLÁŠTNÍHO ODDĚLENÍ
V úterý v šest hodin večer na konci května hnal James Bond svůj bentley po rovném úseku doverské silnice do Maidstone.
Přestože jel rychle a soustředěně, podvědomě si promítal, co všechno udělal od chvíle, kdy před čtyřmi a půl hodinami odešel z admirálovy kanceláře.
Stručně zpravil o případu svou sekretářku a v jídelně krátce a osamoceně poobědval. V garáži nabádal zřízence, ať si proboha s vozem pospíší a přiveze ho s plnou nádrží k jeho bytu nejpozději do čtyř hodin. Pak odjel taxíkem do Scotland Yardu, kde měl ve tři čtvrtě na tři schůzku se zástupcem komisaře Vallancem.
Nádvoří a slepé uličky Yardu mu připomínaly vězení bez střechy.
Stropní zářivkové osvětlení chodeb odbarvilo tváře policejního seržanta, který se ho zeptal na účel návštěvy a dal mu podepsat jablkově zelenou propustku. Podobnou barvu v obličeji měl i strážník, který ho odvedl po krátkých schodech na holou chodbu s řadami anonymních dveří a uvedl ho do čekárny. Zástupce komisaře přijde za pět minut. Bond přešel k oknu a zahleděl se na šedý dvůr pod sebou.
Strážník, který bez helmy vypadal jako nahý, po chvíli přešel dvůr.
Za chůze jedl rozkrojený rohlík, namazaný čímsi růžovým. Všude bylo ticho a dopravní ruch z Whitehallu a z nábřeží sem doléhal jen velmi vzdáleně. Bond byl sklíčený. Čeká ho spolupráce s cizími složkami. Ztratí kontakt s lidmi z Tajné služby i s každodenní rutinou. Už tady v té čekárně se necítil ve své kůži. Čekávali tu jen zločinci nebo informátoři, nanejvýš vlivní lidé, kteří se snaží přesvědčit Vallance, že jejich synové opravdu nejsou homosexuálové.
Člověk, který se tu ocitl, buď žaloval, nebo se bránil. Nic mezi tím.
Nakonec pro něj přišla nějaká žena. Uhasil cigaretu o vršek plechovky od playersek, které v čekárnách vládních institucí sloužívají jako popelníky, a vyšel za ženou na chodbu.
Po příšeří čekárny mu v květnu zcela nepřípadný oheň v krbu velké kanceláře připadal jako nějaký zázrak, jako cigareta nabídnutá gestapákem.
Bondovi trvalo celých pět minut, než se zbavil stísněného pocitu a uvědomil si, že Ronnie Vallance ho rád vidí, že ho nezajímají řevnivosti mezi jednotlivými institucemi, ale jen ochrana Moonrakeru a jedné z jeho nejlepších agentek.
Vallance byl velice taktní člověk. Prvních několik minut mluvil jen o M, a to upřímně a s hlubokou znalostí. Aniž se zmínil o případu, získal si Bondovu náklonnost a ochotu spolupracovat.
Bond uháněl zalidněnými ulicemi Maidstonu a uvědomil si, že Vallance získal svůj dar dvaceti lety kličkování mezi kuřími oky MI5, práce s uniformovanou policií a styky s nevzdělanými politiky a nadutými zahraničními diplomaty.
Když od něj Bond po čtvrthodině hutného rozhovoru odcházel, oběma bylo jasné, že získali spojence. Vallance Bonda přesvědčil a bylo mu jasné, že Gala Brandová může počítat s veškerou jeho pomocí i ochranou. Ocenil také Bondův profesionální přístup k úkolu a netečnost k rivalitě se zvláštním oddělením. Pokud jde o Bonda, byl z toho, co se dověděl, naplněn obdivem k Vallanceově agentce.
Navíc z něj spadl pocit osamělosti, když poznal, že má za sebou Vallance i celé jeho oddělení.
Bond opouštěl Scotland Yard s pocitem, že se mu podařilo naplnit první Clausewitzovu zásadu, tedy zabezpečit si operační základnu.
Návštěva ministra pro zásobování branných sil mu do případu nic nového nevnesla. Prostudoval si Tallonův spis a jeho hlášení.
Životopis měl zcela bez poskvrny – celý život strávil u vojenské zpravodajské nebo bezpečnostní služby. Pokud šlo o jeho hlášení, prozrazovala solidní technické i velitelské schopnosti – za celou tu dobu řešil jeden dva případy opilství, jednu drobnou krádež, několik osobních rozmíšek, které vyústily ve rvačky s menšími následky, ale jinak dokázal dát vždy dohromady oddaný a pracovitý kolektiv.
Poté musel Bond protrpět půlhodinu na ministrově štábu s profesorem Trainem, tlustým, umouněným, nevýrazným člověkem, který byl loňského roku kandidován na Nobelovu cenu za fyziku a jinak byl…
