17
Jesper
Jesper byl zralý na to vrhnout se přes palubu, jen tak, aby byla nějaká změna. Ještě šest dní. Ještě šest dní na téhle lodi – jestli budou mít štěstí a vítr bude příznivý – a pak jestli se jim podaří dostat na břeh. Západní pobřeží Fjerdy je nebezpečné, samé skály a prudké útesy. Jediná místa, kde se dá bezpečně připlout k pobřeží, jsou Djerholm a Elling, ale protože v obou přístavech jsou přísné prohlídky, musí plout až nahoru na sever do velrybářských přístavů. Tajně doufal, že je přepadnou piráti, jenže jejich loď je moc malá, aby mohla přepravovat náklad, který by měl nějakou cenu. Byli nezajímavý cíl a s neutrálními keršskými barvami propluli nejrušnější obchodní cestou po Pravém moři bez povšimnutí. Brzy se dostali do studených vod severu a jeli dál směrem do Isenvee.
Jesper slídil po palubě, lezl v lanoví, hledal, kdo by si s ním zahrál karty, čistil si pistole. Chyběla mu země, dobré jídlo a lepší pivo. Stýskalo se mu po městě. Kdyby toužil po tichu a nekonečném prostoru, mohl klidně zůstat doma na hranicích a stát se sedlákem, jak si to jeho táta přál. Na lodi mohl akorát tak studovat plány Ledového paláce, poslouchat Matthiasovo brblání a pošťuchovat Wylana, který se donekonečna snažil přijít na to, jak funguje mechanismus vstupních bran.
Kaz obdivoval jeho nákresy.
„Přemýšlíš jako zloděj,“ pochválil Wylana.
„Nepřemýšlím.“
„Chci říct, že máš dobré prostorové vidění.“
„Nejsem žádný kriminálník,“ mlel si svou Wylan.
Kaz se na něj podíval skoro soucitně. „Ne, jsi flétnista, který se dostal do špatné společnosti.“
Jesper se posadil vedle Wylana. „Nauč se přijímat komplimenty. Kaz je moc často nerozdává.“
„To není kompliment. Já nejsem vůbec jako on. Nepatřím sem.“
„To ti vymlouvat nebudu.“
„A ty sem taky nepatříš.“
„Co tím chceš říct, kupčíku?“
„Podle Kazova plánu žádného ostrostřelce nepotřebujeme, tak co tu děláš – kromě toho, že se poflakuješ kolem a všechny znervózňuješ?“
Pokrčil rameny. „Kaz mi věří.“
Wylan si odfrkl a zvedl pero. „Jsi si jistý?“
Jesper se neklidně zavrtěl. Jasně, že si není jistý. Nad tím, co se honí Kazu Brekkerovi hlavou, dumá víc, než je zdrávo. A jestli si získal aspoň malou část Kazovy důvěry, zaslouží si ji?
Poklepal palci o revolvery a řekl: „Až začnou lítat kulky, ještě budeš rád, že jsem tady. Tyhle pěkný obrázky ti život nezachrání.“
„Ty plány potřebujeme. A rád bych ti připomněl, že díky jedné z mých světelných bomb jsme se dostali z ketterdamského přístavu.“
Jesper zhluboka vzdychl. „Vynikající strategie.“
„Účinná, ne?“
„Oslnil jsi naše muže stejně jako Falešné hráče.“
„To bylo přiměřené riziko, s kterým jsem počítal.“
„To bylo tak akorát ‚držte mi palce a doufejte, že to dobře dopadne‘. Věř mi, poznám ten rozdíl.“
„Slyšel jsem.“
„Tím myslíš co?“
„Tím myslím, že každý ví, že se budeš rvát a sázet, děj se co děj, bez ohledu na to, jaké máš šance.“
Jesper přivřenýma očima mžoural do plachet. „Když se narodíš a nehraje ti všechno zrovna do karet, naučíš se riskovat.“
„Nehrálo mi všechno –“ Wylan se v půlce věty zarazil a položil pero. „Proč si myslíš, že o mně všechno víš?“
„Vím toho až dost, kupčíku.“
„To se teda máš. Já mám pocit, že nikdy nebudu vědět dost.“
„O čem?“
„O všem,“ zahuhlal Wylan.
Jespera to zaujalo, i když tušil, že z toho nevzejde nic dobrého. „Jako třeba o čem?“ naléhal.
„No, třeba tady o těch pistolích,“ ukázal na Jesperovy revolvery. „Mají zvláštní mechaniku, že jo? Kdybych je mohl rozebrat –“
„Ať tě to ani nenapadne.“
Wylan pokrčil rameny. „Nebo ten ledový příkop,“ zamyšleně poklepal prstem na plán Ledového paláce. Matthias říkal, že povrch příkopu není pevný, že je to kluzká vrstva ledu tenoučkého jako papír, pod kterou je mrazivě ledová voda; je nechráněný, ale nedá se přejít.
„A co je s ním?“
„Odkud se bere všechna ta voda? Ledový palác je na kopci, tak kde je tam ta voda nebo akvadukt, kterým se voda přivádí nahoru?“
„Není to jedno? Je tam most. Nemusíme se brodit přes ledový příkop.“
„Ale copak tě to …
