Podpořte LD sdílením:
Anotace
V krásné literatuře druhé poloviny 20. století není bajka v rozměrech celé knihy jevem právě častým. Bajka a analogie, které přesáhnou rozsahem anekdotu, jsou pociťovány jako cosi archaického. Kniha George Orwella (vlastním jménem Eric Arthur Blair) Farma zvířat, napsaná na přelomu roku 1943 a 1944, jako by svým žánrem šla proti proudu času: vyprávěním o zvířatech charakterizuje politické vztahy a děje mezi lidmi. Pravda, není to úplně čistá bajka, neboť tato velmi lidská zvířata se právě vůči lidem vzbouřila, bojovala s nimi a nakonec se jejich revoluční předvoj - prasata - s nimi pobratřil: je to tedy bajka i antibajka zároveň.
Co je řeč řečí, hovořilo se o čemkoli buď přímo, nebo zprostředkovaně, tedy jakoby o něčem jiném. Ježíšovi učedníci byli zmateni mírou, v jaké Ježíš užíval podobenství, když mluvil se zástupy. S nimi, svými nejbližšími, tak nemluvil. Zeptali se ho na ten rozdíl (svědčí o tom Matouš 13,10-17, Marek 4,10-12 i Lukáš 8,9-10). Odpověděl jim: "Vám je dáno znáti tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali" (L 8,10).
To ovšem neznamenalo, že by se Ježíš dělal tajemným, aby si podržel tajemství. Zpřístupňoval tajemství všem, kdo se mu otevírali, kdo pro toto semeno v sobě připravili půdu. Zašifrování sdělení do podobenství bránilo těm, kdo byli jen jalově zvědaví a přitom neochotni se obrátit, aby jeho slov zneužili - mimo jiné římským správcům. Víme však zároveň z takřka dvou tisíců let zkušeností s evangelijní zvěstí, že její podobenství také mnohým pomohla prohloubit nebo dokonce i probudit jejich víru. Podobenství tedy jsou uzamčenou branou - která však právě jakožto brána láká mnohé k pokusům o odemčení.
Kniha George Orwella Farma zvířat je jedno rozvinuté a kompaktní podobenství, ze kterého se ani jedinou větou nevystupuje mimo, do vysvětlujícího komentáře. Ježíš alespoň k některým svým podobenstvím podal výklad. Jsou však i jiné způsoby, jak nabídnout posluchači nebo čtenáři výkladový klíč. Prasata na farmě zvířat se v knize oslovují "soudruzi". Stavba větrného mlýna na výrobu elektřiny zase ajsně naráží na Leninovu posedlost elektrifikací.
Výkladovým klíčem může tedy být určitá obecně známá dobová reálie. Ovšem to, že se až dnes - čtyři desetiletí po Orwellově smrti (zemřel v roce 1950) - komunisté začali oslovovat "pane", aby se podobně jako prasata v samém závěru knihy více podobali svým donedávna úhlavním nepřátelům - lidem, je dokladem, že Farma zvířat není jen podobenstvím autorovy doby, ale také proroctvím.
Toto jsou tedy dvě základní čtenářské radosti: v příběhu zvířat z farmy rozpoznáváme trefně zachycené rysy totalitních režimů - a s jistým úžasem shledáváme, že některé z nich v době, kdy autor žil, nebyly ještě známy, a že je tudíž jasnozřivě domyslel a předpověděl.
Tím však čtenářova potěcha nekončí. Orwellův výklad není jen vtipně beletrizovaným výčtem dobových a budoucích rysů totalitarismu. Totalitní režimy jsou u něho předvedeny jako přesvědčivá geneze systému. Na počátku této geneze je vzpoura - Rebellion. Skupina zvířat se rozhodla přerušit nijak zvlášť krásný, nicméně přirozený řád. Stále opilého majitele statku vyhnala a ujala se moci na jeho majetku. Nový řád - animalismus - v sedmi přikázáních sliboval radikální odklon od všeho, co zvířatům v jejich životě připadalo tíživé. Ukázalo se, že je to pouze negativní projekt, který sice cosi starého škrtá, ale nepřichází s ničím novým, co by se dalo dlouhodobě udržet při životě. Výsledkem toho mnohaletého strádání a utrpení je, že se jedna skupinka - prasata - vyšvihla na úroveň úhlavních nepřátel - lidí - a všechna ostatní zvířata jsou na tom buď stejně jako před rebelií, nebo ještě hůř.
