Moonraker

KAPITOLA 23
NULA MINUS

Pootevřenýma očima Bond zaujatě sledoval pájecí lampu a na několik cenných vteřin se uvolnila nechal si v těle rozproudit krev.

Měl pocit, že má místo hlavy fotbalový míč po zápase, ale zlomeného neměl nic. Drax ho zmlátil s amatérskou překotností opilce.

Gala ho dychtivě pozorovala. Oči ve zkrvaveném obličeji měl téměř zavřené, ale linie čelisti byla pevná soustředěním a z celého jeho těla sálalo odhodlání.

Zatřásl hlavou, a když na ni pohlédl, měl v očích triumfální záblesk.

Pokývl směrem k psacímu stolu. „Zapalovač,“ řekl naléhavě. „Musel jsem ho rozčílit, aby na něj zapomněl. Zkuste to po mně.“ Píď po pídi se začal houpáním v lehké ocelové židli přesouvat ke stolu. „Proboha, jen nepřepadněte, nebo je s námi konec. Ale zkuste držet tempo, nebo nám ta lampa vychladne.“

Gala se nechápavě kolébala dopředu s pocitem, jako by tu hráli nějakou příšernou dětskou hru.

Po několika vteřinách jí Bond řekl, ať se zastaví vedle stolu, zatímco on se kolébal dál až k Draxově židli. Natočil se čelem k lampě a náhlým trhnutím těla převážil židli dopředu a dopadl hlavou na stůl.

Ucítil bolestivý náraz zubů na stolní zapalovač, ale pevně jej stiskl rty a opatrným trhnutím těla opačným směrem se dostal opět do sedu. Pak nastoupil trpělivou cestu zpět ke Gale. Ta seděla na rohu stolu, kde Krebs nechal lampu.

Bond si odpočinul, dokud se mu nezklidnil dech. „Teď přijde to nejtěžší.“ řekl vážně. „Já se pokusím uvést tu lampu do chodu a vy se zkuste natočit tak, abyste pravou rukou byla co nejblíž ke mně.“

Poslušně se začala natáčet a Bond se zhoupl v židli tak, aby se opírala o hranu stolu a on mohl zuby uchopit držadlo lampy. Po několika minutách trpělivé práce se mu podařilo naaranžovat lampu a zapalovač do kýžené polohy.

Po dalším odpočinku se sklonil, stiskl mezi zuby držadlo pístu a zatáhl k sobě. Bradou pak píst odtlačoval od sebe. Po několikerém opakování ucítil na tváři teplo předehřívače a nosem nasál pach benzinových par. Jen jestli lampa příliš nevychladla.

Napřímil se. „Poslední kolo, Galo,“ usmál se na ni pokřiveně.

„Můžu vám při tom způsobit bolest. Tak co?“

„Ale jistě,“ řekla Gala.

„Tak jedem.“ Bond se sklonil a uvolnil bezpečnostní pojistku na levé straně nádržky. Pak prudkým pohybem hlavy rozškrtl dvěma předními zuby zapalovač, stojící pod lampou.

Byl to hrůzný manévr, a přestože Bond ucukl hlavou jako had, musel vykřiknout bolestí, již mu na poničeném obličeji způsobil namodralý plamínek.

Benzinové páry však syčely plamenným jazykem. Bond se otřepal, aby setřásl z obličeje pot, sklonil se k lampě a vzal ji za držadlo do zubů.

Myslel, že mu pod tou vahou praskne čelist, a nervy předních zubů protestovaly bolestí, ale podařilo se mu zhoupnout se s židlí do vzpřímené polohy, ohnout se a namířit syčící plamínek na šňůru, jíž měla Gala přivázané pravé zápěstí k opěradlu židle.

Zoufale se pokoušel, aby se mu plamínek nechvěl, ale občas zaslechl, jak dívka usykla, když jí plamínek ožehl předloktí.

