KAPITOLA 4
Masonova soukromá kancelář málem připomínala nějaké výzkumné pracoviště zvukového studia.
Na psacím stole ležel Masonův miniaturní drátofon. Ten byl přímo napojen na páskový magnetofon přizpůsobený na pořizování kopií z onoho miniaturního drátofonu. K tomu byl ještě připojen odposlech záznamu, aby mohli Mason a Della Streetová poslouchat rovnou, co se nahrává.
„Je to opravdu dobře a čistě slyšet,“ libovala si Della Streetová.
Mason přikývl.
„A co Brogan?“
„Nezbyde mu než přiznat barvu,“ odpověděl Mason. „Poběží rovnou za Fritchem. A potom nastoupí Drakeovi chlapci. A on –“
Mason se odmlčel, když se od dveří do jeho soukromé kanceláře ozvalo zaklepání smluveným signálem.
„Tady máme Paula, Dello.“
Della Streetová otevřela dveře. Do místnosti se přiklátil vyčouhlý a ramenatý Paul Drake, jako vždycky v dobré náladě, a sotva za sebou zaklapl dveře, dal se do smíchu a zeptal se: „Co tu vy dva propánakrále vyvádíte?“
Mason mu s širokým úsměvem vysvětloval: „Ale vzal jsem si na pomoc svůj malinký německý drátofon, abych si zaznamenal rozhovor s tvým přítelem Broganem a abych si přitom mimochodem taky nahrál pro sebe kopii toho magnetofonového záznamu, který má on.“
Drake poslouchal. „Zní to docela čistě. K čemu máš ten páskový magnetofon?“
„Abych si přetočil rozhovor z drátu na pásku,“ vysvětloval Mason. „Pásku budu užívat k ověřování a drát dám pod zámek jako původní důkaz.“
Drake poslouchal dál a potom se rozesmál. „Tys tedy dostal Brogana pěkně do varu. Tohle se dělo, už když ti záznam přehrál?“
„Jasně. Požádal jsem ho, aby mi ho pustil ještě jednou. Co je vůbec s Broganem? Dovedl už tvoje chlapce k J. J. Fritchovi?“
„Ještě ne. Vůbec nevyšel ven.“
V Masonově hlase zazněl podiv. „Ty tvrdíš, že neodešel ze svého bytu?“
„Ne, mí chlapci tam přece hlídkují.“
„Jak dlouho už tam –“
„Pěkně dlouho. Byli tam ještě předtím, než jsi odcházel ty s paní Atwoodovou. Viděli vás vycházet.“
Mason se zamračil, ale potom se jeho podmračený výraz změnil v úsměv. „To znamená, že se z Brogana div nekouří, jak se snaží vykoumat, co se stalo s jeho magnetofonovým záznamem. Netroufá si přijít Fritchovi na oči.“
„A co se s ním k sakru, Perry, vlastně stalo?“
Mason se zaculil. „Trochu jsem Broganovi poničil jeho důkazy.“
„A jak?“
„Povím ti čistou pravdu,“ řekl Mason. „Na ten nápad jsem přišel čirou náhodou. Myslil jsem, že když ho požádám o pití, odejde možná z pokoje a já se aspoň stačím mrknout, jestli není ta páska slepovaná. Ale nenachytal se.“
„To mě nepřekvapuje,“ poznamenal Drake. „K čertu, Perry, při jeho pravidlech hry by tě tenhle chlap nenechal s tím magnetofonovým záznamem ani vteřinu samotného. Podle jeho etických norem bys měl totiž klidně právo čapnout tu pásku a vyhodit ji třebas z okna.“
„Jasně,“ přitakal Mason. „Trval na tom, že půjdeme do kuchyně všichni tři. Potom měl takový strach, abych mu do jeho pití nenamíchal nějaký lomcovák nebo abych si nemyslel, že mohl on nadrogovat naše pití, že jsme si museli všichni míchat nápoje sami. Všiml jsem si přitom, že má nad výlevkou magnetický držák na nože, a to mi vnuklo nápad.“
„Cos udělal?“
„Když se mi podařilo zůstat v kuchyni jako poslední, strhl jsem z magnetického držáku nože, vyhákl jsem držák z drážek a získal jsem šikovný plochý magnet, který jsem zastrčil pod ubrus na stole přesně tam, kde jsem celkem s jistotou odhadoval, že odloží Brogan cívku s páskou. Nevšiml si, že pod ubrusem něco je. Potom jsem mu zahrál divadýlko, že nutně musím část té pásky vidět, a on mi ochotně cívku roztočil, a to právě v magnetickém poli, čímž z ní samozřejmě všechno smazal.“
„Co že udělal?“ vyptával se Drake nevěřícně.
„Všechno z ní smazal.“
„Já to nechápu,“ divil se Drake. „Proč to smazal?“
Mason se rozesmál. „Magnetofon jsou jen určitým způsobem uspořádané molekuly na zmagnetizované pásce. Můžeš rozhovor smazat a používat pásku znovu a znovu, stačí, když proběhne magnetickým polem pod mazací hlavou a k tomu právě dochází v hrubých rysech, když používáš…