Proč tuto skeptickou sociální filozofii nevyhnutelného ztroskotání násilných sociálních převratů autor hlásá prostřednictvím podobenství, když ho v Anglii neohrožuje totalitní cenzura? Kdo jsou ti, které má jeho podobenství vyprovokovat k myšlení?
Ten, kdo žije mimo totalitní režim, neuvěří zvenčí, že by cosi tak absurdního mohlo fungovat. Naopak ten, kdo žije delší dobu pouze uvnitř, snadno podléhá maladaptaci a obludnost mu začíná být samozřejmá. Orwellovo podobenství atakuje slepotu takříkajíc na obou stranách železné opony. Tím, že svůj prognostický scénář napsal v obecné rovině podobenství, dělá z něho Orwell varovnou podmíněnou prognózu: všude tam, kde se učiní první násilný krok, přinese to podobné ovoce. Mimochodem, podobenství umožňovala střízlivě přijmout varování před podstatou sovětského režimu v době, kdy tato země bojovala a krvácela po boku ostatních Spojenců, tedy kdy jí byl svět ochoten mnohé odpustit.
Podobenství rovněž brání sporům, jaké by vyvolala realistická novela, totiž zda je ten či onen detail určitého totalitního režimu věrně vystižen - toto uhadování, co a koho měl přesně autor na mysli, vyvolává jeho pozdější chmurně vizionářský román - prognóza o totalitarismu 1984 -, a poukazuje rovnou k tomu, co mají všechny takové režimy společného. Zároveň to však není nadměrné, příliš abstraktní zobecnění, které by se snadno mohlo stát pro svou bezzubost přijatelné i pro kritizované režimy. V zrcadle Farmy zvířat se naši soudruzi ihned poznávali a je příznačné, že česky vyšla od roku 1946 zase až nyní. Orwellova kniha umožňuje najít společný jakzyk analýzy totalitního světa pro jeho vnitřní účastníky i vnější pozorovatele, jazyk, který se neutíká do scientistní nehodnotivosti, není však ani jen čistě emotivním odsudkem.
Tam, kde pro čtenáře simulace aktuálního systému přechází v prognózu, je to tedy sugestivní sebevyvracející se prognóza, totiž prognóza, která svým zveřejněním vědomě pracuje pro to, aby nebyla naplněna.
Jak Orwell dosahuje své působnosti, jak se mu daří uvádět do pohybu čtenářovo myšlení? Ukazuje kupříkladu nejen to, jak a za jaké dějinné situace se lži vyrábějí (přepisování jednotlivých revolučních přikázání), ale i to, jak a proč se jim podléhá (zlí psi, vše přehlušující chór skandujících ovcí, technika veřejné sebekritiky a později i veřejných poprav...), ať už jde o lži určené navenek nebo dovnitř systému. V psychologické rovině odhaluje individuální motivy, pro které se lež může udržovat při životě (každé ze zvířat vidí svůj ráj v něčem jiném), a v rovině sociologické upozorňuje, že tyto motivy zdaleka nejsou jen individuální, ale právě naopak že jsou konstrukčními principy nepravého společenství (bez toho by demagogie prasat neuspěla). Totalitarismus je společnost postavená na lži, i kdyby tou lží byly vskutku krásné sliby vskutku trpícím jedincům. Odtud jeho snadný vzestup - odtud ale také jeho nevyhnutelný pád.
Co do výstižnosti tohoto simulačního modelu, vytkl bych Farmě zvířat jen jediné: vysvětlení vedoucí úlohy prasat. Podle poznatků zoopsychologie opravdu vynikají oproti jiným domácím zvířatům inteligencí a v Orwellově podobenství je vyšší inteligence prasat klíčem k vysvětlení úspěchů jejich demagogie. Dějiny se však ukázaly ještě ďábelštější a tento předpoklad se v totalitních režimech stal spíše výjimkou.
