KAPITOLA 4
Berta přišla chvíli před pátou. Líce měla zardělé a v očích se jí blýskalo. Vrazila do dveří, napochodovala do kanceláře, mrkla na mě a jedním dechem řekla: „Donalde, proč si, k čertu, nejdeš do své kanceláře a nečteš si noviny?“
„Už jsem je četl.“
„Dobře, tak si tam sedni a toč palci. Ale nevysedávej tady. Odvádí to Elsie od práce.“
„Ale ona až doteď psala. A stejně je už konec pracovní doby.“
„No a?“ vyštěkla Berta. „I tak odvádíš její pozornost od práce. Vsadím se, že udělala chyby.“
Přešla k psacímu stroji a prohlédla si poslední dvě stránky, které Elsie napsala. „Tady to máme!“ vykřikla. „Tady je překlep, tady oprava a tady je třetí.“
„No a co?“ zeptal jsem se. „Příslušné společnosti vyplácejí z prodeje mazacích pásek dividendy. Vědí, že písařky čas od času udělají chybu. A tři chyby na čtyřech stránkách nejsou zas tak moc.“
„Pitomost. To si myslíš jenom ty. Podívej se sem.“
Přelétla pohledem pár dalších stránek. Nenašla ani známku po opravách.
Podíval jsem se na Elsie. Líce jí červeně zářily.
„Ty jsi mi pěkný detektiv,“ zavrčela Berta. „Pojď ke mně.“
Chtěl jsem něco říci, ale Elsiin pohled mě prosil, abych to nedělal. Tak jsem pouze následoval Bertu do její kanceláře.
„K čertu!“ vztekle vykřikla. S bouchnutím otevřela víko krabice na cigarety a jednou si posloužila.
„Co se děje? Propásla jsi je?“
„Ne. Přijela jsem včas. A podle tvého popisu jsem je hned poznala. Ona je paní Ellery-Crailová a má buick Road Master zaregistrovaný na její jméno. Muž, který byl s ní, se jmenuje Rufus Stanberry. Je to chlap, kterému patří ten barák. Žije na Fullrose Avenue ve Fullrose Apartments. Je to elegantní místo se spoustou olivrejovaných sluhů a vstupní halou přeplácanou ozdobami. Patří mu velký cadillac.“
„Tak se mi zdá, že jsi odvedla skvělou práci, Berto. Tak v čem je problém?“
„Problém?“ zařvala na mě Berta. „V celém tom špinavém zatraceném zmatku.“
„Tak do toho a ulev si.“
Berta se ovládala s velkým úsilím a zlostně odfrkla: „Bůh ví, co za tím je. Je to zřejmě nějaký tvůj trik – něco jako uhrančivý pohled. Kdykoliv začneš dělat na nějakém případu, nikdy to nejde hladce. Vždycky se stane něco nepříjemného.“
Vytáhl jsem jednu z krabiček cigaret, které jsem koupil v Rendezvous od dívky s dlouhýma nohama a vyklepl si cigaretu.
Bertiny ruce škubly směrem ke krabici na stole. „Během pracovní doby si ber z těchto, zlatíčko. Započítávám je do nákladů.“
Dopravil jsem cigaretu mezi rty, vrátil krabičku do kapsy, škrtl zápalkou a řekl: „Tyto jdou také do nákladů.“
„Jak to?“
„Koupil jsem je od prodavačky v Rendezvous.“
Berta chtěla něco říci, ale pak si to rozmyslela. Vytáhl jsem všechny tři krabičky z kapsy a položil je na stůl.
Berta se zamračila. „Co to zase, sakra, znamená?“
„Ale nic,“ odpověděl jsem lhostejně. „Je to moje značka a to děvče mělo hezké nohy. To je všechno.“
Berta se zakuckala.
„Tak do toho,“ pobídl jsem ji.
„Ďas tě sper. Nevím, jestli si uvědomuješ, jak moc mi lezeš na nervy.“
Podíval jsem se do jejích rozzlobených očí. „Chceš zrušit naše partnerství?“ zeptal jsem se provokativně.
„Ne!“ zařvala.
„Tak buď zticha,“ usadil jsem ji.
Zkřížili jsme na chvíli pohledy a já jsem jí dal možnost, aby uhnula. „Co se stalo, když jsi sledovala paní Ellery-Crailovou?“
Berta zhluboka potáhla z cigarety, vyfoukla kouř a začala: „Seděla jsem venku před Rendezvous. Byla jsem tam asi pět minut, když se otevřely dveře a ti dva vyšli ven. Popsal jsi je skvěle. Bylo to jednoduché jak facka. Chvíli postáli před budovou a bavili se, pak se rozdělili. Muž se podíval na náramkové hodinky a potom nasedl do velkého cadillacu. Žena se pustila po ulici. Rozmyslela jsem se a sledovala jsem toho muže.“
Přikývl jsem. „To jsem také chtěl.“
Šlehla po mě očima. „Ty jsi vmáčkl služební auto přímo před ten velký cadillac a on ho, sakra, odtlačil, aniž by se pokusil vyjet nějak slušně. To mě tak rozzuřilo, že jsem na něj málem vletěla.“
Nekomentoval jsem to.
„Neměl jsi nechávat naše auto zaparkované tak…
