Kapitola 16
Berta Coolová nás našla v solariu. Pohlédla na mě a řekla: „Donalde, milánku, je mi záhadou, jak to děláš, ale zřejmě sis sáhl do kouzelného sáčku a vytáhl první cenu.“
„Přiznal se?“ zeptal jsem se.
„Ne, ale ty otisky souhlasí. Našli u něho revolver a podle mínění poldů je to ta vražedná zbraň. Rychle to odvezli na balistiku.“
Alta mi pohladila ruku.
Berta stála a dívala se na nás. „Takže končíme, Donalde,“ řekla. „Dál už je to věc policie. Jedem zpátky.“
„Kam zpátky?“ zeptala se Alta.
„Zpátky do práce.“
„Vždyť je v práci.“
„Pracuje teď na něčem jiném. Tenhleten případ už je vyřízen.“
Sebejistě vykráčela ze solaria.
„Chceš něco zkusit?“ zeptal jsem se Alty.
„Co?“
„Je ještě jedno místo, kde by ty dopisy mohly být.“
V naléhavé obavě se rozhlédla, zda nikdo neposlouchá. „Kde?“ zeptala se.
„Máš zde auto?“
„Hm…“
Vyklouzli jsme zadním vchodem, nasedli a vyjeli ze dvora.
Každou chvíli bylo slyšet sirény, přijížděla policejní auta. „Řekni mi, Donalde, jak jsi na to přišel?“
„Byl jsem hlupák,“ řekl jsem.
„Ty a hlupák!“
„Hm.“
Zasmála se.
„Připadalo mi to jako domácí záležitost,“ řekl jsem. „Musela být. Ester Clardová věděla o pohybu dopisů, o všem, co se zde dělo. Když mě poldové vedli do jejího bytu, byla by je tam pustila, ale jen mě uviděla, zůstala na chodbě. Pochopil jsem, že je v bytě někdo, koho znám. Skoro určitě to musel být Bob. Tipoval jsem ho jako hlavního aktéra, ale něco v tom nehrálo. Přehlédl jsem to nejlogičtější.“
„Co? Snad nechceš říct, že Carter vnikl do mého pokoje a –“
„Ne,“ řekl jsem, „ale tvá nevlastní matka. Ještě se ti to nerýsuje? Ty jediná bylas pro otce skutečný domov. Když jsi byla pryč a on byl ponechán sám sobě, cítil se zoufale osamělý. Nic by ti neřekl, protože si říkal, že máš právo na svůj vlastní život, že se dříve nebo později provdáš a stejně od něho odejdeš. Rozhodl se tedy, že se podle toho zařídí a založí si nový domov. Pak ses vrátila a on si uvědomil, že ze sebe nechal udělat blázna. Paní Ashburyová měla o všem přehled a různé náznaky v tvém počínání jí poskytly klíč.“
„Chceš říct, že se zmocnila dopisů?“
„Ano.“
„Proč?“
„Aby tě zatáhla do případu vraždy Lassterovy manželky a úplně tě zdiskreditovala. Domnívala se, že tak ovládne situaci.“
„A co s nimi udělala?“
„Dala je Carterovi, aby je odevzdal státnímu návladnímu. Carter je svěřil Jedu Ringoldovi, protože s ním nechtěl být v přímém kontaktu. Ringold viděl příležitost, jak sbalit dvacet táců a přitom mít ještě dost dopisů pro státního návladního. Jenže o ty prachy hazardem přišel, a tak se rozhodl prodat i ty zbývající.
Tvůj otec zjistil, že někomu dáváš velké peníze. Od něho se to dověděla paní Ashburyová. Carter přišel na to, že Ringold tvou nevlastní matku podvádí. Ona chtěla, aby ty dopisy dostal státní návladní, ale Carter chtěl státnímu návladnímu dodat jen některé z nich. Ringold, kterého hnala touha po zisku, měl naspěch a dopustil se chyby tím, že zašel příliš daleko.“
„Ale já tomu pořád ještě nerozumím,“ řekla.
„Crumweather ovšem o dopisech věděl, protože mu to řekl Lasster; když se člověk ocitne ve vězení na základě obvinění z vraždy, řekne svému advokátovi všechno. Crumweather chtěl mít jistotu, že jsou dopisy zničeny. Předpokládal sice, žes je spálila, ale chtěl se o tom ujistit.
Crumweather Cartera znal, měl s ním obchodní styky a věděl, že může do vašeho domu kdykoli vstoupit. Vysvětlil mu tedy, že by bylo dobré, aby se přesvědčil, zda byly dopisy skutečně zničeny.
Carter se s tím pak určitě svěřil paní Ashburyové. Ta v tom spatřila příležitost, jak oklamat Crumweathera, zatáhnout tě do skandálu a znepříjemnit ti život tak, že by ses raději odstěhovala hodně daleko a už se zde nikdy neukázala.
Vnikla do tvého pokoje a dopisů se zmocnila. Dala je Carterovi a řekla mu, aby je nesvěřoval Crumweatherovi, ale pro jistotu odevzdal přímo státnímu návladnímu.
Carter byl ochoten na radu paní Ashburyové Crumweathera přelstít, navíc v tom viděl příležitost, jak si finančně přil…