Bohuslav Blažek, 19.9.2002, ScifiWorld
— 1 —
Tato kniha je v rámci světové literatury 20. století ojedinělá zejména svou formou - jedná se totiž o bajku, která vypráví o farmě, na které se vlády ujala zvířata. Plna nadšení stanovila své principy, které měly formovat celé společenství. Vlády nad farmou se brzy ujímají - jako nejchytřejší - prasata. Co ze začátku vypadá jako ideálně fungující společnost, která ukazuje šokovanému světu, že to vše "může jít jinak", se pozvolna stává ještě horším otroctvím pro podřízená zvířata. Nejdříve prasata začnou bojovat mezi sebou - lehce poznáváme narážku na souboj Trockého a Stalina. No a poté se již setkáváme se systémem "rovných" a "rovnějších". Ke každému z pravidel se dodávají doplňky - pokud platilo "Žádné zvíře nebude spát v posteli," nyní zákon zní: "Žádné zvíře nebude spát v posteli s prostěradly." Zvířata musí do úmoru dřít pro prasata, která se pro své pohodlí neváhají spojit s těmi, proti nimž původně bojovali - lidmi. Síla a moc korumpuje a tyranie prasat se stává horší, než kdy byla tyranie člověka. Vše vrcholí návštěvou sousedních statkářů na farmě, kdy ti konstatují: "My máme své podřazené třídy, vy máte své podřazené druhy," a "nikdy nebylo vykořisťování tak efektivní jako zde, máme se co učit". Osel Benjamin, jež byl jako jediný od začátku pesimista, pozoruje prasata hrající se statkáři (a podvádějí všichni) poker a už nemůže rozeznat, kdo je kdo. "Revolucionáři" splynuli s těmi, jež chtěli zničit...
Ve své době, kdy byla komunismem nadšena i řada známých tváří a výpovědi emigrantů byly vydávány za výplod antikomunistických centrál, neváhali mnozí "intelektuálové" označit knihu za objednávku reakčních kruhů, ačkoliv Orwell byl vždy přesvědčeným socialistou. Jenomže také demokratem, který nenáviděl lhaní ve jménu propagandy a který se (oprávněně) bál zdiskreditování myšlenek socialismu právě vládou rudoarmějců, která se zvrhla v oligarchickou nadvládu byrokracie - "vylepšený" systém vlády v Sov. Svazu a jeho satelitech, který ve skutečnosti neměl s komunismem nic společného. (Ovšem na druhou stranu si Orwella "přisvojovali" i mnozí antikomunisté - Orwell bojoval proti totalitní "degeneraci" komunismu, nikoliv proti jeho idejím jako celku.)
Virtuální Knihomolna, www.pismak.cz/knihomolna/
— 2 —
Bajka o zvířecí vzpouře jasnozřivě předvádí genezi totalitního systému na příběhu zvířat, která se rozhodla změnit nedokonalý, ale přirozený řád na statku.
Kniha již ve 40. letech minulého století varovala před podstatou komunistického režimu, neboť odhaluje mechanismus společnosti postavené na lži a násilí.
Obsah
Na malé farmě (Panská farma), která patřila panu Jonesovi, se jednoho dne zvířata sešla ve stodole. Rozhodla, že člověka nepotřebují a že by se bez něj měla o mnoho lépe. Starý Major (bílý kanec) jim pověděl, že někdy přijde revoluce. Když zemřel, začala.
Zvířata na farmě se vzbouřila a vyhnala majitele farmy. Panská farma byla přejmenována na "Farmu zvířat". Bylo sepsáno "Sedm přikázání", jimiž se měla všechna zvířata řídit a neporušovat je.
Prasata se ujmou vlády. Vše jde ze začátku dobře. Jenže pak se začínají prasata chovat nadřazeně nad ostatními a počnou se stále více podobat lidem. Porušují "Sedm přikázaní", která na začátku napsala - pijí alkohol, chodí po dvou, spí v posteli, ... Až na ně se mají všechna zvířata hůř, než když měla na farmě pana Jonese...
