Viděla jsem vraždu (Agatha Christie)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Celá e-kniha Viděla jsem vraždu ke stažení v ePUB, PDF a MOBI


14

V Jabloňovém domě byl Hercule Poirot uveden do salónu s vysvětlením, že se paní Drakeová dostaví co nevidět. Při procházení halou zaslechl šumot ženských hlasů za dveřmi, o nichž se domníval, že vedou do jídelny.

Přešel k oknu a zadíval se do hezoučké, upravené zahrady, pěkně rozvržené a dobře udržované. Dosud bujně kvetly astry, života se nevzdávaly ani chryzantémy a tu a tam se příchodu zimy úporně bránila i růže.

Zatím se Poirotovi nepodařilo najít ani náznak jakékoliv činnosti zahradního architekta. Všechno bylo uspořádané, nicméně jen běžně. Že by paní Drakeové Michael Garfield nevyhovoval? Zřejmě házel svou návnadu marně, podle všech známek zahrada zůstávala jako každá jiná, odborně pěstěná předměstská zahrada.

Dveře se otevřely.

„Omlouvám se, že jste musel čekat, pane Poirote,“ řekla paní Drakeová. Hlasy v hale slábly, jak se ženy loučily a odcházely. „To je náš kostelní výbor,“ vysvětlila paní domu. „Připravujeme vánoční oslavu a všechno, co s ní souvisí. Samozřejmě schůzka trvá vždycky mnohem déle, než by měla. Každou chvíli někdo něco namítne, dostane nový dobrý nápad — a ze starého dobrého nápadu se obyčejně stane nápad zcela nemožný.“

V hlase jí zazněla lehká hořkost. Poirot si dovedl snadno představit, jak Rowena Drakeová dovede názory druhých jasně a rázně odsoudit. Z poznámek Spenceovy sestry, z náznaků jiných lidí i z dalších pramenů snadno pochopil, že Rowena Drakeová je pánovitá osobnost, kterou všichni nechávají všechno řídit, ale nikdo jí není za vykonanou práci vděčný. Dovedl rovněž pochopit, že její svědomitost nebyla toho druhu, kterou by ocenila její starší příbuzná stejného typu. Paní Llewellyn-Smytheová se sem zřejmě přistěhovala, aby mohla žít v blízkosti synovce a jeho ženy, a tato neteř ochotně převzala dozor nad tetičkou tím spíš, že ji nemusela mít ve vlastním domě. Louisa Llewellyn-Smytheová pravděpodobně po svém uznávala, že Roweně za mnoho vděčí, nicméně ji dráždilo neteřino vystupování, o němž se bezpochyby vyjadřovala jako o panovačném.

„Tak už odešly,“ prohlásila paní Drakeová, když zaslechla zabouchnutí domovních dveří. „Čím vám mohu pomoci? Jde pořád o ten hrozný večírek? Proč jen jsem ho uspořádala! Žádný jiný dům se k tomu ale nehodil. Zůstala paní Oliverová u Judith Butlerové?

„Ano. Do Londýna se vrací asi zítra nebo pozítří. Vy jste se dříve neznaly?“

„Ne. Zbožňuji její knihy.“

„Platí, myslím, za vynikající autorku,“ zdůraznil Poirot.

„Ach, je dobrá spisovatelka, bezpochyby. Je také velmi zajímavá osobnost. Má nějaký vlastní názor na tu příšernou událost?“

„Neřekl bych. A jak vy, madame?“

„Už jsem uvedla, že nevím, jak na tragédii pohlížet.“

„To jistě, ale snad máte — nebo můžete mít — určitý nápad, úvahu, případnou myšlenku.“

„Proč bych měla mít?“ Zvědavě se na detektiva podívala.

„Mohla jste něco spatřit, nějakou nedůležitou maličkost, která ale dodatečně na vás třeba zapůsobila víc než na první pohled.“

„Máte asi na mysli něco konkrétního, pane Poirote, nějakou určitou událost.“

„Nu, připouštím, že ano. Vycházím z toho, co mi kdosi řekl.“

„Skutečně? Kdo to byl?“

„Slečna Whittakerová. Učitelka.“

„Ach, ovšem! Elisabeth Whittakerová. V Jilmech vyučuje matematiku, nemýlím-li se. Copak viděla?“

„Nejde ani tak o to, co viděla ona. Spíš se domnívá, že vy jste něco zahlédla.“

Paní Drakeová se zatvářila překvapeně a zavrtěla hlavou.

„Nevzpomínám si, že bych něco spatřila,“ řekla, „ale člověk nikdy neví.“

„Souviselo to s vázou,“ připomněl Poirot. „S vázou plnou květin.“

„S vázou plnou květin?“ podivila se Rowena Drakeová, ale pak se jí vyjasnilo čelo. „Ale vždyť už vím. Na stolku v ohbí schodiště stála velká váza s chryzantémami a větvemi podzimního listí. Krásná skleněná váza, jeden z mých svatebních darů. Zdálo se mi, že listy vadnou a některé květy rovněž. Vzpomínám si, že jsem si toho všimla při průchodu halou — myslím, že tehdy se už večírek chýlil ke konci, i když jistá si nejsem. Vzhled větví mě překvapil, tak jsem k váze přistoupila a namočila do …

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024