II.
O tři dny později starý Major tiše ve spánku zemřel. Jeho ostatky zakopali na úpatí sadu.
Začínal březen. Následující tři měsíce se vyznačovaly tajnou aktivitou. Majorova řeč znamenala pro mnoho zvířat na farmě zbrusu nový pohled na život. Nevěděla, kdy bude ona Majorem předpovězená Revoluce provedena, a neměla důvod se domnívat, že ji ještě zažijí, ale věděla, že je nutné se na ni dobře připravit. Organizování a školení zvířat leželo pochopitelně na prasatech, která byla považována za nejchytřejší. Mezi nimi pak byli nejvíce uznáváni dva kanci, Kuliš a Napoleon, které si pan Jones krmil na prodej. Napoleon byl velký, poněkud divoce vypadající berkshirský kanec, na farmě jediný svého druhu. Mnoho nemluvil, ale za to, co řekl, se dovedl postavit. Kuliš byl mnohem živější, rychle mluvil, ale nepovažovali jej za tak charakterní prase jako Napoleona. Jinak byli na farmě kromě prasnic jen samí krmní vepříci. Mezi nimi vynikalo malé tlusté prase Pištík s velkými kulatými tvářemi, jiskrnýma očima, hbitými pohyby a pronikavým hlasem. Byl brilantní řečník, a když debatoval o nějakém obtížném bodu, měl svůj zvláštní způsob poskakování ze strany na stranu a přitom mrskal ocáskem, což z nějakých důvodů působilo velmi přesvědčivě. Ostatní zvířata říkala, že dovede udělat z černého bílé.
Tito tři shrnuli učení starého Majora do komplexního systému učení, kterému říkali animalismus. Několikrát týdně v noci, když pan Jones usnul, svolali do stodoly schůzi a vysvětlovali jeho principy ostatním. Zpočátku se setkávali s apatií a zabedněností. Některá zvířata mluvila o povinnosti být loajální k panu Jonesovi, kterého nazývala "pán", nebo dělala primitivní poznámky jako "pan Jones nás krmí, kdyby tady nebyl, chcípneme hlady". Jiná kladla otázky typu "proč nás má zajímat, co se stane po naší smrti?" nebo "jestli má dojít k revoluci v každém případě, co tedy záleží na tom, jestli pro to něco uděláme, nebo ne?" A prasata objasňovala, že právě takové úvahy animalismu naprosto odporují. Nejhloupěji ze všech se zeptala bílá klisna Molina: "A bude pořád cukr, i po revoluci?"
"Ne," řekl otevřeně Kuliš, "na farmě nemáme žádné prostředky na výrobu cukru. Mimo to - ty ten cukr nepotřebuješ. Dostaneš sena a ovsa, kolik budeš chtít." "A budu moci pořád nosit stužky ve hřívě?" opáčila Molina.
"Soudružko, ty tvoje stužky, které máš tak ráda, jsou znakem otroctví. Copak nemůžeš pochopit, že svoboda je mnohem cennější?!"
Molina přitakala, ale nevypadala moc přesvědčeně.
Nejtěžší boj musela prasata svádět s báchorkami, které šířil ochočený havran Mojžíš, Jonesův oblíbenec, lhář a vyzvědač, ale občas dobrý řečník. Tvrdil, že existuje záhadná země, která se jmenuje Cukrová hora, a do ní prý všechna zvířata po smrti odcházejí. Měla být někde nahoře na nebi, nad mraky, neděle tam byla celý týden a jetel kvetl celý rok. Zvířata Mojžíše neměla ráda, protože vyprávěl pohádky a nepracoval, ale některá věřila Mojžíšovi na slovo a prasata je musela těžce přemlouvat, že nic ta…
George Orwell
Martin Koutný –
Farma zvířat je silný a alegorický příběh o korupci moci a zneužívání ideálů. Orwell dokázal geniálně zobrazit postupný pád revoluce a utopických ideálů prostřednictvím zvířecích postav. Opravdu provokativní a působivé čtení.
Luboš Novotný –
Výborná a nadčasová satitra na totalitní režimy a vztahy lidí v nich. Trochu z toho mrazí, ale určitě doporučuju.
Olda Římský –
Z této knihy pochází slavný citát „Všechny zvířata jsou si rovna, ale některé jsou si rovnější.“
Nadčasové a typicky orwellovské dílo.
Petra Pokorná –
Velmi trefný alegorický příběh, který kritizuje totalitní režimy a manipulaci s mocí. Orwellova vize o zvířatech, které se bouří proti lidem, je provokativní a naprosto nadčasová. Kniha zanechává silný dojem a nabádá k zamyšlení.