Charakteristické rysy díla
George Orwell chce tímto dílem ukázat, že ti, co mají větší moc, mají také privilegia, že pro ně neplatí vždy to, co pro ostatní. (Bylo to prase kráčející na zadních nohách. Ano, byl to Pištík. Trochu kymácivě, jak nebyl zvyklý pohybovat se v této poloze, ale v perfektní rovnováze přecházel přes dvůr. A o malou chvíli později vyšla ze zadních dveří domu dlouhá řada vepřů na zadních nohách. [str. 139]) Kniha se dobře čte, je napsána spisovnou češtinou. Je poměrně krátká, má pouze 148 stran. Příběh je rozdělen do deseti delších kapitol. Zvířata v knize umějí mluvit. ("Byl ale zraněn," řekl Boxer. "Všichni jsme přece viděli, jak byl zalit krví." [str. 86])
Charakteristika jedné z postav
Pan Jones je alkoholik. (Pan Jones, majitel Panské farmy, zamkl na noc kurníky, ale byl příliš opilý, takže na zástrčky zapomněl. Potácel se přes dvůr a kužel světla z jeho lucerny poskakoval ze strany na stranu. U zadních dveří domu shodil holínky, natočil si poslední sklenici piva ze sudu v kuchyňce a dopotácel se do ložnice, odkud se již ozývalo spokojené chrápání paní Jonesové. [str. 7])
Sedm zvířecích přikázání
- Každý, kdo chodí po dvou nohách, je nepřítel
- Každý, kdo chodí po čtyřech nohách nebo má křídla, je přítel
- Žádné zvíře nebude chodit oblečené
- Žádné zvíře nebude spát v posteli
- Žádné zvíře nebude pít alkohol
- Žádné zvíře nezabije jiné zvíře
- Všechna zvířata jsou si rovna
— 3 —
Bajka brilantního anglického esejisty jasnozřivě předvádí genezi stalinského totalitního systému.
Kniha Farma zvířat anglického autora George Orwella (vlastním jménem Eric Arthur Blair) patří mezi díla pojednávající o politických a společenských vztazích 20. století. Je však zcela jedinečná svou formou bajky. Byla napsána na přelomu roku 1943 a 1944, ale v mnoha zemích byla po dlouhou dobu zakázána. George Orwell prostřednictvím své knihy prorokoval a zároveň kritizoval nastávající politickou situaci.
Hlavní problematikou tohoto díla je zneužití důvěřivosti ostatních ve svůj vlastní prospěch. I přestože se jedná o vcelku závažné téma, Orwell nešetří humorem ani ironií, avšak nepodává ani jeden vysvětlující komentář, a tak tedy čtenáři nezbývá, než si různé souvislosti domyslet. Jak už to v bajkách bývá, v příběhu vystupují zvířata, která disponují některými lidskými vlastnostmi a chovají se jako lidé.
Veškerý děj se odehrává v příjemném prostředí anglického venkova na statku, který se nazývá Panská farma. Zvířata z této farmy se jednoho dne vzbouří proti svému majiteli, vyženou jej a přejmenují statek na Farmu zvířat. Nové učení zvané Animalismus zvířatům slibuje lepší, svobodný život. Ukáže se však, že je to jen velmi negativní projekt, jenž něco starého vymycuje, ale s ničím novým nepřichází. Prasata, která se dostala do pozice vůdců, své postavení jen zneužívají - přidělují si privilegia, mění původně nastolená pravidla, manipulují ostatními a hlásají: "Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější." A nakonec se vyrovnají svému úhlavnímu nepříteli, člověku. Situace na farmě se zdá být ještě horší než před revolucí a zvířata shledávají, že již není možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti.
Každému zvířeti (či skupině zvířat) přidělil Orwell zvláštní charakteristiku. Ústřední roli hrají tři prasata, která jsou považována za nejchytřejší: Major (představitel Lenina), který ostatním vnukl myšlenku rebelie. Dále pak Napoleon, krutý vůdce, velmi podobný Stalinovi a nakonec Kuliš, protivník Napoleona (Trockij). Psi plní funkci jakési tajné policie a jsou věrní svému vůdci Napoleonovi. Koně Boxer a Lupina představují tvrdě pracující lid. Ovce, které vše hloupě opakují, vždy přehluší jakýkoli odpor. Osla Benjamina lze pokládat za autobiografickou postavu a reprezentuje pasivního intelektuála. Krkavec je vyobrazení utlačované víry.
