15. OSVOBODITEL
Duben 2069
John Metternes, lodní technik, zavolal Edně z Achilla. Došlo k dalšímu zdržení. Technici dole na asteroidu stále nebyli spokojení s magnetickým uchycením kapslí s antihmotou.
Ještě pár takových zpoždění a Osvoboditel nestihne další okno pro svůj zkušební let.
Edna Fingalová vyhlédla tlustými okny po obvodu směrem od spletitého povrchu Trojánského asteroidu pod sebou a vyhledala Slunce, které odsud z linie J bylo tak daleko, že bylo jen o trochu větší než pouhý bod. Obklopená klidným vrněním v kokpitu a pachem nových koberců ztrácela trpělivost a klid. Čekání nebylo její silnou stránkou.
Vědomě, v mozku, věděla, že musí počkat, dokud si technici nebudou absolutně jistí tím, co dělají. Osvoboditel využíval novou a nevyzkoušenou technologii a pokud Edna mohla soudit, tyhle láhve s antihmotou nebyly nikdy příliš stabilní. Nejlepší, co se od nich dalo čekat, byla jakási řízená nestabilita, která trvala dost dlouho na to, abyste je stihli uložit na jejich místo. Říkalo se, že porucha při jejich uchovávání byla příčinou ztráty bezejmenného prototypu - předchůdce Osvoboditele - a dvoučlenné posádky stroje A-230C, Mary Lanchesterové a Thea Woese.
Ale vnější soustavou, temnotou daleko od Slunce, se něco blížilo, něco tichého, mimozemského a nepřátelského. Už se to nacházelo na linii J, blíže ke Slunci, než byla teď Edna. Edna byla kapitánkou jediného pozemského bitevního hvězdoletu, který byl těsně před dokončením, jediného funkčního plavidla v prvním Útočném roji Vesmírné skupiny. Už se nemohla dočkat, až se s tím vetřelcem střetne.
Tak jako jindy, i tentokrát se pokusila uvolnit napětí myšlenkami na rodinu.
Pohlédla na chronometr. Byl nastaven na houstonský čas, jako všechny hlavní hodiny v lidmi obydleném vesmíru, a v duchu přepočítala čas pro hlavní město. Ednina dcera Thea, které byly nedávno tři, by měla být touhle dobou v jeslích. Edna pocházela ze západního pobřeží, ale pro Theu si vybrala školu ve Washingtonu, aby její dcera mohla být nablízku své babičce. Edna si ráda představovala, kde se právě Thea nachází, kdykoli během dne.
"Libby, otevři mi prosím složku s poštou!"
"Ovšem. I vizuální záznam?"
"Ano. Můžu? Ahoj, Theo! Už se ti zase ozývám, teď tady zase čekám, jako obvykle..."
Thea uslyší její slova a uvidí přesně tolik, co teď vidí ona, jak to zachytí vizuální snímače v identifikačním tetování na Ednině tváři. Bezpečnost byla podle očekávání přísná, ať už šlo o kterýkoli aspekt bitevních lodí třídy A tady venku na linii J, a Thea obdrží jenom silně zcenzurovanou verzi vzkazů od své matky. Bylo to však lepší než nic.
A pokud se něco pokazí, tyhle zprávy mohou být to jediné, co Thee zůstane po její matce. A tak Edna namlouvala vzkazy pro budoucnost.
"Sedím tady a čekám, dokud nenaloží láhve s antihmotou do komory pohonné jednotky A. Trvá to dlouho, protože musíme být hrozně opatrní. Právě se dívám dolů na Achilla. Je to jeden z větších trojánských asteroidů a je to místo, kde stavíme naše lodi A. Podívej se se mnou a uvidíš doky i velké jámy, odkud dolujeme led a horniny, které používáme jako reaktivní hmotu, to, co tlačí loď dopředu. A tady jsou kopule, pod kterými všichni bydlíme, když jsme právě na tomhle asteroidu - věř mi, že Osvoboditel je mnohem pohodlnější!"
Trojané se shlukly v bodu gravitační stability na linii J označovaném jako L4, Lagrange 4, stále šedesát stupňů před samotným Jupiterem na jeho oběžné dráze. Existoval ještě druhý takový bod, L5, držící se za Jupiterem. Astronomové na Zemi pojmenovali tyto dva tábory asteroidů podle soupeřících hrdinů z Homérovy Iliady. Achilles a další Řekové se pohybují před Jupiterem, zatímco Trojané se navždy pohybují v jeho závěsu.
L4 byl užitečnou zásobárnou zdrojů, místem, které se přímo nabízelo ke stavbě základny, řídicího stanoviště. Možná proto sem také Prvorození během sluneční bouře vsadili Oko.
"Nebudu předstírat, že nemám strach, Theo. Byla bych blázen, kdybych se nebála. Naučila jsem se, jak ten strach ovládno…
