Moonraker

Ian Fleming

87 

Elektronická kniha: Ian Fleming – Moonraker (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: fleming02 Kategorie:

Popis

E-kniha Ian Fleming: Moonraker

Anotace

O autorovi

Ian Fleming

[28.5.1908-12.8.1964] Ian Lancaster Fleming se narodil v roce 1908 v Londýně. Pocházel ze známé, vážené a dosti bohaté rodiny. Jeho děda byl puritánský Skot a známý bankéř, otec plukovník britské armády a člen parlamentu.Fleming Vystudoval Eton, kde výrazně projevil své sportovní nadání. Krátce studoval na vojenské akademii v Sandhurstu, ale poté si odjel doplnit vzdělání do zahraničí (Rakousko a Německo). Když...

Ian Fleming: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Série

Pořadí v sérii

3

Žánr

, ,

Název originálu

Moonraker

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Moonraker“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

KAPITOLA 21
„PŘESVĚDČOVAČ“

Krebs se jako ozvěnou připojil k Draxovu smíchu vysol ákhre chotem. „Mistrovský kousek, mein Kapitan. Měl jste vidět, jak se koulely z kopce. A jak ta jedna praskla. Wunderschz!

Jako toaletní papír pro obra. Ta ho musela převálcovat. Zrovna vyjížděl ze zatáčky. A ta druhá série taky nebyla špatná. Viděl jste, jak se ten řidič tvářil? Zum Kotzen! To bylo něco!“

„Vedl jste si skvěle,“ řekl Drax nepřítomně.

Náhle s kvílením pneumatik zabrzdil a zastavil na krajnici.

„Donnerwetter,“ řekl rozzlobeně a začal otáčet vůz. „Nemůžeme tam toho chlapa nechat. Musíme ho dostat.“ A vůz se rozjel zpět.

„Bouchačku,“ přikázal Drax úsečně.

Když míjeli stojící náklaďák, po řidiči nebylo ani stopy, jel telefonovat své firmě, pomyslel si Drax a zpomalil průjezd do první zatáčky. V několika domech u silnice bylo rozsvíceno a u jedné role novinového papíru, která zničila vstupní bránu jednoho domu, postával hlouček lidí. Více rolí uvízlo v živém plotě na pravé straně silnice. Jeden telegrafní sloup vlevo byl přeražený a zle se nakláněl na stranu.

Rozbalené role papíru působily na živých plotech i silnici jako ostatky po nějakém obrovském maškarním bále.

Bentley byl téměř zlomený o svodidla na pravé straně bariéry, která ho zachránila před pádem ze strmého svahu.

Vzadu čněla jako surrealistický deštník ocelová zlomená osa s kolem.

Drax zastavil a společně s Krebsem vystoupil z vozu. Zastavili a tiše naslouchali.

Kromě vzdáleného vrčení auta z ashfordské silnice a cvrčení neúnavných cikád nebylo slyšet nic.

S pistolemi v ruce došli k troskám vozu. Pod nohama jim křupalo rozbité sklo. V travnaté krajnici byly vyryté hluboké brázdy. Vzduch páchl benzinem a spálenou gumou. Horký kov tiše praskal a tělo Bonda leželo na břiše na úpatí svahu asi dvacet stop od auta. Krebs ho obrátil na záda. Bond měl zakrvácený obličej, ale dýchal. Důkladně ho prohledali a Drax mu vzal útlou berettu. Pak ho společnými silami dotáhli na silnici a nacpali ho na zadní sedadlo mercedesu, napůl přes Galu.

Když poznala Bonda, vykřikla hrůzou.

„Halte Maul,“ rozkřikl se na ni Drax. Vlezl si za volant, a zatímco otáčel vůz, Krebs přes opěradlo svazoval Bonda dlouhým kabelem. „Pořádně to utáhněte,“ pobízel ho Drax. „Chci mít naprostou jistotu.“ Pak ho ještě něco napadlo. „A pak ještě zajděte k jeho vozu a odmontujte značky. A dělejte. Já budu hlídat silnici.“

Krebs přikryl nehybná těla dekou a vyskočil z vozu. Za pomoci nože a šroubováku hbitě sejmul značky a mercedes se rozjel v okamžiku, kdy se v zatáčce objevila skupina místních obyvatel s baterkami.

Krebs se šťastně usmál při pomyšlení, jak tu spoušť budou ti pitomí Angličani uklízet. Pohodlně se usadil, aby si vychutnal jízdu krásným úsekem silnice do Chilhamu, jarními lesy plnými ladoněk a vlaštovičníků.

Noc jen umocňovala jeho dobré rozpoložení. Květiny mezi mladými stromky v mohutných kuželích světel mercedesu mu připomínaly Ardeny, četu oddaných vojáků, v níž sloužil, jízdu zabaveným americkým džípem s obdivovaným velitelem za volantem. Stejně jako tuto noc. Pak nadešel dlouho očekávaný den. Mladý Krebs na náklaďáku, jásající zástupy, medaile, ženy, květiny. Vyhlížel z okna na ubíhající ladoňky a cítil se šťastný.

Gala se nadzdvihla, aby udělala Bondovi víc místa. Leželi obličeji k sobě a ona cítila v ústech jeho krev. Dýchal ztěžka a nepravidelně. Gala přemýšlela, nakolik těžké je jeho zranění. Zkusmo mu zašeptala do ucha. A pak hlasitěji. Bond zaúpěl a začal dýchat rychleji.

„Jamesi,“ šeptala naléhavě. „Jamesi.“

Bond sprostě zaklel a namáhavě se nadzvedl.

Pak si znovu lehl a Gala téměř cítila, jak zkoumá své smysly.

„To jsem já, Gala.“ Bond ztuhl.

„Panebože,“ řekl. „Jsme v pěkné bryndě.“

„Jak jste na tom? Máte něco zlomeného?“

Ucítila, jak napíná svaly na rukách a na nohách. „Zřejmě ne,“ odpověděl. „Jen mě strašně bolí hlava. Nemluvím nesmysly?“

„Ne. Poslouchejte mě.“ Spěšně ho seznámila se vším, co věděla, počínaje přečtením zápisníku.

Ve strnulé nehybnosti vyslechl ten neuvěřitelný příběh. To už se blížili ke Canterbury. „Musím se pokusit dostat se z vozu,“ zašeptal jí do ucha. „Někam k telefonu. To je naše jediná naděje.“

Začal se zdvihat do kleku a málem jí znemožnil dýchání.

Vtom ucítil ostrý úder a spadl na Galu.

„Zkuste se ještě pohnout a je po vás,“ řekl Krebs tiše.

Na základně budou za pouhých dvacet minut! Gala zaskřípala zuby a pokusila se Bonda znovu přivést k vědomí.

Podařilo se jí to, až když vůz dorazil k raketovému silu. Kreb s s pistolí v ruce jim uvolnil spoutané nohy.

Stačili ještě zahlédnout důvěrně známou kupoli zalitou měsíčním světlem a stráže rozestavěné do půlkruhu. Pak už je vtáhli dveřmi dovnitř a Krebs jim zul boty.

Na odpalovací rampě stála lesklá, nádherně nevinná raketa.

Ovzduší však bylo plné chemických pachů a Bond věděl, že Moonraker je teď pouhou hypodermickou jehlou připravenou zabodnout se do srdce Anglie. Bez ohledu na Krebsovo vrčení se zastavil a podíval se na lesklou špičku rakety. Milion mrtvých. Milion. Milion.

Milion.

Může je zachránit? Proboha! Může vůbec něco dělat?

Krebs ho šťouchl pistolí, a tak se pustil dolů po schod…