Orwelllova bajka je velmi výstižná, čtivá a pro čtenáře velmi poutavá. Autor trefně zachycuje rysy totalitních režimů, domýšlí a předpovídá jejich možné důsledky. Kritizuje však pouze nepřímo, prostřednictvím podobenství. Prasata se na Farmě zvířat oslovují "soudruzi", v textu nalezneme i narážku na Leninovu posedlost elektrifikací, ve chvíli, kdy zvířata staví větrný mlýn pro výrobu elektřiny. Orwell podporuje čtenářovo myšlení tím, že mu ukáže za jakých okolností se lži tvoří (zastrašování psy, skandování hloupých ovcí, tyranie). Používá jazykových prostředků, jako je gradace - opakující se veřejná doznání ke zradě a následné popravy.
Přestože Orwell nikdy v totalitním režimu nežil, snažil se jeho hrozby přiblížit ostatním a varovat je. Jeho dílo se bezpochyby zařadilo mezi nepostradatelné knihy kultivovaného čtenáře, který má zájem nejen o nedávnou minulost, ale i současnost.
— 4 —
Panská farma žije pod krutou nadvládou despotického farmáře Jonese. Jones nechává vyhladovět všechna zvířata na farmě. A tak zvířata připraví revoluci a úspěšně svrhnou Jonese. Je stanoven nový režim, který se ze začátku zdá být skvělý, ale dobré časy netrvají dlouho. Napoleon (prase) za pomoci psů, které sám potají vycvičil, převzal moc. Napoleon používá různé metody demagogie a zvířata si stále více podmaňuje. Nakonec, aniž by si to zvířata uvědomila, se mají hůře než za vlády farmáře Jonese.
Charakteristika hlavní postavy
Napoleon - vepř, který je krutý, bezohledný diktátor; myslí jen na sebe a vepře
Stručný obsah
Na Panské farmě proběhne revoluce zvířat. Vyženou lidi a začnou pracovat sami pro sebe. Sepíší sedm pravidel, které nemají být porušena. Vlády se ujmou dvě prasata - Kuliš a Napoleon, která se neustále hádají. Nakonec je Kuliš vyhnán Napoleonem. Od té doby se vše točí jen ve prospěch prasat.
Zvířata mají postavit větrný mlýn. Jsou hladová. Mlýn spadne a Napoleon to svede na Kuliše. Zvířata staví mlýn znovu, ale ten jim tentokrát rozboří lidé. A tak jej začínají budovat opět od začátku.
Napoleon začne obchodovat s lidmi. Prasata se setkají s okolními farmáři a hrají s nimi poker a najednou není poznat, kdo je člověk a kdo prase, protože prasata se pomalu začínají měnit na lidi...
— 5 —
Společenství domácích zvířat se vzepře proti lidem, odmítne jim sloužit a vytvoří si vlastní zřízení. V komuně jsou si nejprve všechna zvířata rovna, ovšem jak to bývá, brzy začnou být některá rovnější...
Hlavní postavy
Napoleon - vládnoucí, vyčůraný vepř
Boxer - silný, odhodlaný hřebec
Benjamin - málomluvný, ale moudrý osel
Obsah
Zvířata žijí na Panské farmě, kterou vlastní pan Jones. Žijí tak, aby přežila a jejich trpělivost s člověčí nadvládou přeteče, když to pan Jones přežene s alkoholem a nedá zvířatům najíst. Ta se proto vzbouří a vyženou pana Jonese i jeho čeledíny z farmy, kterou si přejmenují na Farmu zvířat. Na farmě pak vládnou prasata - nejchytřejší ze zvířat - Kuliš a Napoleon. Na vrata stodoly napíší sedm přikázání, která budou muset všechna zvířata respektovat:
- Každý, kdo chodí po dvou nohách, je nepřítel
- Každý, kdo chodí po čtyřech nohách nebo má křídla, je přítel
- Žádné zvíře nebude chodit oblečené
- Žádné zvíře nebude spát v posteli
- Žádné zvíře nebude pít alkohol
- Žádné zvíře nezabije jiné zvíře
- Všechna zvířata jsou si rovna
Zvířata všechna tato pravidla uznávala. Dělala víc než za nadvlády člověka, ale jídlo jim bylo postupně odebíráno. Prasata ale zvířatům nalhávala, že vše bude lepší, když ještě zaberou, sama přesto nic nedělala. Povyšovala se nad ostatní a měla víc práv a méně povinností.
