Divoká kachna (Henrik Ibsen)

Velkoobchodník a boháč Werle dává hostinu na počest svého syna Gregerse, který přijel domů na návštěvu. Gregers však otce nemiluje, naopak nenávidí otce za to, jak se choval ke své manželce, Gergersově matce.

Gregers žije jen z platu - účetní. Na jeho přání je na hostinu pozván také fotograf Hjalmar Ekdal, jeho druh ze školy, kteréhe neviděl sedmnáct let. Tehdy otec Ekdalův a Gregersův prováděli jakési nekalé obchody, které starého Ekdala zničily a přivedly do káznice. Otec Gregersův se chytře z toho vymotal a časem neobyčejně zbohatl. Starý Ekdal je úplně tělesně i duševně zničen a žije ze skromného platu za opisování v písárně Werlově. Hjalmara dal Werle vyučit fotografem, zařídil mu atelier a oženil s Ginou Hansenovou, kerá byla Werlovou milenkou. To ví Gregers od své zemřelé matky. Werle se chce nyní oženit se svou hospodyní a nabízí synovi společenství v obchodě. Gregers odmítá - chce ukázat Hjalmarovi, jenž v starém Werlovi ctí svého dobrodince, jaké byly důvody Werlovy laskavosti k Hjalmarovi.

Gina i dcerka Hedvika Hjalmara zahrnují láskou. Hjalmar se cítí šťasten. Jeho otec si zařídil chov drůbeže a králíků a pobyt mezi nimi je jeho radostí. Nejkrásnější kouskem mezi nimi je Hedvičina divoká kachna, kterou Werle kdysi postřelil a již pes donesl z močálu, kam spadla. Gregers by chtěl také Hjalmara a jeho rodinu vyvést z mravního močálu, do něhož zapadli, nevědouce o tom.

Najme si u Hjalmarů pokojík. Nemůže-li být napraveno, čím bylo starému Ekdalovi Gregersovým otcem ukřivděno, chce Gregers, aby aspoň syn a jeho rodina byli vyvedeni z klamu. Vyjeví proto Hjalmarovi Gininu minulost. Werlova hospodyně oznamuje, že si ji starý Werle vezme za ženu. Bude prý potřebovat pomoc, protože mu hrozí ztráta zraku - zároveň posílá starý Werle Hedvice odkaz.

Hjalmar z okolnosti, že Hedvikam má též slabý zrak, pojme podezření, že Hedvika není jeho. Roztrhá listinu o odkaze a odstří Hedviku, která se k němu laská Hjalmar chce rodinu opustit. Gregers namluví Hedvice, aby zatřelila divokou kachnu, již má tolik ráda, na důkaz, že se chce lásce k otci obětovat. Když však slyší otce pochybovat o její lásce, obrátí pistoli proti sobě.

— 1 —

Drama o pěti dějstvích

Továrník Werle prováděl kdysi s přítelem Ekdalem nezákonné obchody, kvůli nimž se nakonec oba dostali před soud. Zatímco Ekdal byl tvrdě potrestán a fyzicky i duševně se z toho zcela zhroutil, Werlovi se podařilo vyváznout, pořídil si továrnu a nebývale zbohatl. Ekdalovi se poté snažil pomoci tak, že ho u sebe zaměstnal přepisováním dokumentů, jeho syna Hjalmara dal vyučit fotografem a seznámil ho s jeho nynější ženou Ginou.

Na tuto pomoc však továrníkův syn Gregers, který už dlouho nemá s otcem dobrý vztah (vyčítá mu, že se nechoval dobře k jeho dnes již zemřelé matce), pohlíží velmi kriticky. Fotografováním a přepisem spisů se totiž člověk přeci jen dobře neuživí, a tak Ekdalovi dřou bídu s nouzí, žijí v chudém domě s bláznivým starým Ekdalem, na něhož byla svalena celá vina z tehdejších nekalých obchodů a společnost na ně pohlíží skrz prsty, zatímco Werle si žije v přepychu jako vážený slušný občan. Když se Gregers navíc dozví, že Hjalmarova milovaná dcerka Hedvika je pravděpodobně biologickou dcerou továrníka, Gregersova otce, který, aby ušel podezření, provdal rychle Ginu za Hjalmara a hrál si přitom na dobrodince, rozhodne se továrníkův syn, že mladého Ekdala vyvede v bludu, ve kterém žije a vyjeví mu pravdu.

Tím však způsobí hotovou katastrofu. Hjalmar tuto krutou pravdu neunese a od rodiny odejde. Hedvika, jež svého otce velice miluje, odejde na půdu, kde její bláznivý dědeček chová králíky, slepice a také nejvzácnější exemplář - divokou kachnu, aby tam zabila to nejmilejší, co má, totiž onu kachnu, a tím otci dokázala svou lásku. Avšak snad proto, že je tak nešťastná, anebo že zkrátka nedokáže divokou kachnu zabít, obrátí nakonec pistoli proti sobě.

Hjalmar, kterému mezitím vychladne hlava a vrátí se domů, zůstává se svou ženou sám, pravdu sice zná, ale je nešťastnější než kdy dřív.

Divoká kachna provází čtenáře (či diváka) celou hrou a symbolizuje pocit opuštěného, společností vykořeněného, tonoucího nevinného člověka (tak se cítila především Hedvika, ale také její otec Hjalmar anebo mladý Werle).

— 2 —