72
Patnáct tisíc stop nad zemí Langdon cítil, jak kolem něj bledne skutečný svět a veškeré jeho myšlenky se soustřeďují na Saunierovu zrcadlově napsanou báseň, která byla proti světlu dobře čitelná.
Na dávnou moudrost pouta stáhnu sám
leč pouze átbaš dá tu růži vám
pak z chrámu kříže náhle stoupne dým
a z hlav je kámen, jenž je klíčem tvým
Sophie rychle našla kousek papíru a verše na něj poznamenala. Když byla hotová, všichni tři začali ten text postupně studovat. Vypadalo to jako nějaká archeologická křížovka... hádanka, která slibuje odhalit tajemství otevření základního kamene. Langdon si ty čtyři verše pomalu přečetl.
Na dávnou moudrost pouta stáhnu sám... leč pouze átbaš dá tu růži vám... pak z chrámu kříže náhle stoupne dým... a z hlav je kámen jenž je klíčem tvým.
Ještě předtím, než Langdon začal uvažovat nad tím, jaké dávné heslo v sobě tyto verše ukrývají, všiml si něčeho podstatně fundamentálnějšího. Doslova to v něm rezonovalo - rytmus té básně. Jambický pentametr.
Langdon se s takovým rytmem setkával v posledních letech, kdy studoval tajné společnosti po celé Evropě, poměrně často - například minulý rok při návštěvě vatikánských tajných archivů. Po celá staletí dávali mnozí slavní spisovatelé jambickému pentametru přednost - od starých Řeků jako byl Archiluchos, přes Shakespeara, Miltona, Chaucera až po Voltaira - ti všichni se rozhodli psát svá díla v rytmu, o němž tehdy mnozí věřili, že má mystické vlastnosti. Kořeny jambického pentametru zasahovaly hluboko do pohanské minulosti.
Jamby. Dvojverší. Dvě slabiky se střídavým přízvukem. Přízvučná a nepřízvučná. Jin a jang. Vyvážené dvojice. Uspořádané po pěti. Pentametr. Pět jakožto symbol Venušina pentagramu a posvátné ženy.
"Je to pentametr!" vykřikl Teabing a otočil se k Langdonovi. "A v angličtině! La lingua pura!"
Langdon přikývl. Převorství, podobně jako řada dalších tajných společností, které jsou na kordy s církví, považují angličtinu po staletí za jediný západoevropský čistý jazyk. Na rozdíl od francouzštiny, španělštiny a italštiny, jejichž základem je latina - jazyk Vatikánu - je angličtina vyňata z lingvistického vlivu Říma a jeho propagandy. Proto se stala posvátným, tajným jazykem těch bratrstev, jejichž členové byli dostatečně vzdělaní, aby se jí naučili.
"Tahle báseň," nadšeně pokračoval Teabing, "neobsahuje pouze narážku na svatý grál - to jsou ta slova o růži, ale také na templáře - ve verši o chrámu, neboli templu, a kříži! Co víc bychom si mohli přát?"
"To heslo," odpověděla mu Sophie a znovu si pročítala celou báseň. "Zdá se, že potřebujeme nějaké dávné slovo moudrosti?"
"Abrakadabra?" navrhl Teabing a v očích mu zajiskřily čertovské ohníčky.
Výraz na pět písmen, pomyslel si Langdon a v duchu si vzpomněl na ohromné množství výrazů, které by mohly být označeny za dávnou moudrost - nějaké slovo z mystických zaklínadel, astrologických předpovědí, rituálů tajných společností, čarodějnických knih, egyptských kouzel, pohanské mantry - seznam mohl pokračovat prakticky donekonečna.
"To heslo," pokračovala Sophie, "asi bude mít něco společného s templáři." Přečetla nahlas poslední dva verše. "Pak z chrámu kříže náhle stoupne dým a z hlav je kámen, jenž je klíčem tvým."
"Leighu," ozval se Langdon. "Vy jste specialista na templáře. Napadá vás něco?"
Teabing byl několik vteřin potichu a pak si povzdechl. "Z hlav je kámen - to by mohl být nějaký hrob nebo náhrobní kámen. Možná na hrobce Máří Magdaleny, kterou templáři uctívali. Ale to nám příliš nepomůže, protože nikdo nevíme, kde ta hrobka je."
"Ve druhém verši," vložila se do toho Sophie, "se píše, že pouze átbaš dá tu růži vám. To slovo už jsem někde slyšela. Átbaš."
"To mě nepřekvapuje," odpověděl Langdon. "Nejspíš jsi ho slyšela na přednáškách o kryptologii. Šifra átbaš je jedním z nejstarších kódů, jaké lidstvo zná."
No ovšem! došlo Sophii. Ten slavný hebrejský kódovací systém.
Šifra átbaš byla opravdu součástí Sophiiných kryptologických studií. Tento kód pochází z d…