Mezi Napoleonem a Kulišem byly stále spory. Kulišův nápad byl, aby postavili kamenný mlýn, Napoleon byl však proti a na Kuliše poslal smečku psů, kteří ho vyhnali. Kamenný mlýn se ale přeci jen stavěl. Jednou v noci však spadl. Napoleon řekl zvířatům, že za to může Kuliš, že sem chodí a škodí. Pak dal Napoleon rozkaz zabít Kulišovy spojence - všichni, kteří udělali něco špatného, to mohli svést na Kuliše, ale stejně byli zavražděni psy.
Napoleon si přikázání měnil, jak se mu zlíbilo - naučil se s ostatními prasaty chodit po dvou, nosili oblečení, spali v posteli... Nakonec na vratech zůstalo jen přikázání: "Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější."
Na Farmu zvířat přijeli sousední farmáři na exkurzi. Napoleon přejmenoval farmu opět na Panskou. Nakonec lidé i prasata hráli karty a později nešlo rozpoznat, který tvor je člověk a který prase.
— 6 —
Slavný román britského spisovatele byl u nás nedlouho po svém vydání v roce 1945 zakázán. Nelze se tomu divit. Orwell byl kritikem Stalina i poměrů v tehdejším Sovětském svazu a samotné dílo je bajkou, ve které se společenství domácích zvířat vzepře proti lidem, odmítne jim sloužit a vytvoří si vlastní zřízení...
Obsah
Toto alegorické dílo je rozděleno do deseti kapitol.
V první kapitole nastíní jedno z prasat revoluci a poté zemře.
Ve druhé kapitole se zvířata na farmě vzbouří a vyženou odtud všechny lidi.
Třetí kapitola popisuje život zvířat na farmě bez lidí. Žijí zde v klidu, spokojeně a stanoví si pravidla. Základem je, že jsou si všichni rovni. Zajímavé ovšem je, že vedoucí zvířata, prasata, dostávají mléko a jablka, a ostatním nedají.
Ve čtvrté kapitole se dozvídáme, že majitel farmy, pan Jones, chce farmu zpět, a proto na ně zaútočí. Zvířata ale útok ustojí.
V páté kapitole vyžene prase Napoleon jiné prase, Kuliše, převezme moc na farmě a stane se přísnějším.
V šesté kapitole začne Napoleon obchodovat s lidmi a spát v lidském stavení, což bylo proti původním pravidlům. Pištík ale všechny ujistí, že tato pravidla neexistují. Když kvůli bouři spadne větrný mlýn, Napoleon to dává za vinu Kulišovi, kterého chce zabít.
I v sedmé kapitole dává Napoleon vše špatné za vinu Kulišovi a dokonce přinutí hodně zvířat říci, že byla s Kulišem na straně lidí už od začátku, a všechna zabije. Dále zakáže zpívat jejich hymnu Zvířata Anglie, protože to je revoluční píseň.
V osmé kapitole zvířata tolik pracují a tak málo dostávají jídla, že mají pocit, že za pana Jonese se měla lépe než za stávajícího vůdce Napoleona, jehož také jako vůdce musí oslovovat. Když po dvou letech tvrdé práce dostaví mlýn, zaútočí na ně lidé, kteří vyhodí mlýn do vzduchu, zabijí spoustu zvířat a ještě více jich zraní. To ovšem nemění nic na jejich výhře v této bitvě. Zanedlouho začne Napoleon pít whisky a začne holdovat alkoholu obecně, což bylo proti původním sedmero přikázáním, které Pištík barvou doplňuje a mění.
V deváté kapitole zemře kůň Boxer.
