Obecná škola (Zdeněk Svěrák)

Tonda je prvně u Součků. V předsíni se zul a teď zkouší v ponožkách hladkost naleštěného linolea. Rozhlíží se, jako se rozhlížíme při prohlídce zámku. Na gauči pokrytém plyšovým přehozem jsou vystaveny ručně vyšívané polštářky. Válec gauče má střapec jako turecký fez. Nad ním visí obraz Žně.

"Ten namaloval náš táta," poznamená Eda.

"Sám?"

"No. Podle pohlednice. Von umí všechno."

"Pánové!" obrátí Tonda skleněnou kouli a žasne, jak uvnitř padá sníh.

Oba mluví polohlasně, jako by se sem vloupali.

Na stole je mísa s pocukrovanými buchtami.

"Proč je v každý buchtě díra?" diví se Tonda. Má pravdu, do boku každé buchty vede otvor.

"To dělám já prstem, abych věděl, který jsou s tvarohem. Já tvaroh nerad," vysvětlí Eda původ děr.

"Mně tvaroh nevadí. Jestli chceš, tak já ty tvarohový sežeru," sáhne kamarád pro buchtu, jejíž otvor se nečerná povidly.

"No, sežer je," souhlasí Eda. Přistavil si židli ke knihovně, kde jsou snad všechny spisy Aloise Jiráska, něco od Sokola Tůmy, Palackého Dějiny, obrázek Karla Halvíčka Borovského, sádrová bustička TGM a psa vlčáka a celá rudá řada hřbetů červené knihovny. Eda sáhne až do horního regálu pro objemnou knihu. Je to Domácí lékař. Ten byl zřejmě cílem dnešní schůzky.

Domácí lékař je opatrně položen na plyš gauče a chlapci k němu přikleknou.

"Nepřijde nikdo?" ubezpečuje se Tonda.

"Táta je v práci a maminka je se ségrou u doktora," uklidní hosta i sebe Eda.

"My jsme taky u doktora, jenže domácího," zalistuje Tonda knihou.

"To je fakt!" zachechtá se Eda a najde stránku, kde je nahé mužské tělo. Dá se mu odstranit kůže a objeví se pletenec svalstva. Dá se mu nahlédnout i do střev, odkrýt srdce, žaludek, játra...

"Chlap není tak zajímavej," obrátí Eda list.

"Mě taky chlapi nebavěj," odtuší Tonda.

V tajemném dusnu tiché kuchyně zazáří žena v celé své nahotě.

"Džjo..." vydechne Tonda.

Oba se mlčky dívají na zakázanou krásu.

"Víš, co říkal Stavinoha?" zašeptá Tonda. "Že největší rozkoš na světě je mít ženskou."

"Jako mít ji za ženu?"

"Asi."

"Já viděl matku nahou," pochlubí se Tonda.

"Já taky, ve vaně."

"Ale to není vono."

"To ne," souhlasí Eda a vrátí Domácího lékaře do knihovny.

Tonda uchopí skleněnu kouli a řekne:

"Líběj se ti dvojčata Fabiánovic?"

"Líběj."

"A která víc?"

"Dyk jsou obě stejný."

"Kdybys chtěl, v pátek večer bys moh něco vidět. Jestli se nebojíš vejšek," řekne tajemně Tonda.

"Nebojím," visí na něm Eda očima.

"Tak něco uvidíš," obrátí Tonda skleněnou kouli a znovu se dívá, jak uvnitř pomalu sněží.