A náhle bylo po všem. Měděné pramínky jeden po druhém roztály žárem a Gala okamžitě vzala volnou pravou rukou Bondovi lampu z úst.

Bond zaklonil hlavu a uvolněně vrtěl krkem, aby se mu v bolavých svalech rozproudila krev.

Než si to stačil uvědomit, měl rozvázané ruce, nohy i tělo.

Na okamžik zamhouřil oči a zůstal nehybně sedět. Čekal, až se mu do těla vrátí život a náhle ucítil Galiny něžné rty na svých.

Otevřel oči. Stála před ním celá rozzářená. „Za to, co jste udělal,“ řekla vážně.

„Jste skvělá,“ pokusil se usmát.

Vzápětí však musel zavřít oči, aby v nich nepostřehla beznaděj.

Věděl, co musí udělat. Zatímco ona měla jistou naději přežít, jemu zbývalo pouhých několik minut života.

Gala si všimla výrazu jeho tváře a odvrátila se. Myslela si, že se v něm zračí vyčerpání a reakce na prožitá muka, a náhle si vzpomněla na peroxid vodíku v koupelně vedle své kanceláře.

Prošla spojovacími dveřmi. Byl to zvláštní pocit, vidět znovu ty známé věci. Připadalo jí, že u toho stolu musela sedět jiná žena. která tu psala dopisy a pudrovala si nos. Pokrčila rameny a zašla do malé koupelny. Bože, vypadá příšerně, a jak strašně se cítí unavená!

Nejdříve však vzala mokrý ručník a lahvičku kysličníku a vrátila se, aby deset minut ošetřovala Bondův zpustošený obličej.

Seděl tiše, rukou ji držel v pase a vděčně ji sledoval. Když se vrátila do své kanceláře a Bond uslyšel, jak se za ní zavřely dveře koupelny, vstal, zhasl dosud syčící lampu a odešel do Draxovy koupelny, kde si pobyl pět minut pod ledovou sprchou. „Příprava mrtvoly,“ pomyslel si smutně, když se uviděl v zrcadle.

Oblékl se, vrátil sek Draxovu stolu a metodicky jej prohledal.

Našel jedinou cennou věc, zpoloviny plnou láhev Haig and Haig Přinesl dvě skleničky s trochou vody a zavolal Galu.

Slyšel, jak se otvírají dveře koupelny. „Co to máte?“

„Whisky.“

„Nalejte si zatím sám. Za chvíli jsem u vás.“

Bond se podíval na láhev, nalil si tři čtvrtiny skleničky a vyprázdnil ji dvěma doušky. Pak si opatrně zapálil vytouženou cigaretu a usadil se na okraj stolu. Cítil, jak se mu whisky rozlévá po celém těle.

Znovu vzal láhev a podíval se na ni. Dost pro Galu a jedna plná sklenice pro něj, než odsud vyjde. Lepší než nic. Nebude to tak zlé, když odsud odejde s trochou whisky v žaludku. Vypadne a rychle za sebou zavře dveře. Ohlížet se nebude.

Vešla Gala, zcela proměněná Gala, Gala krásná jako při prvním setkání, až na kruhy únavy pod očima, které nedokázal zakrýt ani pudr, a na zanícené podlitiny na zápěstích a kotnících.

Bond jí podal whisky a vzal si svou. Usmáli se na sebe přes okraje sklenic.

Bond vstal.

„Poslouchejte, Galo,“ řekl věcným tónem. „Musíme se s tím smířit a přenést se přes to, proto budu stručný. Pak si dáme ještě skleničku.“ Viděl, jak Gala lapá po dechu, ale pokračoval. „Přibližně za deset minut vás zavřu v Draxově koupelně, strčím vás pod sprchu a pustím ji naplno.“

„Jamesi,“ vykřikla a přistoupila k němu blíž. „Už nic neříkejte. Vím, že se chystáte říct něco strašného. Prosím, …