8
Berta McLaneová začala mluvit ještě dřív, než Perry Mason stihl říct víc než jen zdvořilé „dobré jitro“.
„Četli jsme to v novinách. Mění to něco na věci?“
„Změní to dokonce hodně na věci,“ odpověděl Mason. „Majetek teď bude v rukou správce nebo vykonavatele závěti. Když to bude Sylvia Bassetová, bude vám velmi vlídně nakloněna. Bude-li to někdo jiný, začnou problémy. Nemůžeme tu věc teď srovnat. Kdyby došlo ke sporu o platnosti závěti a dočasný správce by odhalil nesrovnalosti, tak…“
Při jeho slovech se Bertě rozšířily oči. Přerušila ho a řekla: „Panebože, copak nevíte, co se stalo?“
Perry Mason přestal mluvit a podíval se na ni.
„Co se stalo?“ zeptal se ostražitě.
Obrátila se na bratra.
„Řekni mu to Harry.“
Harry McLane prohlásil: „Zaplatil jsem mu.“
Mason na něj zamyšleně pohlédl.
„Cože jste?“
„Zaplatil jsem mu.“
„Komu?“
„Hartleyi Bassetovi.“
„Kolik?“
„Do posledního zatraceného centu všechno. Tři tisíce devět set čtyřicet dva dolary a třiašedesát centů.“
„Dostal jste od něj potvrzení?“
„Žádné jsem nepotřeboval. Dostal jsem zpátky ty falešné úpisy, žádné jiné potvrzení jsem nepotřeboval.“
„Kdy jste mu zaplatil?“
„Včera v noci.“
„V kolik hodin?“
„Nevím přesně. Myslím, že kolem jedenácté. Možná o něco později.“
Mason se pokusil podívat se mu do očí, ale McLane se nejdřív díval na svou sestru a potom upřeně hleděl z okna.
„Je to zkrátka už v pořádku. Jen jsme si řekli, že vám dáme vědět. Pojď, ségra, jdeme. Myslím, že už tu nemáme co dělat.“
„Počkejte okamžik,“ řekl Mason. „Podívejte se na mě.“
Harry McLane obrátil zrak k advokátovi.
„Tak. Stále se na mě dívejte,“ řekl Mason. „Neodvracejte zrak. A teď mi povězte – četl jste dnes ráno noviny?“
„Ano, vždyť proto jsme přišli. Zjistit, zda to bude hrát ve věci nějakou roli.“
„Jak dlouho předtím, než byl Basset zavražděn, jste mu ty peníze dal?“ zeptal se Mason pomalu.
„To nevím, protože nevím, kdy byl zavražděn.“
„Dejme tomu, že byl zavražděn kolem půlnoci.“
„V tom případě jsem mu ty peníze dal krátce před tím… Možná mu je někdo ukradl.“
„Dal jste mu ty peníze v hotovosti?“
„Hotově, na dřevo.“
„Kde jste je vzal?“
„To je moje věc.“
„Vyhrál jste je?“
„Co je vám po tom, jestli jsem je vyhrál? Není to důležité.“
„Mohlo by to být velmi důležité,“ řekl Mason. „Uvědomujete si, že… Ale to nic. Nejdřív vám položím pár otázek. Hartley Basset vám vrátil padělané úpisy?“
„Ano.“
„Ty padělané úpisy byly jediné důkazy, které proti vám měl, mám pravdu?“
„Ano.“
„Odkud je vzal, když vám je vracel? Jinými slovy – kde byly? Ne, mladý muži, neodvracejte zrak! Dívejte se mi do očí… Kde Hartley Basset ty padělané úpisy měl?“
„V zamčeném příručním trezoru na svém psacím stole.“
„Kde byl k němu klíč?“
„Na jeho svazku samozřejmě.“
„Uvědomujete si, že když bylo Bassetovo tělo objeveno, neměl u sebe víc než dvacet pět dolarů v drobných po kapsách, a že policie nenašla žádný větší peněžitý obnos v trezoru ani v místnosti, kde byl zavražděn?“
„Možná,“ podotkl Harry McLane, „byla motivem vraždy loupež.“
Perry Mason rytmickým bušením pěsti do desky psacího stolu zdůrazňoval každé své další slovo.
„Mladý muži, uvědomujete si, že nic na tom široširém božím světě vám nebránilo v tom, abyste získal přístup do místnosti, kde Basset pracoval, prohlášením, že mu jdete vrátit peníze? Že když už jste byl uvnitř, jste ho nezabil, nevzal klíč ze svazku a neodemkl trezor, který jste dobře znal, protože jste pro Basseta pracoval? Že vám nic nebránilo vzít padělané úpisy, které byly jediným důkazem proti vám? Že jste mohl strčit do stroje falešný dopis na rozloučenou a odejít z domu… Ne, nepřerušujte mě a dívejte se mi do očí… Zkrátka – víte, že jediné, čím můžete zabránit policejnímu výslechu vycházejícímu z této teorie o tom, co se mohlo přihodit, je vaše schopnost přesně prokázat, odkud jste měl peníze, které jste Bassetovi zaplatil, a dokázat, kde jste byl v době vraždy?“
„Proboha!“ zvolala Berta McLaneová. „Obviňujete Harryho z vraždy? Harry by nikdy…“
„Buďte…
