LXIV.
GIULIO PINCHETTI
(1845–1870)
Básník směru veristického, nadání velkého a vzdělání hlubokého. Mlád zastřelil se. (Viz báseň Cavallottiho „Tři podobizny“ v VIII. knize této sbírky.)
Přípitek samovraha
Přátelé smějte se! pijte! a smějte!
Nu vzhůru, smějte se! — Tak vás mám rád!
Smějte se! poznovu nalít si dejte,
zlata mám dost, bych mohl vína vám dát.
Božská je, bůh ví, život náš kniha,
trochu jen nadání umět ji číst!
Pro mne to bajka, jež hnus mi jen zdvíhá,
jejíž mne žádný víc nebaví list!
Hospodo! Víno sem! Pro boha, spíte?
Či snad zde vaše umírá ctnost?
Ku čertu s Trappisty! K orgii lité
vstáti chci, zpíti se až na věčnost!
Člověk že bídný je — kdože to pravil?
všecko že konec má, rozkoš a ples?
Lhář je a pokrytec, svět kdo tím bavil.
Šťastný je, plnou kdo čísi svou vznes!
Hleďte mi v obličej! — Zdá se vám, taký
vypadám, jak bych bol vznítit vám chtěl?
Hleďte jen na mne, jsou smutné mé zraky?
Smál se kdy člověk ve chvíli, když mřel?
Nuž tedy pijte, soudruzi, skvělý
Borgie kvas vám připravil jsem.
Orsini — bojíš se? Chvíš se, Vitelli?
Utečte tedy? — Ty Gennaro, sem!
Od pití ku smrti krok to jen krátký.
Ó mrtví, opilci, svalte se již!
Chvilku jen malou, žert bud…
Jaroslav Vrchlický
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.