Celá e-kniha Případ vraha, který nezabil ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
II
Špinavý čmoud visel dosud tak nízko, že šerif musel na silnici, po níž ujížděli k hranicím města, rozsvítit světla svého služebního vozu. „S těmi hostinci u silnice jsou problémy,“ řekl. „Všechno, co podnikají, je tak trochu nezákonné. A přitom se člověku zajídá pořád je hlídat a kontrolovat, aby se nakonec oni i jejich návštěvníci necítili jako v kasárnách.“
Selby zíral na ubíhající pás betonové vozovky. „Profesionální karbaníky jim zatrhneme,“ řekl.
„Usvědčit hazardního hráče je takřka nemožné,“ vrtěl hlavou Brandon. „Máme tu čtyři nebo pět hotelů, které mají klubové salónky, a tam se vždycky tak trochu pěstuje karban ‚pouze pro členy‘, všeobecně se to ví a toleruje. A je tu silné liberální hnutí, které chce, aby život v okrese byl mnohem uvolněnější. Dokud byl státním zástupcem Sam Roper, podnikalo se všude bez ohledu na zákon. Říká se, že Roper bral úplatky. Lidé na to poukazovali, do úřadu nám chodily stížnosti. Teď jsme jim udělali čáru přes rozpočet a s úplatky si na nikoho nepřijdou. A zase se někteří voliči začínají vztekat a říkají, že jsme utáhli pásek až moc. Nu a podle toho, co slyším o Triggsovi – ten v tom, panečku, umí chodit! Jeho právním zástupcem je pochopitelně Sam Roper, který od té doby, co se vrátil k advokacii, zastupuje všechny ty podniky, které…“ Brandon náhle prudce zabrzdil, až to zaskřípalo; zabočil ke kraji vozovky a zastavil.
„Co se děje?“ optal se Selby.
„Ten chlap za námi,“ řekl Brandon.
Selby se ohlédl a zadním oknem spatřil na kraji silnice postavu člověka, zkreslenou čmoudem. Muž se pomalu blížil k jejich vozu. „To je nějaký stopař, Rexi,“ řekl státní zástupce. „Chce se asi dostat do Los Angeles. Čeká ho zklamání – myslí si, že jsme zastavili, abychom ho svezli.“
Brandon řekl: „Za posledních deset dní jsem toho člověka viděl potloukat se po silnici aspoň pětkrát. To není obyčejný stopař. Podíváme se, co je zač.“
Muž zatím došel k vozu. „Jedete do Los Angeles?“ zeptal se.
Brandon ho vyzval: „Nastupte si.“
Muž zaváhal a zeptal se: „Mám asi o tři sta metrů dál kámoše. Svezli byste ho taky?“
„Jistě,“ řekl Brandon a zamrkal na Selbyho. „Vezmeme ho s sebou.“
Muž váhal i nadále. „Nese balík dek a má s sebou psa.“
„Psy do vozu nepouštíme,“ řekl Selby.
„To nic,“ zamumlal stopař. „Počkám si, snad nás někdo sveze.“
Brandon odhrnul klopu svrchníku. „My jsme zákon,“ řekl.
„Ó,“ zamumlal muž nevýrazně.
„Co chcete v Los Angeles?“ zeptal se ho Brandon.
„Hledám práci.“
„Znáte tam někoho?“
„Mám tam pár známých.“
„Jak se jmenují?“
„Jeden je Jim Smith a druhý Frank Jones.“
„Jejich adresy znáte?“
„Nevím, kde právě teď bydlí. Jsou to klempíři, a tak budu muset zjistit, kde teď bydlí, mezi klempíři.“
Brandon pokračoval: „Takže vy se vlastně stěhujete?“
„Vlastně se stěhuju,“ odpověděl stopař.
„Z východu?“
„Z východu.“
„Kde jste byl v noci na dnešek?“
„V Oceansidu.“
„A sem jste dorazil dnes ráno?“
„Ano. Svezli mě až sem.“
„Jste v těchhle končinách poprvé?“
„Byl jsem tu už jednou asi před šesti měsíci.“
Brandon řekl: „No dobrá. Takže se zdá, že jste čistý jako slovo boží. A přitom se po tomhle kousku silnice potulujete už deset dní. Viděl jsem vás tady nejmíň pětkrát. Kdo jste a co tady chcete?“ Muž mlčel. „Tak ven s tím,“ řekl Brandon. „Jak se jmenujete?“
„Emil Watkins.“
„Odkud jste, Watkinsi?“
Muž jako by se minutku rozmýšlel. Náhle spustil: „Dobrá. Řekli jste mi toho dost a teď vám něco řeknu já. Nejsem žádný pobuda. A znám svá práva. A mám dost peněz, takže mě nemůžete sebrat pro potulku. Jestli to chcete vidět…“ Vytáhl náprsní tašku a vyndal z ní několik bankovek. „Mám tu dvacet dolarů, podívejte, tady je desítka, tady pětka a tady několik jednodolarových. Takže já si hledím svého a rád bych, aby si druzí taky hleděli svého.“
Brandon se vyprostil od volantu, obešel vůz, pravicí si držel odznak šerifa na klopě. Stopař instinktivně zvedl ruce a šerif mu sjel rukama od ramen přes boky až k zemi. „Dobrá, Watkinsi,“ řekl a vracel se do vozu, „chtěl jsem si vás jen prov…
