19. MARŤANSKÉ PÍSKY
Probudil ji Alexej, který jí třásl ramenem. "Musíme vyrazit!"
Sedla si a protírala si oči. "Myslela jsem, žes říkal, že musíme počkat na nějaké vozidlo."
"Plány se změnily. Oni sice na Marsu nemají příliš zdrojů, přes noc se ale začali přesouvat."
"Kdo jsou oni?"
"Astropol. Vesmírná rada. Poslyš, Biseso, o tomhle si promluvíme jindy. Teď ale prosím musíme co nejrychleji vypadnout."
Věřila mu, i Myře, natolik, že vypadla.
Malým okénkem pozorovali vozidlo, sunoucí se ke spojovacímu uzlu v centrální kopuli. Mělo číslo: bylo čtvrtým ze šesti, která v Lowellu tvořila vozový park těchto výzkumných strojů schopných překonávat velké vzdálenosti. Mělo dokonce i jméno, vyvedené na trupu bleděmodrou barvou: Discovery. Bylo velké asi jako minibus, natřené na světle zeleno, na trupu se mu ježila spousta antén a ramen s čidly a snímači a na boku mělo složenou mechanickou ruku dálkově ovládaného manipulátoru. Táhlo za sebou stejně velký přívěs, propojený s tažným strojem silnou trubkou. Vozidlo i jeho přívěs se pohybovaly na velkých a složitě vypadajících, nezávisle odpružených kolech. V přívěsu byly uložené zásoby, náhradní díly, výstroj na podporu života a - k Bisesině velkému údivu - malá jaderná elektrárna.
Tohle vozidlo bylo dost velké na přepravu desetičlenné posádky na rok trvající okružní jízdě kolem Marsu. Bisesa si uvědomila, že není přesné uvažovat o něm jen jako o obyčejném autobusu. Byla to vesmírná loď na kolech.
K vnější stěně trupu byly připevněné skafandry. Bisesa řekla: "Připomíná mi to kapitána Achaba připevněného k boku velryby."
Ani jeden z nich, dokonce ani Myra, nikdy neslyšel o Moby Dickovi.
"Proč se jmenuje Discovery? Podle toho starého raketoplánu?"
"Ne, ne! Podle první lodi kapitána Scotta," vysvětlila jí Paula. "Myslím při průzkumu Antarktidy. Právě tohle vozidlo používáme k polárním výletům na sever i na jih, takže to jméno nám připadá vhodné."
Výpravy na póly byly vždycky tradicí Lowellovy základny, řekla jim Paula. I astronauti z Aurory během těch dlouhých trosečnických let před sluneční bouří podnikali výpravy na jižní pól, aby tam provedli sondy v prastarém ledu a prozkoumali tak klimatické dějiny Marsu.
Paulino příjemné vypravování jim krátilo čas, zatímco čekali, než budou moci nastoupit do vozidla. Alexej si ale okusoval nehty, zoufalý z toho, jak rychle jim běží čas.
Nakonec se přechodová komora otevřela. Prolezli jí do prostorného interiéru. Byl tam dokonce i malý lékařský koutek, vybavený robotickými manipulátory schopnými pracovat s chirurgickými nástroji.
Paula jim vysvětlila: "Urazíme vzdálenost zhruba čtvrtiny obvodu planety, pojedeme dvacet hodin denně průměrnou rychlostí padesát kilometrů za hodinu. Za pět dní bychom tam měli být."
"Dvacet hodin denně?"
Myra s Bisesou na sebe pohlédly. Už byly spolu na cestách několik týdnů ve výtahu a na palubě Maxwella. Ale tihle Vesmířané jsou zvyklí na dlouhý pobyt ve stísněných prostorách.
"Discovery bude samozřejmě řídit sám. Už tou cestou jel mnohokrát a možná zná každý balvan i ledové pole. Jakmile se rozjedeme, bude to celkem plynulá jízda..."
Paula si krátce promluvila se střediskem řízení provozu a potom se vozidlo rychle odpojilo od spojovacího uzlu kopule.
Jakmile byli utěsnění uvnitř, Alexej se posadil a úlevně si oddechl. "Tak, to bychom měli! Jaká úleva."
Myra se ohlédla na kopule Lowellu. "Nemůžou nás pronásledovat?"
Alexej odpověděl: "Ostatní vozidla jsou venku v terénu. Mars je stále osídlen velmi řídce, Myro, a stejně řídce je po něm rozmístěna technika. Není to vhodné místo pro automobilové honičky. A není pravděpodobné, že by Astropol nebo další organizace měly nějaké zastoupení na polární základně." Bisesa se dozvěděla, že Astropol je federace pozemských policejních agentur zaměřená na mimozemské operace. "Ovšem, že by nás mohli pronásledovat," řekl Alexej zamyšleně. "To by ale museli provést něco hodně mimořádného. A oni nám podle všeho zatím nechtějí odkrýt své karty."
Vozidlo se stoči…
