17
"Co tím myslíte, že se neozývá?" Fache vypadal nedůvěřivě. "Voláte jí na mobil, že ano? Vím, že ho má u sebe."
Collet se už několik minut pokoušel dovolat Sophii. "Možná má vybitou baterii. Nebo vypnula zvonění."
Od svého rozhovoru s ředitelem dešifrovacího oddělení vypadal Fache značně zneklidněle. Poté, co zavěsil, obrátil se na Colleta a požádal ho, aby mu zavolal agentku Neveuovou. To se ale seržantovi nepodařilo, a tak Fache přecházel sem a tam jako lev v kleci.
"Proč vám volali?" odvážil se zeptat Collet.
Kapitán se otočil. "Aby nám řekli, že žádné odkazy na pomýleného Draka a Satana, lovícího lidi, nenalezli."
"To je všechno?"
"Ne, ještě že právě přišli na to, že ta čísla jsou Fibonacciho posloupností, a že mají dojem, že v nich není skryt žádný význam."
Collet byl zmatený. "Ale s tím už přece poslali agentku Neveuovou."
Fache zavrtěl hlavou. "Oni Neveuovou neposlali."
"Cože?!"
"Jejich šéf tvrdí, že svolal celý tým a ukázal jim obrázky, které jsem mu poslal. Když dorazila agentka Neveuová, vrhla na fotografie Saunierova těla a toho vzkazu jediný pohled a beze slova odešla z kanceláře. Také mi řekl, že se nad jejím chováním nijak nepozastavil, protože chápal, že ji ty snímky musely rozrušit."
"Rozrušit? Ona ještě neviděla mrtvolu?"
Fache byl chvilku zticha. "Já jsem o tom nevěděl a její nadřízený také ne, dokud mu někdo z týmu neprozradil, že Sophie Neveuová je Saunierova vnučka."
Collet oněměl.
"Ředitel mi pověděl, že se mu o tom agentka Neveuová nikdy nezmínila. Myslí si, že je to proto, aby neměla díky slavnému dědečkovi žádnou protekci."
Není divu, že ji ty snímky rozrušily. Collet si pomyslel, že to byla opravdu nešťastná náhoda, jež přivedla tu mladou ženu k luštění kódu, který zanechal zavražděný člen její rodiny. Přesto její chování nedávalo žádný smysl. "Ale ona zcela jistě rozpoznala tu Fibonacciho posloupnost, protože sem přišla a řekla nám o ní. Nechápu, proč by měla ze své kanceláře odejít, aniž by komukoli řekla, že ví, co ta čísla představují."
Colleta napadl jediný důvod, který by to všechno vysvětloval: Sauniere napsal nesmyslný číselný kód, aby Fache zapojil do vyšetřování dešifrovací oddělení, a tím i jeho vlastní vnučku. A pokud jde o zbytek vzkazu - nesnažil se Sauniere komunikovat právě s ní? A pokud ano, co jí chtěl sdělit? A jak do toho zapadá Langdon?
Než mohl Collet pokročit v myšlenkách dál, proťal ticho opuštěného muzea ostrý zvuk poplašného zařízení. Znělo to, jako by zvuk přicházel z Velké galerie.
"Alarme!" zaječel jeden z agentů od ústředí bezpečnostního systému Louvru. "Grande Galérie! Toilettes Messieurs!"
Fache se bleskurychle otočil ke Colletovi. "Kde je Langdon?"
"Pořád na toaletách!" ukázal seržant na blikající tečku na svém laptopu. "Musel rozbít okno!" Collet věděl, že se Langdon daleko nedostane. Přestože francouzské požární předpisy vyžadovaly, aby okna veřejných budov i v patnáctimetrové výšce bylo možno v případě požáru rozbít, útěk z druhého patra Louvru bez provazového žebříku nebo lana by byl sebevraždou. Na západní straně Louvru nebyly ani žádné stromy či tráva, které by mohly zmírnit pád. Přímo pod okénkem pánských toalet vedla silnice. "Panebože," vyhrkl Collet s očima upřenýma na monitor. "Langdon se blíží k okenní římse!"
Ale to už Fache vystartoval. Vytrhl z ramenního pouzdra svůj revolver Manurhin MR-93 a zmizel v chodbě.
Collet užasle sledoval obrazovku, pozoroval, jak blikající tečka dorazila k okenní římse - a pak se stalo něco nečekaného. Tečka se ocitla mimo budovu.
Co se to děje? Lámal si hlavu. Langdon vylezl na římsu?
"Proboha!" Collet vyskočil, když sebou tečka trhla, prudce se pohnula a zastavila se několik metrů od budovy.
Collet horečně vyvolal z paměti počítače plán Paříže a překalibroval GPS. Zvětšil výsledný obraz a vyhledal si přesnou polohu signálu.
Tečka už se nepohybovala.
Ležela nehybně uprostřed Place du Carrousel.
Langdon vyskočil z okna.
