Prvorození (Arthur C. Clarke)

I. PRVNÍ KONTAKTY

1. BISESA

Únor 2069

Nepodobalo se to probuzení. Bylo to náhlé zjevení se, úder do činelů. Oči měla doširoka otevřené, plné oslňujícího světla. Zhluboka nabírala vzduch do plic a lapala po dechu v šoku z vlastního já.

Šok, ano. Neměla by být při vědomí. Něco se pokazilo.

Ve vzduchu se vznášelo jakési bledé těleso.

"Doktor Heyer?"

"Ne. Ne, mami, to jsem já."

Zaostřila na tu tvář o trochu víc a rozeznala svou dceru, její výrazný obličej, její jasně modré oči, její trošku hustší tmavé obočí. Měla ale něco na tváři, nějakou značku. Tetování?

"Myro?" Škrábalo ji v krku, hlas měla chraplavý. Teď už nejasně vnímala, že leží na zádech, vnímala pokoj kolem sebe, vybavení a lidi nacházející se těsně za hranicí jejího zorného pole. "Co se pokazilo?"

"Pokazilo?"

"Proč mě neuložili k letnímu spánku?" Myra se zarazila. "Mami - kolikátého podle tebe dneska je?"

"5. června 2050."

"Ne. Je rok 2069, mami. Únor. O devatenáct let víc. Hibernace byla úspěšná." Teď si Bisesa všimla šedých pramínků v Myřiných tmavých vlasech, vrásek kolem jejích pronikavých očí. Myra řekla: "Jak vidíš, já jsem tím časem prošla klasickou cestou."

Musí to být pravda. Bisesa podnikla další dlouhý, nepravděpodobný krok svou osobní odyseou časem. "Propána!"

Nad Bisesou se objevil další obličej.

"Doktor Heyer?"

"Ne. Doktor Heyer už dávno odešel do důchodu. Já jsem doktor Stanton. Teď zahájíme plnou resangvinaci. Obávám se, že to bude bolet."

Bisesa si zkusila olíznout rty. "Proč jsem vzhůru?" zeptala se a okamžitě si sama odpověděla. "Aha. Prvorození." Co by to mohlo být jiného? "Nová hrozba."

Myra se uraženě zamračila. "Byla jsi pryč devatenáct let. První, na co se zeptáš, jsou Prvorození. Přijdu za tebou, až tě úplně oživí."

"Myro, počkej..."

Ale Myra už byla pryč.

Ten nový doktor měl pravdu. Bolelo to. Ale Bisesa kdysi bývala vojačkou v britské armádě. Úspěšně potlačovala pláč.