Celá e-kniha Dr. No ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
1. Slyším dobře
S posledním žlutým zábleskem zapadlo slunce přesně v šest za Modré návrší a na Richmond Road se snesl fialový soumrak. Z půvabných zahrad se ozvalo cvrkání cvrčků a kvákání rosniček.
I když bzukot hmyzu nepřestal, široká, prázdná ulice ztichla. Boháči, kterým patří velké palácové vily – bankovní ředitelé, obchodní manažeři a vysocí státní úředníci – byli už kolem páté doma a vyprávěli manželkám o zážitcích dne, nebo se právě převlékali či sprchovali. Za půl hodiny se lidé rozejdou na koktejly, ulice opět ožije, ale právě teď je ten přepychový kilometr, který kingstonští obchodníci nazývali „Rich Road“, naplněn jen napjatým očekáváním prázdného jeviště a těžkou podvečerní vůni jasmínu.
Richmond Road je nejskvělejší bulvár celé Jamajky. Je to jamajská Avenue D'léna. V jejích velkých staromódních domech, stojících uprostřed nádherných půlhektarových trávníků (a jsou pečlivě upravené, obklopené vybranými stromy a květy z horské botanické zahrady), bydli městská smetánka. Dlouhý, rovný bulvár je chladný, tichý, chráněný před horkem i před ostatním uspěchaným Kingstonem, kde jeho obyvatelé vydělávají; Richmond Road končí křižovatkou a ne její druhé straně se už rozprostírají pozemky paláce, v němž sídlí se svou rodinou jamajský guvernér a hlavní velitel. Žádná jiná ulice na Jamajce nemůže končit vznešeněji.
Ve východním rohu křižovatky stojí dům s popisným číslem 1, majestátní dvouposchoďová budova, kterou ve dvou řadách nad sebou obepínají široké bílé verandy. K jejímu portálu vede z bulváru dlážděný chodník, rozdělující široký trávník, ohraničený tenisovými dvorci; právě teď – jako každý večer – je obsazen muži s hadicemi, kteří kropí antuku. Celá budova je kingstonskou společenskou Mekkou. Nazvali ji Královnin klub – a už padesát let drží žezlo své moci.
Takové tradiční útulky však na moderní Jamaice dlouho nepřežijí. Jistě přijde den, kdy i Královninu klubu vytlučou okna, snad ho i do základů vypálí, ale v současnosti je to na subtropickém ostrově stále ještě užitečné a vzácné místo – dobře udržované, s dobrým personálem a s nejlepší karibskou kuchyní s vinným sklepem.
V tuto denní dobu najdete téměř vždy na parkovišti před budovou čtyři auta. Patří vznešené bridžové partii, která začíná vždy přesně o páté a končí až o půlnoci. Podle těchto aut byste si dokonce mohli řídit hodinky. Podle pořadí, jak stávala u chodníku, patřila brigádnímu generálovi karibské oblasti, kingstonskému generálnímu prokurátorovi a profesoru matematiky na kingstonské univerzitě. Vzadu na konci stával černý sumbeam alpine Johna Strangwyase, penzionovaného nadporučíka královského loďstva, nyní kontrolního úředníka pro karibskou oblast a méně diskrétně – místního představitele britské tajné služby.
Několik minut před čtvrt na sedm dostalo ticho na Richmond Road trhlinu. Na rohu křižovatky se vynořili tři slepí žebráci a pomaloučku se pohybovali ke čtveřici aut. Byli to míšenci – čínští černoši: kráčeli nemotorně, ztěžka, bílými holemi klepali po chodníku. Šli za sebou. První měl na očích modré brýle, a protože pravděpodobně viděl lépe než ostatní, šel v čele, a v levé ruce svíral ohnutou rukověť hole i plechový hrníček. Druhý se opíral pravicí o jeho záda a podobně třetí o záda druhého. Druhý i třetí měli oči zavřené. Všichni tři měli na sobě jen pár hadrů a baseballové čapky s dlouhými štítky. Mlčeli. Když se blížili po chodníku k autům, ozýval se jen tichý klapot holí.
Tři slepci se sice nevymykali z Kingstonu, jehož ulice se hemžily chorými, ale na tomto tichém, vylidněném bulváru působili nepříjemně. A zaráželo, že všichni tři jsou čínští černoši. Takoví míšenci tu byli opravdu dost vzácní.
V herně sáhla do zeleného banku na prostředním stole opálená ruka a vytáhla čtyři karty. Vzápětí padly s tichým plesknutím zpět na hromádku. „Stovka,“ přidal k tomu Strangways, „ale bez devadesáti!“ Podíval se na hodinky a vstal. „Za dvacet minut se vrátím. Budeš rozdávat, Bille. Objednejte zatím něco k pití. Mně jako vždycky. A neop…
