Celá e-kniha Zmizelé dívky ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
PATNÁCTÁ KAPITOLA
PŘIPADAL JSEM SI jako soukromé očko.
Jenom soukromá očka dostávají rány do hlavy. Když se kácejí k zemi, cítí, jak je „obklopuje tma“ nebo jak „začínají ztrácet vědomí“. Nebo jak se jim „zatmívá před očima“.
Soukromí detektivové pořád dostávají rány do hlavy. Je s podivem, že nemají lebky děravé jako cedník.
Nevím, jestli vás někdo praštil do hlavy hasákem.
Hezekiah mě hasákem praštil. Když dostanete ránu hasákem v knihách nebo ve filmech, ztratíte vědomí, a když se pak proberete, ještě chvíli se vám motá hlava. Jinak se cítíte dobře. Zmeškali jste jenom krátkou chvilku z celé akce a všichni lidé z okolí vám okamžitě vykreslí, co se událo.
Rád bych tento klamný dojem uvedl na pravou míru.
Lebka, dokonce i tak tvrdá jako ta moje, je setsakramentsky křehká věc. Když vás do ní někdo praští hasákem nebo láhví nebo kladivem nebo židlí nebo baseballovou pálkou nebo botou nebo něčím podobným, neupadnete do klidného spánku. Bouchněte se náhodou do hlavy a uvidíte, jak rychle vám naskočí boule. Přidejte k té ráně sílu mužské ruky a ramene a pak ještě hrozivý účinek kusu kalené oceli.
Hlava vám praskne.
Vlasy tu ránu ztlumí jenom nepatrně a potom ocel rozsekne pokožku a odhalí lebku, a pokud máte kliku, neskončíte s otřesem mozku. Pokud máte kliku, začnete krvácet. Hlava vám třeští a krvácí. Krev vám stéká po tváři, po krku a pod límec. V hlavě máte díru a z ní tryská krev, a když konečně přijdete k sobě, na spánku máte koláč zaschlé krve a nahoře v hlavě cítíte ukrutnou bolest. Nedokážete ji pořádně lokalizovat, protože máte pocit, jako kdybyste měli celou hlavu ve svěráku, a neustále vám v ní buší a hučí. Je to nejvyšší stupeň kocoviny, které se jen tak nezbavíte, neodbydete ji mávnutím ruky, nezaženete ji sklenkou rajčatové šťávy. Dostal jsem ránu do hlavy, ale židle se nerozpadla, jak to vídáte v kině, zato moje hlava ano.
Světlo tvořila jenom holá žárovka na dlouhém tenkém kabelu. Visela nehybně uprostřed místnosti jako chabé slunce, které mi bodalo do očí, když jsem je otevřel.
Zamrkal jsem. Hlava mě bolela, v levé noze mi cukalo a já si vzpomněl na to hadí uštknutí a cítil sraženou suchou krev na obličeji a na nohavici. Seděl jsem na židli. Pokusil jsem se z ní vstát, ale ruce jsem měl vzadu spoutané a nohy přivázané k nohám židle.
Naproti mně seděla dívka.
Ta dívka byla krásná bruneta. Oči měla rozšířené a zračila se v nich obava.
„Díky bohu,“ zašeptala.
Zamrkal jsem na ni.
„Myslela jsem si, že jste mrtvý,“ řekla.
Znovu jsem zamrkal. Ta dívka byla také spoutaná. Měla na sobě bílé bavlněné šaty a slaměné střevíčky s průhlednými podpatky. Byla to nesmírně krásná vysoká dívka; vysoká dívka připoutaná k malé židli, s nehybnou žárovkou přímo nad hlavou.
„Jste v pořádku?“ zeptala se.
Pokusil jsem se odpovědět jí, ale z úst mi nevyšel jediný zvuk. Odkašlal jsem si. „Jsem v pořádku,“ vypravil jsem ze sebe.
„Já jsem Ann,“ řekla dívka.
„Připomínalo to kabaretní výstup. Jste v pořádku?“
„ Ano, je mi dobře.“
„ Těší mě, já jsem Katz.“
„Těší mě, já jsem Katz,“ řekl jsem.
Dívka se zatvářila zmateně. „Nejste… nejste Tony Mitchell?“
„Ano,“ odpověděl jsem. „Uštkl mě had.“
„Nebyl jedovatý,“ řekla dívka. „Mluvili o tom. Jeden z nich říkal, že je to takhle lepší, a ten druhý mu odpověděl, že v téhle oblasti jedovatí hadi nejsou.“
„Třeští mi hlava,“ řekl jsem.
„Vypadáte děsně.“
„Děkuju vám.“
„Je Phil v pořádku?“
„Phil?“
„Ano. Nejste…“
„Phil,“ řekl jsem. „Ježíši, vy jste Ann?“
„Ano, řekla jsem vám…“
„Promiňte.“
„Nic se nestalo. Bála jsem se, že jste mrtvý. Když vás sem přinesli, příšerně jste krvácel.“
„Kdo mě sem přinesl?“
„Nějaký malý muž a nějaký vysoký…“
„Barter a Hezekiah,“ ušklíbl jsem se. „Zní to jako název právnické firmy.“
„ Je Phil v pořádku?“
„Je. Já jsem Katz. Promiňte. Všechno se se mnou točí. Bolí mě hlava. Mám mu zavolat. Bojí se o vás.“
„Jsem v pořádku.“
„Už ne, prosím vás.“
„Co už ne?“
„Nic. Kde jsme?“
„V Davistownu.“
„Kde v Davistownu?“
„V něčím bytě. Nějakého…
