17
Téměř tři minuty se soudce Winters pokoušel zjednat pořádek, ale nepodařilo se mu to. Nakonec ohlásil desetiminutovou přestávku a nařídil vyklidit soudní síň.
K Masonovi přistoupil soudní zřízenec.
„Soudce Winters by se rád sešel s vámi a s okresním prokurátorem ve své úřadovně,“ řekl.
Mason přikývl a následoval ho. Vzápětí do soudcovy úřadovny vkročil i Hamilton Burger.
Vztekle se na Masona zamračil a s mrazivou důstojností se otázal: „Přál jste si se mnou mluvit, Ctihodnosti?“
„Chci s vámi oběma prohovořit velice zvláštní vývoj situace, pánové.“
„S Perrym Masonem nehodlám naprosto nic projednávat,“ prohlásil Burger. „Zda tato žena je či není Hazel Fenwicková nemá vůbec nic do činění s předvoláním Perryho Masona před velkou porotu.“
Ozvalo se zaklepání na dveře.
„Vstupte!“ zvolal Burger.
Soudce Winters podrážděně vzhlédl. Dveře se otevřely a do místnosti vešel seržant Holcomb.
„Doufám, že prominete, Ctihodnosti, ale dovolil jsem si požádat seržanta Holcomba, aby vzal Perryho Masona do vazby.“
„Do vazby za co?“ otázal se Mason
„Za manipulování se svědkyní,“ odsekl Burger.
„Ale ona nebyla svědkyně,“ namítl Mason. „O celém případu nevěděla vůbec nic. Dokonce ho ani nesledovala v novinách. Celá věc jí byla úplně cizí a neměla s ní nic společného.“
„Poslal jste ji do Rena, aby se tam vydávala za Hazel Fenwickovou, a tím jste skutečné Hazel Fenwickové umožnil útěk.“
„Nic takového jsem neudělal. Hazel Fenwicková utekla dřív, než jsem se s Thelmou Bevinsovou vůbec setkal. Vzhledem k informacím, jež jsem vám poskytl v soudní síni, je myslím dostatečně zřejmé, proč se Hazel Fenwicková skryla. Nepochybuji o tom, že ji policie dopadne. Nyní, když o ní víc vědí, bude snazší ji hledat.
A pokud jde o to, že jsem té mladé ženě poradil, aby se vydávala za Hazel Fenwickovou, rovněž jsem nic takového neudělal. Poslal jsem do Rena muže, který jí měl doručit nějaké úřední listiny. Poslal jsem tu ženu do Rena, aby papíry přijala. V okamžiku doručení tomu muži výslovně prohlásila, že není Hazel Fenwicková, že se jmenuje Thelma Bevinsová, ale že je ochotna papíry přijmout.
Z určitých důvodů, které jsem měl, jsem si přál, aby vyšlo najevo, že tyto papíry byly doručeny v Renu ve státě Nevada. Jaké to byly důvody, nijak s tímto případem nesouvisí.“
„Ale proč jste to udělal?“ otázal se soudce Winters nesmlouvavě. „Toho se chci dopídit. Nemám zájem diskutovat o věci na veřejnosti, dokud jsem ji s vámi neprodiskutoval soukromě. Ale jeví se mi, že jste záměrně zneužil celého soudního jednání k tomu, abyste každého, kdo s tímto případem souvisí, zesměšnil. Bezpochyby v naději, že pro vás z toho vyplyne nějaký prospěch. Je-li to pravda, dopustil jste se flagrantní urážky soudu a hodlám vás pokutovat a uvěznit.“
„Ničeho jsem se nedopustil,“ řekl Mason. „Nebyl jsem to já, kdo sem tuto mladou ženu přivedl. Naopak, na základě mých specifických instrukcí odmítla Nevadu dobrovolně opustit. Nepochybně si ověříte, že ji byla donucena opustit díky jakési ne zcela korektní domluvě mezi nevadskými úřady a okresním prokurátorem.“
„Byla klíčový svědek,“ prohlásil Burger. „Měl jsem pro ni soudní obsílku a ta obsílka jí byla řádně doručena.“
„Přesně,“ řekl Mason. „Vy jste ten, kdo ji sem přivedl. Vy jste ten, kdo se domníval, že je Hazel Fenwicková. Já ji sem nepřivedl. Nic takového jsem se nedomníval a na stanoviště svědků jsem ji nepovolal.“
„Ale co jste doufal, že tím získáte?“ zeptal se soudce Winters. „A proč jste jí radil, aby neodpovídala na otázky?“
„Tento dotaz zodpovím pouze za předpokladu,“ řekl mu Perry Mason, „že budu mít možnost odpovědět plně, v celé šíři a bez přerušení.“
„Já vám nehodlám nic slibovat,“ prohlásil Burger, „kromě toho, že půjdete před velkou porotu a že do té doby se máte považovat za zatčeného.“
„Já,“ řekl soudce Winters, „vaše vysvětlení rád vyslechnu. Mám pocit, že na ně mám nárok a že možná na ně máte nárok i vy. Máte pověst velice chytrého a schopného advokáta. To, co děláte, mívá většinou své důvo…
