Moonraker

KAPITOLA 9
ODKUD ZAČÍT?

O několik minut později prošel Bond důvěrně známými dveřmi, nad nimiž se rozsvítilo zelené světlo. M se na něj příkře podíval.

„Vypadáte dost příšerně, 007,“ řekl. „Posaďte se.“

Teď už jde čistě o práci, pomyslel si Bond. Cítil, jak se mu zrychlil tep. Takže dneska žádná křestní jména. Posadil se. M byl zahloubaný do nějakých poznámek v bloku, ale vzápětí bez zájmu vzhlédl.

„Na Draxově základně nastaly včera večer nějaké potíže,“ řekl.

„Dvojnásobná vražda. Policie se snažila dostihnout Draxe. Přirozeně je nenapadlo, že bude v Blades. V půl druhé ho konečně chytili, když se vracel do Ritzu. Dva muži pracující na projektu Moonraker byli zastřeleni v hospodě poblíž základny. Drax jim řekl, že nemohl nic dělat, a zavěsil. To je pro něj typické. Teď už je tam. Řekl bych, že to začal brát vážně.“

„Zvláštní náhoda,“ zamyslel se Bond. „Ale nás se to snad netýká. To je práce pro policii.“

„Jak se to vezme,“ řekl M. „Zcela náhodou jsme zodpovědni za jejich klíčový personál. Jsou to Němci,“ dodal. „Raději vám to vysvětlím.“ Podíval se do svého bloku. „Ta základna patří RAF a podle utajovacího plánu je součástí radarové sítě na východním pobřeží.

Letectvo je zodpovědné za střežení okolí, zatímco samotná základna spadá do kompetence ministerstva pro zásobování branných sil. Základna je na útesech mezi Doverem a Dealem. Celé území má kolem tisíce akrů, ale pracuje se jen asi na dvou stech. V současné době je tam jen Drax a dvaapadesát dalších lidí. Ostatní personál je pryč.“

Balíček karet a žolík, napadlo Bonda.

„Padesát z nich jsou Němci,“ pokračoval M. „Všichni víceméně odborníci na řízené střely, které nedostali Rusové. Drax jim zaplatil cestu a platí jim i práci na projektu. Nikdo z toho nebyl nadšený, ale nebyla jiná možnost. Ministerstvo pro zásobování branných sil si nemohlo dovolit uvolnit své odborníky z Woomery. Drax si své lidi musel najít. Ministerstvo zásobování branných sil jmenovalo důstojníka, který tam bydlel a měl dohlížet na zájmy RAF. Nějakého majora Tallona.“

M se odmlčel a zahleděl se do stropu.

„Byl to jeden z těch dvou včerejších mrtvých. Zastřelil ho jeden Němec, který potom obrátil zbraň proti sobě.“

M se podíval na Bonda. Ten mlčel a čekal na konec příběhu.

„Stalo se to v hostinci nedaleko základny. Spousta svědků. Ti lidé někam chodit musí a tohle je nejblíž.“ M se na okamžik odmlčel a upřeně se na Bonda podíval. „Vy se ptáte, nakolik se to týká nás.

Týká se nás to, protože jsme prověřovali tohoto Němce i všechny ostatní a vydali jsme jim povolení k pobytu. O každém máme spis. Takže jak bezpečnostní složky RAF, tak Scotland Yard po nás okamžitě chtěli spis toho mrtvého Němce. Večer zastihli službukonajícího důstojníka a ten poslal příslušné dokumenty do Yardu. Rutina. Zaznamenal to do deníku. Když jsem tam ráno přijel a ten záznam jsem uviděl, náhle mě to začalo zajímat.“ M ztišil hlas. „Po tom večeru s Draxem, jak – jste příhodně poznamenal, to byla zvláštní náhoda.“

„Velice zvláštní, pane,“ řekl Bond. Stále vyčkával.

„Je tu ještě jedna věc,“ pokračoval M. „A ta je také příčinou toho, proč jsem z toho nevycouval. Naopak to považuji za prioritní záležitost.“ teď už mluvil téměř šeptem. „Moonraker má být odpálen v pátek. Zbývají necelé čtyři dny. Zkušební let.“

M se odmlčel, sáhl po dýmce a obřadně si ji zapaloval.

Bond nic neříkal. Stále nechápal, co to má co společného s Tajnou službou, jejíž pravomoci sahají pouze za hranice Spojeného království. Připadalo mu to jako práce pro zvláštní oddělení Scotland Yardu, nebo možná pro MI5. Vyčkával. Podíval se na hodinky. Bylo poledne.

M rozdýmal svou dýmku a znovu se ujal slova.

„A navíc mě to začalo zajímat proto, že včera večer mě začal zajímat Drax.“

„To mě taky, pane,“ přiznal Bond.

„Takže když jsem si přečetl ten deníkový záznam,“ řekl M, nevšímaje si Bondovy poznámky, „zavolal jsem do Yardu Vallancteovi a zeptal jsem se ho, o co tu vlastně jde. Byl docela ustaraný a po žádal mě, abych se zastavil. Řekl jsem, že se mi nechce lézt do zelí Pětce, a on na to, že už s nimi mluvil. Prý to považují za záležitost nás a policie, protože my jsme sem pustili toho Němce, který vraždu spáchal. A tak jsem za ním zašel.“

M se odmlčel a podíval se do poznámek.

„Je to na pobřeží asi tři míle severně od Doveru,“ pokračoval.

„Kousek odtud je na pobřežní silnici hospoda, která se jmenuje ,Bezchybný svět‘ a kam lidé ze základny chodí každý večer. Včera kolem půl osmé tam přišel také ten muž vyslaný ministerstvem, Tallon.

Dal si ředěnou whisky a zapředl hovor s několika Němci. V tu chvíli vešel ten vrah a namířil si to rovnou k Tallonovi. Zpod košile vytáhl luger – mimochodem bez výrobního čísla – a řekl,“ M se podíval na Bonda, „,miluju Galu Brandovou. Nikdy nebude vaše.‘ A prostřelil Tallonovi srdce a ještě kouřící hlaveň si vložil do úst a stiskl kohoutek.“

„To je dost příšerné,“ řekl Bond. Dokázal si podrobně představit celý krvavý výjev, který se odehrál v nabitém výčepu typické anglické hospody. „Kdo je ta dívka?“

„To je právě další komplikace,“ řekl M. „Je to agentka zvláštního oddělení. Mluví stejně dobře německy jako anglicky. Je to jedna z nejlepších Vallanceových agentek. Ona a Tallon byli jediní dva neněmečtí pracovníci, které tam Drax měl. Vallance je podezíravý.

Musí být. Tenhle projekt Moon…