Celá e-kniha Ukolébavka ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
8
Danny Gimp se urazil.
„Jak to, že jste šli za Donnerem?“ otázal se.
Oba muži seděli na lavici u kluziště pojmenovaného po slavném horolezci Louisi Weissovi. Každý v městě věděl, že pro Weisse není žádná hora na světě dost vysoká. S pomocí svých věrných šerpů, s vrozeným smyslem pro humor a vždy s úsměvem zdolával Weiss stále vznešenější vrcholy a jen jednou mu omrzl nos. Snad právě v upomínku na tuto nehodu v Himálajích po něm pojmenovali kluziště a ne stadión pro kolečkové brusle. Někdy v sobotu jste mohli spatřit Weisse osobně, jak se klouže po ledě a vesele nabádá děcka, aby na jeho kluzišti neodhazovala obaly od čokoládových tyčinek. Tuto sobotu zde nebyl.
Bylo už čtrnáctého ledna.
Od obou vražd uplynuly přesně dva týdny.
Před osmi dny zašel Hal Willis poprvé za Tlusťochem Donnerem.
A Danny Gimp teď chtěl vědět, proč to udělal.
Carella se podivil:
„Jak víš, že jsme byli u Donnera?“
„Mým úkolem je naslouchat,“ odsekl Danny a urazil se ještě víc.
„Opravdu mě to štve, Steve. Vážně.“
„Ví se o něm, že je na holčičky,“ podotkl Carella.
„To není důvod, proč chodit zrovna za ním.“
„Jestliže se obětí vraždy stalo nemluvně a šestnáctiletá dívka, je to naopak velmi dobrý důvod.“
„Tohle je hrozně velký případ, Steve. Jsou toho plné noviny a kdykoli člověk pustí televizi, pořád se o tom mluví.“
„Já vím,“ přiznal Carella unaveně.
„A místo abys mi dal šanci na pořádnou ránu, dáš ji Donnerovi. To nechápu, Steve, opravdu ne.“
„Taky je možné,“ namítl chabě Carella, „že ta věc má něco společného s jedním vloupáním, na kterém dělá Willis. A tak zašel za Donnerem. Protože Willis už s ním dřív dělal.“
Danny se na něho zahleděl.
„No dobře,“ řekl Carella.
„Chci říct, víš, Steve...“
„Povídám, no dobře.“
Oba se odmlčeli. Na kluzišti se proháněla děcka nejrůznějšího věku a vytvářela barevnou duhu. Jedna dívenka se v domnění, že je Katarina Wittová, vymrštila do vzduchu, předvedla trojitý skok, během letu se zářivě usmívala a potom upadla na zadek. Bez rozpaků vstala, odbruslila a zkusila další skok, tentokrát dvojitý.
„Bolí to, když je taková zima, jako dneska?“ zeptal se Danny Gimp.
Carella okamžitě pochopil, o čem je řeč.
„Protože mě ta noha bolí,“ pokračoval Danny. „Od té doby, co mě střelili.“
Byla to lež. Danny nikdy nebyl postřelen. Kulhal, protože jako dítě prodělal obrnu. Ale předstírání, že utrpěl zranění při velké přestřelce mezi gangy, mu skýtalo jisté krytí, které jako informátor považoval za důležité.
Carella mu tu lež ochotně odpustil. Když jeho poprvé postřelili, přišel ho Danny navštívit do nemocnice. To nebylo u informátorů běžné. Carella měl dojem, že se mu Danny opravdu zamlouvá. Šedovlasý a díky mnoha vrstvám šatstva na pohled mohutnější, než ve skutečnosti byl, posedával na lavici a pozoroval bruslaře. On a Carella prostě připomínali dva staré přátele, sedící za větrného dne v parku a probírající své drobné potíže, jako je noha, která při poklesu teploty začne bolet.
„Slyšel jsem, že tě zase střelili,“ poznamenal Danny.
„Jo,“ přiznal Carella.
„Prý o Halloweenu.“
„To souhlasí.“
„Tak jsem si říkal, jestli to bolí, když je taková zima.“
„Trochu.“
„Neměl bys už nechat po sobě střílet,“ soudil Danny.
„Já vím.“
„To pak může policajt špatně dopadnout.“
„Já vím.“
„Tak buď opatrnější.“
„Budu.“
„A občas mi zavolej, když zas budeš mít něco většího. Ne, abych ti musel volat já a žebrat o schůzku v parku, kde mi za chvíli umrzne zadek.“
„To tys vymyslel, že se sejdeme v parku,“ namítl Carella.
„No jasně. Nic víc už nepotřebuju, než aby mě viděli někde v hospodě, jak si povídám s policajtem. A ještě s takovým, co se každý druhý víkend nechá postřelit. Začínáš připomínat tamtoho chlápka od vás - jak se jmenuje?“
„O'Brien.“
„O'Brien, to je on. Ten má taky takovou pověst, ne? Jak ráno vstane z postele, hned je postřelený.“
„Stává se mu to často,“ připustil Carella suše.
„Tak o co se snažíš? Překonat jeho rekord?“
Carella si najednou uvědomil, že si o něho Danny opravdu dělá starosti.
„Dá…
