KAPITOLA 14
Soudní síň byla nabitá diváky, kteří dobře věděli, na jakou důležitou právnickou bitvu se mohou těšit.
Soudce Kaylor vyšel ze svých úředních místností a zaujal místo za předsednickým stolem. Soudní úředník zaklepal kladívkem, aby nastolil v soudní síni pořádek.
„Případ Stát versus Harrieta Bainová,“ pronesl soudce Kaylor.
„Obžaloba je připravena,“ odpověděl Delbert Moon, náměstek okresního státního zástupce.
„Obhajoba také,“ oznámil Mason.
„Toto je předběžné slyšení v obvinění z vraždy prvního stupně,“ řekl soudce Kaylor.
Delbert Moon, uhlazený, bystrý a pohotový právník, jeden z novějších a šikovnějších náměstků v trestních procesech v reorganizovaném úřadu okresního státního zástupce, vyskočil.
„Jestli soud dovolí,“ ozval se, „povolám jako svého prvního svědka pana George Brogana.“
George Brogan předstoupil a složil přísahu. Udal zapisovateli své jméno a adresu a jako své povolání uvedl soukromý vyšetřovatel.
„Znal jste člověka, který před vámi za svého života vystupoval jako J. J. Fritch?“ zeptal se Moon.
„Ano, pane.“
„Kde je?“
„Je mrtev.“
„Jak víte, že je mrtev?“
„Viděl jsem jeho mrtvé tělo.“
„Děkuji, to je všechno.“
Brogan už odcházel ze svědecké lavice.
„Ještě moment,“ ozval se Mason. „Chci položit několik dotazů v křížovém výslechu.“
„Když soud připustí,“ zasáhl Moon. „Formuloval jsem úmyslně své otázky tak, aby tento svědek, který bude později znovu povolán jako hlavní svědek obžaloby, dosvědčil pouze jednu fázi důkazního předmětu. Trvám na tom, aby se obhájce při křížovém výslechu omezil na tuto část případu.“
Mason se ohradil: „Nedomnívám se, že je třeba, aby mi obžaloba poskytovala rady, jak mám vést křížový výslech. Navrhuji, aby volila obvyklý postup, to znamená, aby vyslechla mé otázky a protestovala proti kterékoli z nich, o níž se bude domnívat, že není náležitým křížovým výslechem.“
„Prosím, pokračujte,“ řekl soudce Kaylor s mírným úsměvem.
„Tvrdíte, že jste viděl tělo J. J. Fritche?“ zeptal se Mason.
„Ano, viděl.“
„Kde jste je viděl?“
„Viděl jsem je v márnici.“
„Kdo tam byl s vámi?“
„Seržant Holcomb z oddělení vražd a patolog doktor Hanover.“
„Znal jste pana Fritche během jeho života?“
„Ano, pane.“
„Jak asi dlouho?“
„Dobrých pár let.“
„Můžete určit, jak dlouho to bylo?“
„Ne, pane, to nemůžu.“
„Proč?“
„Bylo to hodně dlouho.“
„Pět let?“
„To ano.“
„Deset let?“
„Snad.“
„Patnáct let?“
„Nevím.“
„Déle než deset let?“
„Nedokážu to přesně určit.“
„Nemůžete nám povědět, kdy jste se s panem Fritchem setkal poprvé?“
„Ne, pane, nevzpomínám si.“
„Udáváte, že jste viděl tělo pana Fritche v márnici?“
„Ano, pane.“
„Bylo to poprvé, kdy jste viděl mrtvé tělo pana Fritche?“
„Vaše ctihodnosti,“ zasáhl Moon. „Námitka. Svědek byl povolán pouze k potvrzení skutečnosti, že pana Fritche za jeho života znal a že je pan Fritch mrtev. Jako dalšího svědka povoláme pana doktora Hanovera, patologa, který prokáže, že pan Fritch zemřel násilnou smrtí způsobenou třetí osobou. Potom budeme moci postupovat běžným způsobem a spojit obžalovanou se smrtí pana Fritche. Tato otázka proto není v této chvíli náležitým křížovým výslechem. Bude pravděpodobně případná později, až bude tento svědek povolán a podá podrobné své svědectví týkající se dalších etap případu.“
„Tato otázka je teď naprosto případná,“ ohradil se Mason. „Ptal jste se svědka, jestli viděl Fritchovo tělo, a já se ho ptám, kdy tělo viděl a kdy je viděl poprvé.“
„Námitka se zamítá,“ rozhodl soudce Kaylor.
„Kdy jste spatřil tělo poprvé?“ opakoval svoji otázku Mason.
Brogan přešlápl z nohy na nohu, zhluboka se nadechl, pohlédl přes Masonovu hlavu kamsi dozadu do soudní síně a potom stočil oči před sebe na podlahu.
„Nemůžete na moji otázku odpovědět?“ ptal se Mason.
„Snažím se srovnat si v hlavě, jak to vlastně bylo.“
„Dobrá, nespěchejte,“ souhlasil Mason. „Dejte si podle libosti na čas.“
Brogan chvilku váhal, podíval se na náměstka okresního státního zástupce, ale potom očima zase uhnul a řekl:
„Bylo to asi t…
