Obecná škola (Zdeněk Svěrák)

Eda tlačí proutěný kočár, v němž opásána řemínkovým postrojem sedí sestra Boženka. V nohách má kytici růží. Tonda jede na kole. Je to starý cestovní bicykl zbavený blatníků, ale opatřený na přední vidlici plechovým páskem z konzervy. O ten musí každý drát kola zavadit, čímž vzniká při jízdě zvukový dojem motocyklu. Tonda jezdí kolem Edy dopředu a zpátky a oba vedou tuto konverzaci:

TONDA:
A musíš tam?

EDA:
Musím.

TONDA:
A proč?

EDA:
S tou kytkou.

TONDA:
To je blbý, že musíš tu ségru pořád tahat s sebou. Já jsem rád, že nemám ségru.

EDA:
Ale vona je hodná.

TONDA:
Ale je blbý, že ji máš. Naši už jiný dítě nechtěj. Já jim stačim.

EDA:
Naší říkají, že dvě děti jsou lepší. Aspoň nebudu sobec.

TONDA:
Ale zase nemáš tu volnost. Furt se vo ni musíš starat.

EDA:
Volnost teda moc nemám. Půjč mi kolo.

Tonda ho vystřídá u kočárku, Eda jede na kole. U hřbitovní brány opřou kolo o pilíř a dál jdou jen s kočárkem. Dojdou až k dětskému hrobu. Na náhrobku je tofografie asi pětiletého chlapečka a pod ním jméno Eda Souček.

"Von jse jmenoval jako ty?" diví se Tonda.

"No," řekne Eda a vyndá z vázy starou kytku. Přičichne k vodě a udělá: "Fuj!"

"A jakej byl?" dívá se Tonda na fotografii.

"Já nevím. Von umřel a teprve potom jsem se narodil."

Jdou s vázou k pumpě pro novou vodu.

"Prej byl hodnej," řáká Eda. "Když umřel, tak naše máti spolykala prášky na spaní, poněvadž ji nebavilo bejt na živu. Ale vypumpovali jí žaludek, a tím jí zachránili."

"To muselo bejt blbý."

"To jo."

"Děti se vrátí k hrobu, Eda dá růže do vázy.

"A co se mu stalo, bráchovi?" ptá se Tonda.

"Šláp na rezavej hřebík a dostal růži."

"Růži?"

"To je nemoc. Proto jsou naši na mě tak opatrný. Furt aby se mi něco nestalo. Neradi by vo mě taky přišli."

"To se jim člověk nemůže divit," řekne Tonda. "Ale že se jmenuješ úplně stejně jako von..."

"Já jsem jako za něj, rozumíš. Abych jim ho nahradil."

"Seš takovej náhradník," uzavře Tonda.