Na útěku
Nechali doma vzkaz, že mladiství se dokážou zamilovat stejně opravdově jako dospělí - možná ještě opravdověji. A utekli neznámo kam. Odjeli v chlapcově modré fordce s dětskou botičkou pověšenou na zpětném zrcátku a s hromadou komiksů na rozpáraném zadním sedadle.
Policie po nich začala pátrat takřka okamžitě po ohlášení útěku a v novinách a v televizi ukazovali jejich fotky. Chytili je ale až za čtyřiadvacet hodin. Stačili se dostat až do Chicaga. Hlídkující policista je tam zahlédl v supermarketu a chytil je při nákupu, jenž připomínal celoživotní zásobu cukrovinek, kosmetiky, limonád a mražené pizzy.
Dívčin otec dal policistovi odměnu dvě stě dolarů. Dívčin otec byl Jesse K. Southard, guvernér státu Indiána.
Proto jejich útěk přilákal takovou pozornost veřejnosti. Je to vzrušující, když chlapec z polepšovny, který chodil guvernérovi sekat trávník, uteče s jeho dcerou.
Když státní policisté přivezli dívku do guvernérovy vily v Indianopolis, guvernér Southard prohlásil, že podnikne okamžité kroky, aby dosáhl zrušení dceřina závazku. Neuctivý reportér podotkl, že takový krok je zbytečný, protože k žádné svatbě nedošlo.
Guvernér vybuchl. "Ten chlapec se jí ani prstem nedotkl," zahřímal, "protože by mu to nikdy nedovolila! A jestli někdo řekne něco jiného, tak ho vlastnoručně seřežu jako psa."
Reportéři chtěli pochopitelně s dívkou mluvit a guvernér řekl, že za hodinu pro ně dcera bude mít oficiální prohlášení. Nebude to její první prohlášení o útěku z domova. V Chicagu udělali společně dívka s chlapcem reportérům a policistům přednášku o lásce, pokrytectví, útlaku mladistvých, nečitelnosti rodičů, a dokonce padla i slova o raketách, Rusku a vodíkové bombě.
Když však nyní dívka sešla dolů po schodech s novým prohlášením, protiřečila si v něm ve všem, co řekla v Chicagu. Prohlášení četla ze tří stránek napsaných na stroji a tvrdila v něm, že útěk byl hrůzným zážitkem, že chlapce nikdy nemilovala, že se musela zbláznit a že mladíka už nechce nikdy vidět.
Prohlašovala, že jediní lidé, které miluje, jsou její rodiče, že neví, jak jim má vynahradit všechno trápení, jež jim útěkem způsobila, že se teď soustředí jen na studium, aby se dostala na střední školu, a dodala, že si nepřeje, aby ji kdokoli fotografoval, protože po tom otřesném zážitku vypadá příšerně.
Nevypadala zrovna příšerně; měla jen děsný účes a ryšavý přeliv, protože jí chlapec ostříhal a obarvil vlasy, aby ji nikdo nepoznal. A trochu plakala. Nevypadala unavená. Vypadala mladá, divoká a chycená - to bylo všechno.
Jmenovala se Annie - Annie Southardová.
Když reportéři odešli, když šli chlapci ukázat dívčino nové prohlášení, guvernér se obrátil na dceru a řekl: "No, rozhodně ti chci poděkovat. Jsem ti za to nesmírně vděčný."
"Ty mi děkuješ za to, že jsem říkala všechny ty lži?"
"Děkuji ti za malý krůček k nápravě škody, kterou jsi napáchala."
"Můj vlastní otec, guvernér státu Indiána, mi přikázal, abych lhala," řekla Annie. "Na to nikdy nezapomenu."
"A nebyl to poslední rozkaz, který jsi ode mě dostala," prohlásil.
Annie na to nic neřekla, ale v duchu rodiče proklela. Rozhodla se, že od této chvíle jim nic nedluží. Až do smrti se k nim bude chovat chladně a odměřeně. Prokletí vešlo v okamžitou účinnost.
Annina matka Mary sešla po točitém schodišti do přízemí. Lži poslouchala z horního odpočívadla. "Myslím, žes to zvládl na výtečnou," řekla.
"Za daných okolností to bylo zřejmě nejlepší řešení," řekl guvernér Southard.
"Jen mě trochu mrzí, že jsme nemohli vystoupit ze stínu a říct, co si o tom o všem skutečně myslíme," řekla matka. "Že nemáme nic proti lásce, ani proti lidem, kteří nemají peníze." Chtěla Annie pohladit, ale dceřin varovný pohled ji včas zarazil. "Že nejsme snobové, drahoušku - a že nejsme necitelní lidé, kteří nefandí lásce. Láska je ten nejkrásnější cit na světě."
Guvernér se odvrátil a začal civět z okna.
"My v lásku věříme," řekla matka. "Víš přece dobře, jak moc miluju tvého otce - a jak moc tvůj otec miluje mě."
…