V desáté kapitole se prasata naučí chodit, a když si dají schůzku s lidmi a ostatní zvířata je pozorují, neví již, kdo je prase a kdo člověk.
— 7 —
Ukázky
Ukázky z knihy:
1) Každý, kdo chodí po dvou nohách, je nepřítel.
2) Každý, kdo chodí po čtyřech nohách nebo má křídla je přítel.
3) Žádné zvíře nebude chodit oblečené.
4) Žádné zvíře nebude spát v posteli.
5) Žádné zvíře nebude pít alkohol.
6) Žádné zvíře nezabije jiné zvíře.
7) Všechna zvířata jsou si rovna.
— 1 —
Tajemství kam mizí mléko, se brzy vysvětlilo. Každý den se přidávalo do krmení pro prasata. Právě dozrávala raná jablka a tráva na zahradě byla plná padavčat. Zvířata pokládala za samozřejmé, že si je spravedlivě rozdělí mezi sebe, ale jednoho dne přišel rozkaz, že všechna budou sebrána a odnesena na komandaturu, kde budou k dispozici prasatům. Některá zvířata reptala, ale nic tím nezměnila. Všechna prasata s tím souhlasila, dokonce i Kuliš a Napoleon. Pištík byl pověřen, aby věc vysvětlil ostatním.
„Soudruzi,“ zvolal, „jistě si všichni uvědomujete, že my prasata to neděláme ze sobectví, či že to snad znamená nějaké privilegium. Mnoho z nás totiž ve skutečnosti jablka ani mléko nesnáší. Já osobně je nesnáším. Jíme je jen proto, abychom si zachovali zdraví. Jablka, soudruzi, a to je dokázáno vědecky, obsahují látky naprosto potřebné pro vývoj prasete. My prasata pracujeme duševně. Celé zařízení této farmy závisí na nás. Ve dne v noci se staráme o vaše blaho. My ta jablka jíme a mléko pijeme pro vás! Víte, co by se stalo, kdybychom my, prasata, nebyla schopna dostát svým povinnostem? Jones by přišel zpátky!
— 2 —
„Soudruzi“, řekl, „jsem přesvědčen, že každé zvíře si jistě uvědomuje, jak velkou oběť na sebe vzal soudruh Napoleon, když přijal povinnost vést ostatní. Nemyslete si, soudruzi, že vést je snad nějaké potěšení! Naopak, je to hluboká a těžká odpovědnost. Nikdo si neuvědomuje lépe než soudruh Napoleon, že všechna zvířata jsou si rovna. Byl by šťasten, kdyby vás mohl nechat rozhodovat samotné. Ale vy byste mohli někdo rozhodnout špatně! Soudruzi a kam bychom se potom dostali? Představme si, že byste se například rozhodli pro Kuliše a jeho vidinu větrného mlýna – pro toho Kuliše, který – jak dnes víme – nebyl nic jiného než zločinec!“
„Ale v bitvě u kravína bojoval statečně“, řekl někdo.
„Statečnost není všechno“ řekl Pištík. „Důležitější jsou loajalita a poslušnost. A pokud jde o bitvu u kravína, jsem přesvědčen, že přijde čas, kdy vyjde najevo, že Kulišovi zásluhy v této bitvě jsou přehnané. (…). Copak chcete aby se Jones vrátil?“
— 3 —
O čtyři dny později, v předvečer, nařídil Napoleon všem zvířatům, aby se shromáždila ve dvoře. Když tam nastoupila, vyšel Napoleon z domu, dekorovaný oběma svými řády (neboť nedávno si udělil řády Zvíře-hrdina I. a II. stupně), provázen devíti obrovskými psy, kteří hrozivě vrčeli, až zvířatům stydla krev v žilách.
— 4 —
VŠECHNA ZVÍŘATA JSOU SI ROVNA, ALE NĚKTERÁ JSOU SI ROVNĚJŠÍ.
— 5 —
Dvanáct rozčilených hlasů na sebe křičelo, a všechny si byly podobné. Teď už nebylo pochyb o tom, že s tvářemi prasat se něco stalo. Zvenčí pohlížela zvířata z prasete na člověka a z člověka na prase, a opět z prasete na člověka. Ale nebylo možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti.
— 6 —
