KAPITOLA 11
Paul Drake zavolal Masona asi ve tři hodiny.
„Už jsi slyšel ty novinky, Perry?“
„Jaké?“
„Cituju – z nejmenovaného, ale hodnověrného pramene, – konec citátu, se policie dozvěděla, že nemocný Ned Bain minulou noc vstal ze svého lůžka a odebral se na půlnoční schůzku s panem J. J. Fritchem. Je pravděpodobné, že ho zavraždil, aby získal originál magnetofonového záznamu, který pan Fritch zneužíval se záměrem vylákat na Bainovi vydíráním velkou částku peněz.“
„Tak to oznámili médiím?“
„Přesně tak. Právě to vysílali v rozhlasových zprávách.“
„Odkud tu informaci mají?“ vyptával se Mason.
„Cituji – z nejmenovaného pramene – konec citátu. Byls to ty?“
„Ne.“
„Je to fikaný nápad udělat z mrtvého člověka vraha. Tím by se živí dostali z bryndy.“
„Já to nebyl,“ ujistil ho Mason. „Ještě něco, Paule?“
„Policie získala dotyčný magnetofonový záznam, cituju – usilovnou promyšlenou prací – konec citátu. Z řady sledovaných stop nabyla přesvědčení, že se magnetofonový záznam nalézá v držbě, cituju – známého advokáta ve městě –, konec citátu.
Policie si obstarala povolení k prohlídce a vešla do kanceláře řečeného advokáta. Přistihla ho, jak se svou půvabnou sekretářkou poslouchají v soukromé advokátově kanceláři dotyčný magnetofonový záznam, který je důležitým důkazním materiálem v tomto případu.“
„Advokátovo jméno neuvedli?“ zeptal se Mason.
„Ne, neuvedli,“ odpověděl Drake.
„Ale hlasatel dodal, že jeho iniciály jsou P. M.“
„To je pěkné nadělení,“ povzdechl si Mason. „Díky za zavolání.“
Mason zavěsil a řekl Delle Streetové: „A máme to pěkně zavařené, teď vědí skoro všechno. Uvidíme, co se bude dít dál.“
„Policii to řekla ona?“ zeptala se Della Streetová.
„Policie oznámila, že se informaci doslechla z nejmenovaného pramene.“
„Zahájili vyšetřování?“ Mason přikývl.
„Sylvia Atwoodová mohla mít aspoň tolik slušnosti, aby nám řekla, k čemu se chystá,“ rozhořčovala se Della Streetová.
„Sylvia Atwoodová,“ poznamenal Mason, který vstal od psacího stolu a začal rázovat sem a tam, „dospěla k názoru, že je moudřejší než její advokát.“
„Ne než její advokát,“ opravila ho Della Streetová. „Než advokát její rodiny.“
Mason se zazubil. „Máte pravdu.“
Přecházel dál z rohu do rohu.
„Vás tím ale vytáhne z bryndy,“ usoudila Della Streetová, „nebo si to nemyslíte, šéfe?“
„Snad, jestli jí ovšem policie uvěří.“
„A myslíte, že jí uvěří?“
„Podle mého názoru je tu šance jen asi tak jedna ku deseti,“ uvažoval Mason. „Budou si myslet, že si to všechno vycucala z prstu, aby dostala z ošemetné situace sebe a taky mě. Veřejnost ponese s nelibostí, že shodila tak snaživě vraždu na mrtvého otce, ještě než jeho tělo pořádně vychladlo.
Na popularitě jí to rozhodně mezi lidmi nepřidá, Dello.“
„To bych prosila,“ vzplanula Della Streetová. „A až ji vyfotografují s těma jejíma studenýma očima a až se ještě ke všemu ukáže, že se nejspíš pokusila udělat z otce obětního beránka, jakmile se dozvěděla, že je po smrti – no uznejte, šéfe, když se nad tím takhle zamyslíte, nezdá se vám, že to všechno do sebe pěkně zapadá?“
Mason mrzutě přisvědčil.
„Měla přece ten magnetofonový záznam,“ uvažovala Della Streetová.
„Chcete říct, že jsem ho měl já.“
„Přece vám ho dala ona.“
„Obávám se, že právě tohle nemůžeme přiznat, Dello.“
„A proč ne?“
„Je naší klientkou.“
„Ale můžete aspoň vysvětlit, jak jste k tomu magnetofonovému záznamu přišel.“
„To nejde. Je tu samozřejmě ještě Edison Doyle. Ten pravděpodobně policii poví, kde záznam našel. Jenže policie už zveřejnila, že magnetofonový záznam zajistila díky promyšlené detektivní práci u mne a já že jsem ho odcizil z Fritchova bytu.
Kdyby se teď ukázalo, že jsem já ten magnetofonový záznam získal od někoho jiného, kdo ho sám našel, a policie měla od svého tvrzení ustoupit, propadla by se asi hanbou.
A seržant Holcomb se nerad propadá hanbou. Tragg zjistí fakta a vyrovná se s nimi. Holcomb bude dělat všechno možné, aby každého přesvědčil, že jsem se do toho bytu vloupal a dotyčnou pásku odcizil.“
…
