16
U BŘEHŮ REYKJAVÍKU, ISLAND
V jiném oceánu, lán světa daleko, plula druhá loď.
Kapitán hlubokomořského rybářského trauleru Siffsdottar si původně myslel, že jeho loď konečně přestala pronásledovat smůla. Teď si však už nebyl tak jistý.
Loviště v severním Atlantiku už dlouho skomírala a lakota i průtahy ze strany majitelů lodi obtížnou situaci dál zhoršovaly. Nakonec se stalo nevyhnutelné a zanedbání údržby se jim nevyplatilo. Většinu poslední sezony strávila Siffsdottar v loděnicích s opakovanými problémy se strojovnou a její opravy přišly draho. Vlastníci se zachovali tak, jak to bývá zvykem, a místo sebe vinili loď.
Siffsdottar hrozilo vrakoviště a jejímu kapitánovi s posádkou souš, když jim Bůh na poslední chvíli seslal záchranu – na měsíc si je pronajala filmová společnost za peníze, které by zaplatily veškeré opravy i špatnou sezonu. Museli však okamžitě vyplout, aby produkce stihla termín.
Majitelé a posádka byli snad poprvé zajedno a rádi svolili.
Když ovšem „filmaři“ vstoupili na palubu, vyklubala se z nich tlupa dvaceti ostrých hochů, jejichž vzhled vyděsil i ostřílené námořníky. Navíc si nepřinesli žádné kamery, zato však množství elektroniky a vysílaček.
A také zbraně.
Ty se objevily na scéně, až když vypluli na otevřené moře. Dva z „filmařů“ se nyní rozvalovali v zadní části potemnělého palubního přístřešku a z opasků jim čouhaly automatické pistole.
Lodníkům nikdo nic nevysvětlil a ti usoudili, že by nebylo moudré se ptát.
Vůdce party, vysoký tělnatý muž s rusým plnovousem, který rozdával rozkazy v angličtině s podivným přízvukem, nařídil kurz na západo-severozápad. Jejich cílem byla řada bezejmenných souřadnic GPS kdesi hluboko v Hudsonově zálivu. Rovněž dal pokyn vyřadit z provozu lodní rádio. Veškeré spojení budou cestou „z obchodních důvodů“ zajišťovat jeho lidé.
Kapitán rybářské lodi Siffsdottar měl čím dál silnější dojem, že majitelé učinili další špatné podnikatelské rozhodnutí. Ale jak sledoval světlo majáku na nejzápadnějším výběžku Islandu ubíhající za pravobokem, dobře si uvědomoval, že s tím v daný okamžik nic nenadělá. Vsadil tedy na odvěkou islandskou metodu přežití: přísnou neochvějnou neutralitu a naději, že se všechno v dobré obrátí. Díky ní Island přežil řadu světových válek bez úhony, tak snad postačí i tady.
Ve společenské místnosti v podpalubí si velitelská skupina zřídila operační centrum. Anton Kretek sedící u velkého jídelního stolu si nalil plnou odlivku akvavitu. Když ji do sebe obrátil, ušklíbl se. Islandská kořalka byla hnusná, ale nic lepšího nebylo k mání.
„Máte už zprávy z Kanady?“ zeptal se popudlivě.
„Právě se stahují, pane Kreteku,“ odpověděl hlavní komunikační důstojník od přenosného počítače. „Chvíli potrvá, než je dešifrujeme.“
Internet se ukázal jako výhodný prostředek pro mezinárodní obchodníky i mezinárodní zločince, jelikož umožňoval okamžité a bezpečné spojení z bodu A do bodu B kdekoli po celé planetě. Satelitní telefon o velikosti talíře je propojoval s globální telekomunikační sítí a jejich internetové dorozumívání chránily před slídivýma očima ty nejlepší dostupné šifrovací programy.
Přenosná laserová tiskárna zaševelila a vyplivla řadu listů. Důstojník odsunul křeslo od panelu s přístroji a podal papíry přes rameno čekajícímu Kretekovi.
Pašerák zbraní vzal z popelníku malý dánský doutník ve tvaru torpéda, zabafal a pustil se do čtení. Dým silného tabáku se mísil s všudypřítomným pachem nafty a rybího tuku.
Kretek se zachmuřil. Depeše obsahovaly dobré i špatné zprávy. Pokus narušit společné rusko-americké vyšetřování nevyšel. Jeho člověk na Aljašce musel ve velice krátké době najmout a vyzbrojit všechny lidi, co měl po ruce, v tomto případě pouliční odpad místní ruské mafie.
Narychlo opatřený stroj, který vyslali sestřelit vrtulník s průzkumníky, se nevrátil. Jelikož se v médiích neobjevily žádné články o útoku na expedici ani o ztraceném letounu, pravděpodobně se zřítil do moře nebo někam do pustiny.
No co. Jen ať si vyšetřovací tým přij…
