22
NA PALUBĚ LODI ALEX HALEY
Dveře hangáru se rozestoupily a letecký oddíl ledoborce vykročil do světla zářivek a mlžných obláčků vlastního zmrzlého dechu. Vrtulník Long Ranger spočíval plováky na servisním podvozku a do oblých boků měl zastrčené šňůry ohřívačů. Byl připravený vyjet na heliport. Za zádí na jihovýchodě se rýsoval tenký ocelově šedý pruh horizontu, který se lehce houpal s mořskými vlnami obtěžkanými ledem.
Byla to dlouhá bezesná noc, rozčleněná na patnáctiminutové mezery mezi kontrolními hovory s ostrovem Středa, a paluby lodě se otřásaly a vzpínaly závěrečným útokem kapitána Jorgansona proti ledovému poli. Konečně se zase něco dělo.
Kvůli hmotnosti a prostoru technici odstranili z nitra vrtulníku všechno kromě dvou pilotních sedadel. Jon Smith dohlédl na upevnění nákladu do upínacích pásů – čtyř batohů napěchovaných horolezeckou výstrojí a nejnutnějšími věcmi, přenosné vysílačky SINCGARS a hliníkového kufříku s lékařskými potřebami a výbavou pro testy v polních podmínkách.
Pár členů Pobřežní stráže odvleklo do hangáru poslední položku ze seznamu, tmavě zelený pytel ve tvaru párku, ušitý z vysoce odolného nylonu.
„To je všechno, pane,“ oznámil jeden z nich nervózně, když složili břímě na palubu. Jeho neklid možná souvisel s nápadným označením na pytli.
EVIDENCE PADLÝCH ARMÁDY USA
VAK NA MRTVÁ TĚLA, 10 KS
„Díky, pánové.“ Na zipu pytle visela nepoškozená pečeť. Falešné označení splnilo svůj účel. Nikoho nenapadlo zkoumat, co je uvnitř.
Smith vykročil k vaku, rozlomil pečeť a rozepnul zip. Za zasmušilého dohledu osazenstva hangáru začal rozdávat skutečný obsah vaku, tedy výstroj, jakou by běžná pátrací a ohledávací skupina nepotřebovala.
Bílé maskovací kombinézy a oteplovací kalhoty. Balíčky s vojenskými protichemickými obleky a masky s filtrem. A také zbraně.
„Vidím, že vyznáváte slavnou školu ‚pokrop to a modli se‘,“ utrousila profesorka Metraceová, zatímco si Randi zkoušela samopal Heckler & Koch MP-5.
„Mně se osvědčila,“ odsekla Randi, uvolnila závěr a rozložila malou skládací pažbu zbraně. „Munice?“
„Šest zásobníků,“ odvětil Smith a podal jí naplněná pouzdra s náboji. Vyjmul z vaku další vystlaný obal, rozepnul zip a spokojeně zamručel. Opatřili mu taktickou odstřelovací pušku SR-25, o kterou požádal. Optiku zbraně chránily kulaté krytky a pažba i předpažbí byly omotané bílou maskovací páskou.
Puška Smithovi připadala nějak podivně povědomá, a tak si prohlédl výrobní číslo. Nemýlil se. Šlo o stejnou „es er pětadvacítku“, kterou používal a nosil při svém bojovém kurzu v horách. Pečlivost Freda Kleina se opět projevila.
Valentina Metraceová znalecky povytáhla obočí. „Velcí duchové uvažují podobně, Jone. Já měla tušení, že půjde i o práci v horských podmínkách.“
Poslední zbraň vytažená z vaku byla sportovní puška, v níž se snoubily protiklady. Pyšnila se novým supermoderním dalekohledem, ale zjizvená pažba z ořechového dřeva vypovídala o letech používání, byť s dokonalou údržbou.
„Co to je?“ otázal se Smith, když Valentina vyndala zbraň z měkkého pouzdra.
„Kousek z mé vlastní sbírky,“ odpověděla a nacvičeným pohybem otevřela závěr kvůli bezpečnostní kontrole. „Je to originální Winchester model 70, opakovací puška osazená jednou z prvních nerezových hlavní Douglas.“
Plavně zvedla elegantní starou pušku k rameni a zkusmo namířila na slunce vycházející za otevřenými vraty hangáru. „Dalekohled je Schmidt & Bender s tří- až dvanáctinásobným zvětšením a komora je uzpůsobená pro náboje .220 Swift. Počáteční rychlost expanzní plášťové střely o hmotnosti 65 grainů je přes dvanáct set metrů za sekundu, přesnost je doslova pohádková a lepší trajektorii střely aby člověk pohledal. Jak se říká, takové se už dneska nevyrábějí.“
„Puška na škodnou,“ pokrčila Randi nos.
„Záleží na tom, co rozumíte pod pojmem škodná,“ odtušila Valentina jízlivě. „Když swiftem trefíte chlapa do hrudníku, je to, jako by ho zasáhl blesk. Vystřelte do ramene a urvete mu celou ruku. Já jsem s touhle starou věcičkou ze tří …
