17
PACHATEL 823
Vzhled Bydliště Automobil Ostatní
– běloch, menší postavy
– tmavé oblečení
– staré rukavice, načervenalá kozinka
– voda po holení zakrývá nějaký pach?
– lyžař. kukla? tmavomodrá?
– rukavice jsou tmavé
– zřejmě má operační základnu
– Broadway a Dvaaosmdesátá, ShopRite Broadway a Šestadevadesátá, Anderson Foods Greenwich a Bank, ShopRite Druhá ave a Dvaasedmdesátá Třiasedmdesátá, Grocery World Battery park City, J&G’s Emporium 1709 Druhá ave, Anderson Foods Čtyřiatřicátá a Lexington, Food Warehouse Osmá ave a Čtyřiadvacátá, ShopRite Houston a Lafayette, ShopRite Šestá ave a Houston, J&G’s Emporium Greenwich a Franklin,
– Grocery World – žlutý taxík
– nový sedan světle šedý, stříbrný, béžový
– zná proced. na místě činu, pravděpod. má záznam v rejstříku
– zná různé druhy otisků
– zbraň = Colt .32
– svazuje oběti neobv. uzly
– má zálibu ve starobylosti
– jedné oběti říkal ‚Hanno‘
– zná základy němčiny
– záliba v podzemí
– rozdvojená osobnost
– možná kněz, konzultant, soc. pracovník,
Jeden z nás.
Takhle se díval Dellray na Rhyma, když obcházel kolem jeho postele. Někteří lidé to dělají: obcházejí ochrnutého, zahrnují ho vtipy, grimasami a významnými pohledy. Dělají si z něj blázny, aby ukázali, že ho pokládají za rovnocenného.
Lincoln Rhyme už věděl, že tenhle postoj začne být velmi rychle únavný.
„Podívejme,“ hlaholil Dellray a zíral na nafukovací postel. „To je jako v Star Treku. Veliteli Rikere, pohněte zadkem, ať hvězdolet frčí.“
„Vypadni, Dellrayi,“ ozval se Polling. „Tohle je náš případ.“
„A jak se má náš pacient, doktorko Crusherová?“
Kapitán přistoupil k agentovi FBI. „Dellrayi, slyšíš mě? Vypadněte.“
„Člověče, to je život, Rhyme. Válíš se tady na prdeli a sleduješ, co se děje… Ale teď vážně, Lincolne, jak se máš? Neviděli jsme se hezkých pár let.“
„Klepali?“ zeptal se Rhyme Thoma.
„Ne, neklepali.“
„Vy jste neklepali,“ řekl Rhyme. „Mohu vás tedy požádat, abyste odešli?“
„Máme pověření,“ zamumlal Dellray a začal se hrabat v náprsní kapse.
Amélie Sachsová si ukazováčkem rozdírala palec tak důkladně, že téměř začal krvácet.
Dellray se rozhlédl. Zjevně byl překvapen vybaveností improvizované laboratoře, ale nedal na sobě nic znát.
„Přebíráme případ. Je mi líto.“
Za dvacet let práce u policie Rhyme nikdy neviděl tak nekompromisní převzetí případu.
„Ser na to, Dellrayi,“ začal Sellitto, „na ten případ nemáš právo.“
Agent se otočil. „Co to žvaníš? Dals mi vědět? Volal jsi mi?“
„Ne.“
„V tom případě jsi porušil předpisy.“
„Ale…“ Sellitto překvapeně pohlédl na Pollinga, který řekl: „Poslali jsme vám hlášku. Nic víc dělat nemusíme.“
„Tak hlášku, jo? A jak jste nám tu hlášku poslali? Pony Expressem? Holubí poštou? Řekni mi, Jime, k čemu je nám hláška, která přijde druhý den, když mezitím probíhá policejní operace?“
„Nepovažovali jsme to za nutné,“ bránil se Polling.
„My?“ reagoval Dellray s rychlostí chirurga, který zaregistroval mikroskopický nádor.
„Já jsem to nepovažoval za nutné,“ vyhrkl kapitán. „Řekl jsem starostovi, aby celou operaci nechal na lokální úrovni. Případ máme pod kontrolou. A teď už jdi do prdele, Dellrayi.“
„A vy jste si mysleli, že to všechno doděláte ještě před zprávama v jedenáct, co?“
Rhyme se vyděsil, když Polling vykřikl: „Co si myslíme my, po tom je vám hovno! Tohle je náš případ, kurva!“
Přestože věděl o kapitánových proslulých záchvatech, nikdy ještě žádný neviděl na vlastní oči.
„Ne. Teď už je to náš případ, kurva,“ opakoval Dellray Pollingova slova a prošel kolem stolu s Cooperovými přístroji.
„Nedělej to, Frede,“ ozval se Rhyme. „Už jsme tomu chlapovi na stopě. Klidně na tom dělejte s náma, ale neberte nám to. Tenhle chlap je úplně jiný než všichni ostatní, na kterých jste doteďka dělali.“
Dellray se usmál. „Hele, víš, co jsem se doslechl o tomhle zasraném případu? Že celou akci řídí civil. Že místo činu ohledává pochůzkářka. A že zásahová jednotka nakupuje v hokynářství.“
„Sběr důkazního materiálu, Fredericku,“ řekl Rhyme…
