KAPITOLA 8
Paul Drake zaujal ve velkém, dobře čalouněném křesle v Masonově kanceláři svoji oblíbenou pozici. Usadil se v něm napříč, kolena ohnul přes jedno kulaté opěradlo a křížem se opíral o druhé.
Protáhl dlouhé paže, zaklínil si propletené prsty za hlavou a překřížil si kotníky.
„Tak spusť, Paule,“ pobídl ho Mason. „Jaké jsi sehnal informace?“
„J. J. Fritche někdo zabil sekáčkem na led, a to několikerými bodnými ranami,“ hlásil Drake. „Zevně příliš mnoho nekrvácel. Zato došlo k značnému vnitřnímu krvácení, protože dvě z bodných ran pronikly do srdce.“
„Kolik ran to bylo celkem?“
„Osm.“
„Někdo si dal opravdu záležet, aby se mu dílo zdařilo.“
„Zdá se. Ovšem s tak malou zbraní, jako je sekáček na led –“
„Našli ten sekáček?“
„Ještě ne.“
„Má Brogan v bytě starodávnou ledničku?“
„Ne, nemá. Brogan má elektrickou ledničku a do nápojů užívá kostky ledu. Stejně to dělal i Fritch. Policie si není stoprocentně jistá, že ta zbraň byl opravdu sekáček na led, ale zdá se jí to pravděpodobné.“
Mason přimhouřil oči.
„Povím ti ještě něco, co policii nedošlo – aspoň prozatím ne,“ pokračoval Drake.
„Co?“
„U Bainových mají sice elektrickou ledničku, ale na zadní verandě mají taky starodávnou velikánskou lednici. Ned Bain občas potřebuje sáčky s ledem. To potom spotřebují i dvacet kilo ledu za den.“
„Holcomb se k Bainovým ještě nevypravil?“
„Ne.“
„Je tam u nich teď Della,“ poznamenal Mason.
„Snad aby zapátrala po tom sekáčku na led,“ navrhl Paul.
Mason několik minut mlčel.
„Kdy došlo k vraždě, Paule?“
„Zdá se, že asi tak v rozmezí mezi půlnocí a třetí hodinou ranní. Patolog udává, že to rozhodně nebylo před půlnocí ani po třetí hodině ráno. Přesněji to stanovit nemůže.“
Mason přimhouřil v zamyšlení oči.
„Kdes byl ty, Perry, včera mezi půlnocí a třetí hodinou ranní?“
„V posteli.“
„To máš z toho svého staromládenectví. Měl by ses oženit. Takhle nemáš žádné alibi. Je tu jen tvoje nikým nedoložené slovo.“
Mason namítl: „Máme u nás v domě čtyřiadvacet hodin denně portýra.“
„Byl by tě viděl, kdybys šel ven?“
„Předpokládám, že ano.“
„A až by ses vracel?“
Mason přisvědčil.
„Pravděpodobně si ho už vzali na paškál.“
„Chceš říct, že si policie vážně myslí, že jsem toho člověka zabil já?“ zeptal se Mason nevěřícně.
„Doneslo se mi totiž tajnými kanály, že Brogan má perfektní alibi.“
„Co znamená perfektní? To už bude muset být pořádně neprůstřelné alibi, abych mu uvěřil. Celé to nainscenované divadýlko se mi vůbec nelíbí. Co se mohlo Broganovi hodit víc do krámu než právě poker. Nic bych nedal za to, že ho zabil právě Brogan.“
Drake zavrtěl hlavou. „Říkám ti, že má alibi. Začal hrát poker v deset hodin večer a nehnul se odtamtud až do pěti do rána. Všichni si pamatují, že pořádně prohrával. V pět ráno si musel jít opatřit nějaké peníze. Byl pryč půl nebo třičtvrtě hodiny, a když se vrátil, pustil se zase do hry. Potom, přibližně od osmi, se pořád pokoušel utrhnout se a odejít s omluvou, že má v devět hodin velice důležitou obchodní schůzku a že se musí ještě oholit a vzít si čistou košili.“
„V kolik odešel?“
„Nikdo přesně neví, ale zřejmě někdy kolem půl deváté. Když konečně vypadl, stavil se někde na snídani a k svému bytu se dostal později než Della Streetová a paní Atwoodová, které už stály před dveřmi. Co jim Della navyprávěla, Perry?“
„Nic,“ odpověděl Mason. „Trvala na svém, že jakákoli informace, kterou by ona mohla znát a která by se dotýkala práv klienta, je podle zákona důvěrná vzhledem k tomu, že je mojí sekretářkou, a protože jí nejsou známy všechny podrobnosti případu, kterým jsem se tam zabýval, mohla by bezděčně prozradit něco, co by svou podstatou bylo důvěrné a čím by poškodila výsostné zájmy klienta, kterého já zastupuji. A proto odmítla jakoukoli výpověď.“
„Šikovná holka,“ pochvaloval si Drake. „Slyšel jsem, že si ji Holcomb pořádně podal.“
„Zdá se. Holcomb na ni zkoušel všechno možné. Jenže Della tam jen tak seděla a s úsměvem mu stále opakovala, že kdyby si mohla nejdřív promluvit se mn…
